Lov maratonu a teď i Ironmana

Když není motivace, není trénink

2011-11-06T21:22:00.000+01:00

Poslední letošní závod jsem absolvoval začátkem července HIM v Praze. Od té doby ani ťuk. Trénink taky velké prd. Nejdřív mě naprosto přestalo bavit chodit plavat. Nevím proč, ale po 20 minutách v bazénu jsem neměl chuť vůbec pokračovat i když to šlo docela dobře. Prostě jsem raději koukal po okolních plavkyních, než se soustředil na plavání :-)

Kolo mně taky nijak zvlášť nebralo. Počet cyklistických tréninků by se dal spočítat na prstech rukou. Jediné co jakž takž funguje je běh. Měsíční objem je sice jako týdenní v nejlepších tréninkových měsících, ale aspoň něco. Jediné plus je, že obecná vytrvalost nešla dolů nějak extrémně. S tempovou vytrvalostí to je daleko horší. Všechny absolvované běhy totiž byly jen ve volném tempu do 150 bpm.

Problém v nedostatečném tréninku vidím v motivaci. Po tom, co jsem vzdal účast na Ironmanu pro letošní rok jsem úplně ztratil motivaci k tréninku. Najednou nebyl jasný cíl, takže ani vůle se do tréninku donutit. Bohužel jsem přirozeností lenoch, takže se do tréninku nutit musím. A bez cíle to jde mnohem hůř.

Vůbec nevím, jak se k tomu teď postavit. Pokud chci Ironman příští rok absolvovat, už bych si měl udělat plán jak toho dosáhnu. Potřeboval bych nějakého parťáka, se kterým bych trénink jel (třeba jen virtuálně, ne každý trénink spolu). Dali bychom dohromady tréninkový plán a navzájem se trochu motivovali. Hlásí se někdo?

Můj druhý HIM, Pražský střední triatlon

2011-07-06T14:20:00.005+02:00

V neděli 6.7.2011 jsem absolvoval svůj druhý střední triatlon. Příprava nebyla úplně podle představ, zato výsledek předčil všechna očekávání. Pro netrpělivce jsem závod dokončil za 5:39:48. O plných 46 minut lépe než při svém debutu.

Předpověď počasí nebyla zrovna příznivá, celkem zima, déšť. No a bylo snad ještě hůř :-) Vltava měla krásných 13 stupňů, silný proud. Z toho důvodu pořadatelé upravili trasu plavání. Původní plán byl, že se budou plavat tři kola, takže chvíli po proudu a chvíli proti proudu. Nakonec nás na lodi odvezli proti proudu a plavalo se jen po proudu. Bylo to i z důvodu studené vody. Délka plavání byla sice 1,9 km, ale tím, že se plavalo po proudu to bylo kratší, podle času odhaduju reálnou vzdálenost cca 1,2 km. Čas 21:20.

První depo bylo v rodinném duchu. Bylo nás jen 10 a vyplavali jsme v rozmezí 2 minut. Hezky jsme si v depu pokecali a popřáli si hodně štěstí do cyklistické části. Dost jsem řešil co si vlastně obléci, nakonec jsem vzal triko a na to cyklistický dres. A zvolil jsem dobře, nebyla mi nijak velká zima ani teplo. Závodníci, co absolvovali IM vyráželi na trať o 2 hodiny dříve, takže už měli pěkných pár kilometrů za sebou, když jsem se vydal na trať kola. Docela mě dostalo, když jsem viděl dva závodníky, jedoucí v neoprenech. Těm zima určitě nebyla :-)))

Kolo bylo oproti standardnímu HIM prodlouženo na 100km. Pořadatelé dokázali uzavřít strakonickou dálnici a musím říct, že po dálnici se svištělo moc dobře. V každém okruhu bylo sice potřeba vyjet pořádný kopec na Jíloviště, ale zpátky se jelo moc hezky.

Jako hlavní úkol při cyklistické části jsem si vytyčil nepřepálení a pravidelnou stravu. To druhé se mi při mém debutu vůbec nepovedlo a taky to tak dopadlo. Dával jsem si něco po každém 20km okruhu. Jednou energetickou tyčinku, jednou gel a takto pořád dokola.

V týdnu před závodem jsem se snažil maximálně vyladit časovkářský posed. Pořád jsem totiž cítil, že to není ono. A musím říct, že se mi povedlo obstojně. Sice ještě cítím nějaké mezery, ale rozhodně jsem pokrok. Celkově jsem na kole strávil 3:16:57, takže průměrná rychlost 30,46 km/hod.

Do běžecké části jsem vybíhal s poměrně dobrým pocitem. Neměl jsem žádné náběhy na křeče, sil jsem měl taky relativně dost. Nechtěl jsem ale rozhodně přepálit, takže jsem začal tempem kolem 5:10/km. Čemuž odpovídaly tepy kolem 150. Běžely se 4 okruhy po 5,2 km. Prvních pár kilometrů bylo klasicky pocitově divných, ale zhruba od 4. km si nohy zvykly na běžecký pohyb a běželo se mi obstojně.

Kolem 8. km přišla první krize. Nebyla ani tak energetická, energii jsem doplňoval kvalitně. Nohy toho začínaly mít dost, začaly na mě jít křeče. Naštěstí jsem zrovna dobíhal k občerstvovací stanici, kde měly magnéziový roztok od Nutrendu. Měl jsem z toho strach. Loni mě z nich chytily křeče do břicha a křečím v nohou nepomohly. Ale říkal jsem si, že horší to být nemůže. Vyšlo to. Křeče po pár stech metrech uplně zmizely a břicho si taky nijak nestěžovalo. A tak jsem fičel dál. Na občerstvovačkách jsem přecházel do chůze, dobře občerstvoval, vždycky prohodil pár slov s obsluhou a pokračoval jsem. V posledním kole už mi začínalo docházet. Svaly ve stehnech začínaly pekelně bolet. Dost jsem bojoval s chutí přejít do chůze, ale říkal jsem si, že když už jsem to vydržel tak daleko, dalších 5km zvládnu. Nevím jakto, ale podařilo se. S tímto jsem vždy v minulosti bojoval, jak začínalo jít do tuhého, nevydržel jsem a přešel do chůze. Tentokrát ne, poslední kilometry už byly opravdu tuhé, ale vyšlo to. Půlmaraton jsem absolvoval v čase 1:54:39, průměrné tempo 5:28/km.

Jak už jsem psal na začátku, celkový čas byl 5:39:48. Říkal jsem si, že bych chtěl dát čas pod 6 hodin, ale tohle mě samotného překvapilo.

S počasím se vydalo bojovat pouze 10 závodníků, takže jsem skončil celkově 5. a první ve své kategorii. A tady mám jedinou výtku k pořadatelům. Vyhlašování výsledků udělali až po dokončení posledního závodníka dlouhého závodu. Takže bych musel čekat cca 6 hodin. Na to jsem opravdu neměl sílu. Chápal bych čekání na posledního závodníka svého závodu, ale čekat na posledního z jiného závodu, to ne. Takže bednu jsem si bohužel neužil.

Něco málo z aktuálního dění

2011-04-01T10:14:00.004+02:00

Opravdu hooodně dlouho jsem nic nenapsal. Ani nevím proč, blogovací chuť mně nějak opustila. Dnešní aprílový den se mi aspoň trochu vrátila, takže něco málo sesmolím.

Loni po Doksymanovi jsem měl 3 týdny vyloženě relax, skoro bez tréninku. Taková flákačka. K maratonu ve stromovce daleko. Únava velká.

Nakonec jsem se k tréninku zase dokopal. Vzhledem k plánované účasti na maratonu ve stromovce koncem října jsem většinu času věnoval běhu. Pokračoval jsem i 2x týdně v plavání. Nebudu to nějak sáhodlouze prodlužovat, trénink šel celkem dobře, žádné zranění mě nepotkalo. Na maraton ve stromovce se udělalo hezké počasí, bylo velmi příjemně. Můj plán byl jednoduchý - zlepšit OR, nejlépe dostat čas pod 3:40. Od začátku jsem držel tempo o pár sekund na km rychlejší než bylo potřeba. To mi vydrželo zhruba do 30. km. Pak nohy začaly trochu tuhnout. Zpomalení nebylo nijak extrémní, takže jsem dokončil v čase 3:39:45. Vylepšení OR o 9 minut.

Zima nebyla nijak zajímavá, trénink nebyl sice úplně podle mých představ, ale něco jsem odtrénoval. Hlavně jízdy na kole na válcích byly zajímavé - hlavně ze začátku, než jsem se naučil držet stabilitu :-) Jednou jsem sjel a po hlavě zahučel přímo do odpadkového koše :-)

Na jaře, hned jak to bylo trochu možné jsem začal točit kilometry na kole. Ale přednost má teď běh. Včera jsem zaběhl pražský půlmaraton a bylo to slušné peklo. Teplota a sluníčko nepříjemně ovlivnili výkon, takže pouze za 1:35:45 (o 2 min za OR).

V květnu mě čeká maraton a pak už plnou parou na triatlony. V červnu Half Ironman, nějaké sprint triatlony a v srpnu zlatý hřeb sezóny, můj první Ironman - s největší pravděpodobností Železňák na Lipně.

Toť v krátkosti vše :-)

Doksyman - můj první half Ironman

2010-08-17T13:50:00.011+02:00

V neděli jsem se vypravil k Máchovu jezeru na vrcholový závod mé první triatlonové sezóny. Na můj první Half Ironmanský závod. Veškerá triatlonová příprava směřovala k tomuto závodu. Trvala 5 měsíců během kterých jsem naplaval přes 70 km, na kole ujel 1200km a naběhal 600km.

V sobotu jsem se snažil nepodcenit předzávodní přípravu a hlavně nic nezapomenout. Takže jsem si vše pěkně vyskládal a projížděl tam a zpět jestli mi něco nechybí.

Předzávodní noc proběhla bez problémů, vyspal jsem se parádně, ale ráno už jsem nemohl dospat. Na snídani jsem si dal asi půl kila rýžové kaše, abych měl na co šlapat. Veškeré věci jsem měl už z předešlého dne nabalené v autě, takže žádné velké oplejtačky a vyrazili jsme s přítelkyní směr Máchovo jezero.

V pořádku jsme dorazili, bez problémů jsem si vyzvednul startovní číslo vybalil věci z auta a dotáhnul vše do depa. Depo už bylo dost zaplněné, takže docela problém najít místo, ale podařilo se. Hezky jsem si vše poskládal a už jsem se soukal do neoprenu.

Start plavání byl z pláže, která byla hezky široká. Trochu nepříjemné bylo jen velmi zvolna se svažující dno. Člověk musel jít tak 50m aby se vůbec mohlo začít plavat. Bóje byly dost daleko, takže se dalo předpokládat, že na první nebude nijak velká mela. Na můj vkus byly až moc daleko, jsem je bez brýlí skoro neviděl.

Na start plavání se stavím dozadu a na kraj, znám svoje plavecké schopnosti, resp. neschopnosti. Ale už je tu výstřel a všichni ti neoprenoví maníci a máničky se hrnou do vody. Koukám jak puk, skoro všichni hned skáčou šipku, postaví se, znovu odrazí a takhle pořád dál, takový delfín. Hm, zkouším taky a má to co do sebe, v té malé hloubce je to mnohem rychlejší jak plavání. Jak je pláž velká, tak to na začátku není ani nijak hrozná mela, jak se začalo plavat, tak mi párkrát někdo sáhnul na zadek, jednou jsem dostal loktem do brýlí, ale jinak v pohodě. Nasazuju svoje mírné plavecké tempo a při nádechu sleduju jestli někdo plave vedle mě, tedy držím správný směr. Celkem to ubíhá, než se naděju, je tu první bóje, ještě tak vědět po jaké vzdálenosti byla. Další bóji absolutně nevidím, tak doufám, že ty desítky plavců co vidím mají lepší oči a plavu za nima. Pěkně si plavu, žádný stres, nechci se zničit, ještě toho mám spoustu před sebou. Najednou se kolem mě začne vařit voda, je to samá ruka a noha. Dojel mě nějaký balík plavců a ženou se přeze mě. Kašlu na ně, jedu bokem, nemám plavecké balíky rád, abych někomu sahal na nohy, nebo někdo mě, to není pro mě. A je tu druhá bóje, už mě začínají bolet ruce, doufám, že bude konec. Když se ale chvíli zastavím a rozhlídnu, koukám jak puk jak je to daleko zpátky na pláž, no co mi zbývá, plavu dál. Hm, nezpomaluju, ale ruce přestávají bolet, že bych se dostával do tempa? Asi jo, začíná mě to bavit :-)) Sice vlny jak na moři, ale je to celkem to jde.

Pláž už se blíží, posledních pár metrů delfínkem a vybíhám na koberec. Čas 38:40, chtěl jsem pod 40min, takže splněno, super. Depo nijak nehrotím, hezky oblíknu dres, nahodím do kapsičky jídlo, náhradní duši, v klidu obuju tretry a vyrážím. První depo kolem 5 min.

Od začátku se snažím kolo moc nehnat. Přesto tepy se drží kolem 170, plavání asi trošku rozpumpovalo srdce. Fouká poměrně silný vítr, ale dost často se jede lesem, kde to není tolik cítit. Snažím se zalehat do hrazdy co to jde a hezky si to fičím. Trať je dost vlnitá, ale jede se mi příjemně. První 30km okruh mám za cca 55 min, průměrná rychlost necelých 33km/hod. To jde. Plánoval jsem dát cyklistiku za 2h50min, takhle by to bylo ještě míň. Skoro celý první okruh někoho předjíždím, mě předjeli jen asi 2 lidi. Ke konci druhého okruhu si říkám, že by mohl být čas na magnesium proti křečím, lupnu tam jednu tubu, zapiju a valím dál. Žádné křeče jsem sice neměl, ale prevence je důležítá. Po 10 min dávám první gel. Sice pořád relativně pohoda, ale jíst se musí. Druhý okruh shodně jako první za cca 55 min. A máme tu 70.km cyklistiky a příchod krize. Začíná mě dost bolet kyčel, cítím náběh na křeče ve stehnech a přidávají se hodně nepříjemné křeče do břicha, že by z gelu? Další gel teda radši nedávám. Dost zpomaluju. Už v podstatě nemůžu lehnout do hrazdy, hned přijdou křeče do stehen. Žene se přeze mě jeden cyklista za druhým, už chci z toho kola pryč. Do depa dojíždím po 2h52min. Sice v rámci toho co jsem chtěl, ale necítil jsem se vůbec dobře.

Depo beru opět v klidu, sundávam cyklistický dres a tretry, obouvám běžecké boty, nahazuju triko a rozvážně hezky pomalu se vydávám na půlmaraton. Po kole jsem neuvěřitelně ztuhlý, no snad se to rozhýbe. Kousek za depem je hned občerstvovačka, piju vodu, beru kelímek s kolou. Jak tam lupnu kolu začne mě hodně silně píchat v boku, musím zastavit, vůbec to nejde. Zkouším to rozejít, dá se to, ale rozběhnout se ani náhodou, křeč je hned zpátky. První 3km za 24 min víc chůzí než během, to to hezky začíná. Gel radši neriskuju, ty křeče v břiše při kole byly hodně nepříjemné. Na občerstvovačkách piju hodně vody, sním banán a indiánským během se plazím do cíle prvního 7km okruhu. Dávám ho za 52min. Počítám a zjišťuju, že když se aspoň trochu rozběhnu, tak by to pořád mohlo vyjít pod 6 hodin. ¨

Zkouším teda do druhého okruhu zatnout zuby a běžet. Docela to jde. Tři kilometry dávám aspoň trochu rozumným tempem 5:30min/km. Pak ale přichází nebezpečné mletí ve střevech a dávám si neplánovaný sprint do lesa. Zdržel jsem se jen asi 2 minutky, takže nic hrozného, ale už se zaboha nejsem schopen rozběhnout jako předtím. Takže zase střídám běh s chůzí. Kus před koncem druhého okruhu mě začínají chytat křeče do lýtek. Dávám magnesiovou tubu, vůbec nepomáhá. No nějak už to doklepu. Druhý okruh za 45min. Pod těch 6 hodin by to pořád ještě šlo, ale musel bych skoro celou dobu běžet. To nedávám. Pokračuju do třetího, posledního, okruhu. Běžím, jdu, jdu, běžím, jdu, jdu, jdu, běžím... Plán pod 6 hodin definitivně padá. Začínají mě chytat stejné křeče do břicha jako nakole. Že by mi nesedl ten magnesiový roztok? Dávám další sprint do lesa, napětí povoluje, ale už nemám sílu se do cíle snažit dostat během. Zbytek skoro celý jdu, jen asi 200m před cílem začnu běžet, ať to nevypadá tak blbě. Jsem v cíli. Půlmaraton za neuvěřitelných 2h40min. Mazec. Celkový čas 6h21min40sec. Jsem HalfIronman. Ale nemám sílu se z toho nějak radovat.

V cíli tak na 10 minut lehám a snažím se vzpamatovat. Pomalu si uvědomuju, že už to je opravdu za mnou. Vzpomínám, jak jsem se cítil po svém prvním půlmaratonu a po prvním maratonu. Bylo to dost podobné. Neuvěřitelná únava. To ten ironman bude mazec. Ten závod je ale ještě daleko, skoro celý rok mám na přípravu, takže hurá do ní, ať se nemusím na závodě tak trápit.

Co to stojí stát se triatlonistou?

2010-07-22T15:20:00.006+02:00

Přemýšlel jsem, kolik jsem vůbec utratil peněz pro to, abych se ze mě stal triatlonista. Napadlo mě myšlenky hodit sem, aspoň si to ujasním a možná si aspoň někdo udělá představu. Výdaje rozepíšu pro každou disciplínu zvlášť. Kvalita všeho vybavení není nejvyšší, ale ani to nejsou nějaký šméčka. Taková střední třída bych řekl. A pro případné čtenáře, pro to aby se člověk triatlonistou stal není potřeba v podstatě vůbec nic z toho co jsem koupil. Dá se to odplavat v šortkách, odjet na skládačce a odběhnout ve vietnamkách. Jak kdo chce :-))

Kde najdu, tak uvedu i link někde v obchodě, ale skoro nic jsem nekoupil nové. Dost toho je přes inzerát.

Plavání

Plavky - 700 Kč (do té doby jsem do bazénu chodil v šortkách)
Plavecké brýle - 400 Kč
Plavecké ploutve - 450 Kč
Plavecké gumy na posilování - 270 Kč
Neopren - 3000 Kč
10hodin plaveckého kurzu - 2500 Kč (potřeboval jsem se naučit nějak rozumně základy

Celkem: 7320 Kč

Cyklistika

Silniční kolo - 24000 Kč (Myslím, že docela výhodná koupě, model jako v odkazu, jen komplet osazeni Shimano Dura-Ace)
Nášlapné pedály - 1000 Kč
Tretry - 1700 Kč
Časovkářská hrazda - 2200 Kč
Pumpa - 400 Kč
Cyklistické kalhoty + dres - 1200 Kč

Celkem: 30500 Kč

Běh

Běžecké boty - 2500 Kč
Sporttester - 3300 Kč (využitelný i na kole)
Triatlonové kalhoty - 1000 Kč (závodní - využitelné na plavání, kolo i běh)

Celkem: 6800 Kč

Kompletní účet za to stát se triatlonistou: 44620 Kč. Není to úplně levný koníček :-)))

Předbojský triatlon

2010-07-19T10:10:00.002+02:00

Včera jsem absolvoval poslední sprint triatlon před vrcholem sezóny, mým prvním Half Ironmanem. Vyjel jsem si do Předboje na triatlon délek 750-28-5 s bezhákovou cyklistikou, což bylo super, od pátku mám na kole časovkářskou hrazdu :-)

Abych pravdu řekl, tak když jsem viděl, že celou noc i dopoledne propršelo, tak se mi moc nechtělo, nakonec jsem se přemohl a nelituji. Bylo příjemně teplo, pod mrakem, ideální závodní podmínky.

Registrace proběhla rychle bez problémů, takže hurá do depa. Snažil jsem se hezky poskládat všechny věci tak, abych nic nezapoměl. Helmu na hrazdu, do helmy brýle, na to triko. Na levou stranu od kola cyklistické tretry, napravo běžecké boty, na ně číslo. Na minulém triatlonu jsem si ho zapoměl vzít, takže pěkně na boty, abych ho nepřehlídl. Jdu se trochu proběhnout, zjišťuji, že rybnik, kde se plave je od depa tak 300 metrů po asfaltu a kamínky, to bude celkem náročný přeběh. Vidím, že si někteří k výběhu z rybníka chystají boty, tak se ptám, cože se to děje a ono jsou prý na přeběh povoleny běžecké boty, tak šup pro ně do depa.

Rybník je takový pomenší, budou se plavat 2 okruhy, první bójka je asi tak po 150 metrech, tak si říkám, to bude asi pěkná mela. Startovalo se z vody, místa bylo hodně, takže dobrý.

A je tu start, takticky chviličku čekám, ať se nemusím mlít se stejně lepšími plavci. Taktika vychází na výbornou, na první bójce jsem skoro sám, dál také. Plavu si pěkně svoje tempíčko a celkem to odsejpá. 6x jsem musel kolem bójky, 6x jsem u bójky trochu napil. Zatáčky mi nějak nejdou. Z vody jsem vylézal někde ke konci druhé třetiny startovního pole. Hezkým poklusem jsem si to dal do depa, zahodil běžecké boty, naházel na sebe cyklistické propriety a šup na trasu.

Hned od začátku jsem začal bušit jak smyslu zbavený, nevím proč, prostě jsem měl dobrou náladu :-))) Tepy kolem 180, po plavání pěkně ztuhlý, ale nic to, stejně jsem valil. Hned zalehám do hrazdy pevně rozhodnut být na ní až do konce, když už jsem si ji za ty nekřesťanský peníze koupil, tak ji aspoň využiji. Nojo, se lehko řekne, ale jak na ni nejsem zvyklý, tak mi po chvíli tuhnou ramena a musím se trošku protáhnout normální jízdou, tak aspoň jdu do stoje a protahuju při pořádném zabírání. Každopádně z hrazdy mám super pocit, schválně jsem si testoval co taková hrazda udělá, takže jsem jel normálně s úchytem na brzdách, pak přehodil na hrazdu a šup, na tacháči byly o 3km v hodině víc. Paráda. Cyklistika měla 4 kola, pokaždý se projíždělo kolem rybníka, kde byl špalír diváků co dokonce celkem kvalitně povzbuzovali. Bylo to i trochu z kopce, takže jsem tam vždycky zalehl do hrazdy a pořádně kolem nich prosvištěl. Připadal jsem si jak profík, dobrý pocit jsem z toho měl :-)) Jinak na cyklistice nic mimořádného, snad kromě toho když mě předjel první závoďák o kolo. To jsem si zrovna svištěl z mírného kopce po pěkném asfaltu rychlostí tak 45km/hod když najednou hučení jak kdyby jela motorka. Tak si říkám, ha, rozhodčíci se neflákají, kontrolují hákování a nemilosrdně trestají 2 minutama na trestné lavici, nebo čím se to trestá hákování :-) Ale motorka to nebyla, to jen maník s plným zadním kolem (jakože v kole neměl špice, ale jen dřevěnou desku, nebo z čeho se to dělá). No svištělo mu to pěkně, tak šedesátkou mohl jet.

Kolo celkem spokojenost za 51:40, průměrnou 32,5km/hod.

Do depa jsem dojel pěkně v pohodě, žádný stres, zahodil jsem kolo, helmu, tretry, nazul boty a už jsem si to mířil do prvního běžeckého okruhu ze 2. Hned na začátku se ukázalo, že jsem kolo trochu přepískl, prostě křeče jak svině. Místo abych to teda napálil a běžel si pro vítězství, no dobře, to asi ne, ale tak prostě abych si běžel, tak jsem jen tak pajdal a doufal, že to přejde. Naštěstí zhruba po 500m křeče opravdu ustaly a mohl jsem to napálit. No, mohl, ale nenapálil, nějak ty nohy byly tuhé, takže jsem dál spíš jen klusal. Na konci prvního okruhu mě předbíhalo pár lidí co sprintovali do cíle, jeden z nich měl číslo místo vepředu, tak vzadu. V duchu jsem si říkal, chacháá, číslo má být vpředu na běhu, budeš mít problémy. Pro jistotu jsem si zkontroloval svoje číslo a ejhle, já nemám číslo pro jistotu vůbec. Jsem ho blbec zapoměl v depu, protože jsem ho sundal z běžeckých bot, když jsem je bral pro přeběh z plavání. Ále, neběžím o zlatý trenky, tak si prostě po 1. okruhu doběhnu do depa pro něj. Moc se jim nechtělo mě tam pustit, ale probil jsem se, pak ještě nějaký obštrukce jakože já opravdu neběžím teprve z kola, ale byl jsem si jen pro číslo a už jsem pádil do druhého okruhu. Po chvíli jsem předbíhal chlapíka co měl kolem krku barevnou šňůru označující, že je v druhém kole, sakra, tu nemám, jsem si nevzal jak jsem to vzal oklikou přes depo. No tak co, nejsem na olympiádě, tak to snad na konci ukecám, že už to mám opravdu za sebou a ne jen jedno kolo. Druhé kolo se mi aspoň běželo opravdu dobře, už jsem si místy i připadal, že běžím, takže nakonec z toho nebyl zas až tak špatný čas. Nebylo to plných 5km, ale zhruba 4,8. Čas běhu jsem měl 20:41, což odpovídá průměru 4:19min/km. Na to jaký jsem měl první kolo problém docela spokojenost.

Skončil jsem na 18. pozici v kategorii, celkem nevím. Ale závodní pole bylo celkem nabušené, v mé kategorii bylo totiž jen 20 závodníků, z toho jeden měl DNF :-(( Ale co, vyhrávat budu až budu mít víc natrénováno :-))

Určitě patří pochvala organizátorům, k závodu nemám žádnou výtku. Potěšilo opravdu hlídání hákování rozhodčími při cyklistické části a na běhu 2 občerstvovací stanice na 2,4km okruhu, kdy kolem jedné se probíhalo 2x, čili celkem 3 stanice bylo fakt super, i když nebyl takový hic jako v sobotu.

Tohle byl zatím můj poslední závod, teď začíná měsíc bušení objemů a 15.8. start na mém prvním Half Ironmanském závodě.

První triatlonový závod

2010-07-09T08:12:00.004+02:00

Úplně první závod jsem absolvoval 29.5. na Orlíku. Jednalo se o sprint triatlon v terénu. Podle propozic se trasa dá absolvovat na trekovém kole, což bylo pro mě důležité, MTB nemám.

Na tento závod jsem si půjčil na plavání neopren. Plavat v 13 stupňové vodě je tak pro otužilce, ne pro mě. Byl jsem docela zvědavý, co neopren s mým plaváním udělá, všude jsem četl, že by měl pomoci.

Na závodě jsem potkal pár známých, tak jsem trochu pokecal a přijal poslední rady a doporučení. Hned jak jsem se začal soukat do neoprenu, ukázalo se, že to není žádná sranda se do něj dostat, trvalo mi to tak 10 min. Nakonec jsem ho na sebe nasoukal, ale už mi nezbyl čas na rozplavání, tak jsem se aspoň namočil. Voda v neoprenu krásně příjemná.

Na start plavání se postavilo asi 70 lidí a musím říct i v tomto počtu byl start hezká mela, fakt si nedokážu představit nějaké zahraniční závody, kde je klidně několik tisíc závodníků. Dostal jsem pár kopanců a šťouků, naštěstí nic vážného a po chvíli se pole docela natáhlo. Poprvé jsem plaval na volné vodě a musím říct, že vodící čára v bazénu má něco do sebe, kličkoval jsem jak postřelený zajíc. Nejsem žádný plavec, plavat jsem začal v podstatě začátkem roku a ni jak jsem to nehrotil, takže uplavat 600m v kuse se ukázalo jako celkem problém, musel jsem párkrát proložit prsa, ale aspoň jsem se srovnal na bójku :-) Z vody jsem vylézal za 12:17 na konci první poloviny startovního pole, na to jak jsem se trápil to není zas tak špatný čas.

Přechod k depu byl docela chuťovka. Hned z vody asi 400m do strmého kopce. Byl jsem hezky ztuhlý, takže jsem se spíš šoural, než běžel. Ani nevím, jak dlouho mi trvalo první depo, ale snad to bylo rozumně rychlé, ponožky jsem ani nedával a hned skočil do treter, nasadil helmu a valil.

Kolo se jelo po lesních cestách, ne volným terénem, proto asi bylo psáno, že se dá jet i na trekovém kole. Asi by se to i rozumně dalo jet, možná i líp než na MTB, kdyby cesty nebyly tak šíleně podmáčené. Takhle mi zadní kolo jezdilo ze strany na stranu a o pořádné jízdě jsem si mohl nechat zdát, spíš jsem se trápil. Do depa jsem přijížděl zhruba po 55 minutách, zablácený i za ušima.

Měl jsem docela obavu z přechodu kolo-běh. Ale bylo to úplně v pohodě, zhruba po 100metrech povolila počáteční ztuhlost a už jsem si běžel svoje. Asi to bylo i tím, že kolo jsem nejel nijak na krev, ale spíš takovou bahnitou projížďku. V běhu jsem si věřil nejvíc, přece jen by to měla být moje silná disciplína. Dle očekávání jsem hned od začátku začal sbírat závodníky před sebou i když jich nebylo zas tolik v dalších kolech už jich bylo mnohem víc, jak jsem předbíhal ty co dojeli za mnou a ty co jsem bral o kolo. Běh měl jen 4,2 km, takže docela krátké a rychlé s jedním dost prudkým výběhem, kde jsem měl co dělat nepřejít do chůze.

Do cíle jsem doběhl jako 26. ze 70 závodníků v čase 1:28:41. Podle mě dobré umístění na to, že to byl můj první triatlon. Bohužel jsem se po závodě moc nezdržel a brzo valil domů. Až doma jsem zjistil, že jsem skončil 2. v kategorii, škoda, mohl jsem si užít bednu hned na prvním závodě :-)

Jak trénuje začínající triatlonista

2010-07-08T14:53:00.003+02:00

Jen tak pro zajímavost sem dám jeden můj tréninkový týden. Není už z úplného začátku trénování, už jsem byl docela rozjetý.

Po - 2h volejbal
Út - 1. fáze: plavání, trénink s etriatlon.cz
2. fáze: běh, anaerobní práh, 2x6x2:00min s 1min MCH, mezi sérií 4min MK (celkem 12km)
St - kolo, základní vytrvalost, 80min
Čt - 1. fáze: plavání, trénink s etriatlon.cz
2. fáze: běh, základní vytrvalost 50min
Pá - volno
So - kolo, základní vytrvalost 3 hod
Ne - dlouhý běh 17km, v tempu 4:50min/km

Takže jen takto zhruba, aby měl každý představu, co triatlonový trénink obnáší

Změna je život

2010-07-08T13:46:00.006+02:00

Tady to teda pěkně umřelo. Ale hlavu vzhůru, zas mě popadla psací mánie, takže jsem našupu pár příspěvků a i dál se snad nějaké objeví.

Nejdříve k plánům které jsem prezentoval před několika (hodně) měsíci. Povedlo se mi splnit jen jediný a sice dostat se na FTVS. Jiné cíle se mi splnit nepodařilo, ale i když se teď na ně nesoustředím, tak stejně jednou padnou.

Plány se nezdařily, protože běh už pro mě není to hlavní. Proč jsem začal běhat a založil blog si neznalí můžou přečíst v mém prvním příspěvku. Co jsem nikde neprezentoval je, že maraton byl jen jeden z mých snů. No a vzhledem k tomu, že jsem si sen zaběhnout maraton už nadvakrát splnil, začaly mi myslí pomalu ale jistě vířit myšlenky, že když šlo tohle, proč nesplnit i něco dalšího. Tím dalším snem je stát se Ironmanem. Pokud by náhodou někdo nevěděl, neznamená to, že na sebe obleču železný oblek s raketou u zadku. Viz. http://www.csfd.cz/film/223262-iron-man/. Znamená to, že absolvuji triatlon, kde uplavu 3,8km, ujedu 180km na kole a nakonec uběhnu maraton. No není to šílenost?

S myšlenkou triatlonu jsem si pohrával už docela dlouho, ale odrazovalo mě , že jsem neměl kolo. Tahle překážka padla někdy během dubna, když se na aukru objevilo slušné kolo za velmi dobrou cenu. Nezaváhal jsem a kolo vyhrál. Od té chvíle začala moje triatlonová kariéra.

Před ironmanem mám docela respekt, takže jsem si první závod naplánoval až na rok 2011. V letošním roce chci absolvovat hlavně několik sprint triatlonů, abych si vůbec osahal o čem triatlon je. Vrcholem pak pro mě bude Half ironmanský závod 15.8.

Plány do roku 2010

2010-01-29T07:57:00.003+01:00

Jak tak koukám na svůj blog, tak jsem ho začal nějak zanedbávat. Je tu konec ledna a žádný příspěvek o mých plánech, ale tak na plánování není nikdy pozdě :-)

V roce 2010 mám v plánu 3 velké (běhací) cíle. Jeden z cílů už jsem se snažil splnit loni. A i když těsně, nepodařilo se. Mám na mysli zaběhnutí 10km pod 40min. Nejblíž jsem byl v červnu, kdy jsem zaběhl Běh olympijského dne za 40:40. První ostrý pokus o překonání 40minutové hranice mám v plánu 6.3. na Kbelské desítce. Když tak ale zpětně koukám kolik jsem toho naběhal v lednu, tak se bojím, že to asi nevyjde. Ale letos to určitě bude :-)

Dalším z cílů je zaběhnutí půlmaratonu pod 1:30. Samozřejmě se o překonání pokusím na Pražském půlmaratonu, ale tam tomu moc nevěřím. Předpokládal jsem, že by to mohlo vyjít v Pardubicích, tam se ale bohužel nedostanu. Termín se kryje s talentovými zkouškami příjmaček na FTVS UK (Ano, rozhodl jsem se zkusit dálkově studovat FTVS). Takže budu muset pořádně zabrat na Pražském, nebo v termínovce vydolovat nějaký jiný.

No a posledním cílem, asi nebude překvapení, že se týká maratonu, je překonání hranice 3:30. Opět nepočítám,že by se mi čas podařilo dosáhnout na Pražském maratonu, letos totiž nepůjdu na jaře žádnou speciální maratonskou přípravu, prioritu má 10km, maraton odběhnu jen tak pro radost. Takže počítám splnění cíle na podzim na Berlínském maratonu. V tu dobu by už měly být cíle 1 a 2 splněny, takže by mohla být i lepší příprava.

Nejdůležitější pro splnění cílů bude, jak mě bude trápit šlacha u kolene. Začátkem ledna totiž začínala nepříjemně bolet už po pár kilometrech. To je taky jeden z důvodů proč jsem v lednu moc neběhal. Tento týden jsem byl běhy do 10km a ani jednou se neozvala, tak snad doplňkové sporty jako běžky, plavání a posilování srovnaly případné disbalance a už bude pokoj.

Tento týden jsem si také poprvé vyzkoušel dvoufázový trénink. Začal jsem totiž chodit 2x týdně ráno na plavecké tréninky pořádáné www.eplavani.cz. Je to pěkný záhul hned po ránu, ale příjemně mě překvapilo, že odpoledne jsem v obou dne bez problémů zvládnul lehký běh. Byl jsem i mile překvapen tempem, jsem čekal, že se budu jen tak ploužit. Ale 8km jsem v pohodě zvládnul na tempu 5:20min/km na průměrných 139 tepech. Takže spokojenost.

První běžecké zranění?

2009-12-14T07:28:00.003+01:00

A je to tu, mám s běháním chvíli utrum.

V sobotu jsem byl na závodě 3.7 km v Dolních Počernicích. Vzhledem k tomu, že to mám zhruba 15 min z domu, tak jsem dopravu na závod vzal jako rozklusání a ze závodu jako výklus. Samotný závod se běžel v zámecké zahradě, což mimo jiné znamenalo hodně ostrých zatáček. A to je přesně to co mi nesedí, pořád zpomalovat, zrychlovat, zatáček, nepřerazit se. Mám prostě radši jedno tempo, které si můžu běžet. Čas 14:43 nijak oslňující, ale vzhledem k průběhu trati spokojenost.

No a teď k tomu hlavnímu, co jsem chtěl napsat. Už delší dobu mě sem tam při běhu bolí šlacha vlevo na levém koleni. Bolí jen při pomalém běhu. Při závodě jsem ji asi ještě nikdy necítil. Vzhledem k tomu, že se poslední dobou docela snažím v tréninku běhat po špičkách, tak jsem myslel, že změna stylu způsobuje větší zatížení nějaké šlachy a ta si prostě musí zvyknout. Moje milá šlacha je ale pěkná svině asi. Když zjistila, že se mnou není kloudná řeč a že ji nedám pokoj, ušila na mě boudu. O tom, že je to potvora zákeřná svědčí fakt, že se od včerejška tváří jak neviňátko. Ona ne, že by začala dělat větší problémy sama, jak se patří na slušně vychovanou šlachu. Ona do toho namočila celé koleno. Takže situace je taková, že mám levé koleno asi tak o polovinu větší než by mělo být a nemůžu s ním hýbat do krajních poloh (ať už pokrčit, nebo natáhnout). Zákeřné na tom je, že nic v koleni nebolí, jen v těch krajních polohách píchá pod čéškou.

Takže jsem dostal naordinováno běžecké volno, ledovat, mazat protizánětlivou mastí a pokud se to nezlepší zajít k doktorovi. Máte někdo případně tip na dobrého doktora v Praze? Který udělá víc než doporučí už nikdy neběhat?

Vzkaz pro Šlachu: "Nemám sice důkaz, že za to můžeš ty, ale cítím, že jo. Jestli si myslíš, že mě tyhle tvoje zákeřnosti položí, tak mě asi ještě neznáš. Chceš válku, máš ji mít". Ehm :-)

Frankfurt maraton 2009

2009-10-27T09:19:00.003+01:00

Zlatý hřeb podzimní sezóny je za mnou, teď už jen odpočívat a pomalu začít zimní přípravu na skvělé jarní výkony :-) No a jaký ten zlatý hřeb byl se pokusím nastínit.

Do Frankfurtu jsem odjel v pátek v běžeckém minibusu rodiny Pilařových. Cesta dlouhá, ale pěkný kus jsme strávili v příjemné debatě, takže to i docela utíkalo. Ubytovaní jsme byli v hotelu Everest, který byl vedený Nepálci :-) Hotel příjemný, cena 35 Euro za 2 noci v pohodě, umístění 10 min pěšky od startu.

V sobotu jsem byl nalákán na prý tradiční preclíkový běh. Mělo se běžet velmi pomalu 5 km, takové předzávodní rozklusání. Tempo překvapivě opravdu pomalé bylo, i když prý o dost rychlejší než v minulých ročnících, přesto příjemné rozklusání Frankfurtem. Odměnou za absolvovaný běh byl obří preclík, měl tak 20 cm v průměru a byl výborný :-)

Po preclíkovém běhu jsme šli vyzvednout startovní čísla. Bylo potřeba zaplatit 31 Euro jako zálohu na čip, co mě dost nemile překvapilo byl poplatek 6 Euro za čip, takže po závodě nám vrátili jen 25 Euro. To jsem zvědav, kdy tohle přijde i na PIM.
Jinak registrace proběhla bez sebemenšího zádrhelu a bez nějakých velkých front. Triko nebylo v rámci startovného, ale zalíbil se mi jeho design, takže jsem 20 Euro obětoval a koupil si ho.

Samotné expo dost velké, ale vzhledem k tomu, že jsem vůbec nic nepotřeboval, tak jsem ho prošel jen velmi zběžně, ani nevím, jestli se tam dalo výhodně něco koupit.

Odpoledne probíhala pasta party, musím říct, docela masová akce, takových lidí pohromadě na obědě jsem ještě neviděl :-) Když jsme šli pro pivo, tak nás překvapil výčepař slovy: "Tak co si dáte chlapci?". Prostě kdo jiný by mohl točit pivo, než češi :-))

Večer procházka Frankfurtem a večeře v thajské restauraci byla příjemná, no a pak už na kutě pořádně se vyspat na závod.

Díky změně času jsme měli o hodinu delší spánek, což určitě nebylo na škodu. Přesto jsme z hotelu vyrazili poměrně pozdě. V budově, kde se měly uschovat věci bylo hooodně narváno a trochu i zmatek, než jsme našli správné odkladiště pro batohy, pak trochu rozklusat, na záchod a do správného koridoru jsem dorazil asi 3 min před výstřelem :-)) Ani jsem se do koridoru nevešel, a musel počkat až se po startovním výstřelu koridor trochu uvolní, nebylo to ale tak hrozné a 7 min po výstřelu jsem odmačkával svůj startovní čas.

Do závodu jsem šel s jasně danou strategií. Tep držet pod 150, tempo držet 5:13/km, tedy cílový čas 3:40. Na 32. km zrychlit a bez jakékoli krize proběhnout cílem v čase někde pod 3:40. Moc hezky naplánované co? :-)))

Všechno hezky klapalo do 10. km. Pak jsem nevím proč zrychlil na průměrné tempo 5:06/km a tepovka začala pomalu, ale vytrvale stoupat. Nedělal jsem si ale žádné startosti, běželo se mi parádně. Stíhal jsem si užívat i okolí tratě. Po nějakých 12 km kličkování ulicemi centra se vyběhlo dále a věděl jsem, že bude následovat zhruba 20km periferií Frankfurtu. Musím říct, že tato část se mi líbila z hlediska atmosféry asi nejvíc. V centru člověk čekal fandící davy, takže určitě potěšily, ale nepřekvapily. Mimo centrum se ale běželo vilovými zástavbami a jak si závod Němci užívali, to byla paráda. Poměrně úzké ulice lemované diváky, spousta dětí a takové fandění od srdce. Na spoustě míst na záhrádkách grilovali, přitom fandili a vůbec si ty běžící blázny užívali :-)

Další věcí, kterou si Němci umí zařídit je počasí, nechápu jak to udělali, ale na závod se udělalo moc hezké počasí, možná až moc teplo. Tipl bych, že bylo k 20 stupňům, sluníčko, bezvětří. Já si oblíkl kraťasy a triko s dlouhým rukávem, díky tomu triku mi bylo po půlce místy už docela hic, ale rozhodně se to nedá srovnávnávat s pekelnou výhní v Praze na jaře.

První půlka závodu mi strašně rychle utekla, ani jsem se nenadál a půlmaraton byl za mnou, stále mne nic moc nebolelo a běželo se příjemně, idylka. Od zhruba 25.km trošku přituhlo, už jsem začínal vyhlížet každou značku dalšího kilometru a začalo se to trochu vléct, možná to bylo i tím, že se běželo takovou divácky mrtvou zónou (rozuměj, asi jako v Praze na Palackého náměstí :-). Co mě moc nepotešilo byl konstantně stoupající tep, do té doby jsem se bez problémů držel pod 155 tepů, po 25. km ale začal při zachovaném tempu pomalu stoupat. Necítil jsem se ale nijak blbě, takže jsem tomu nepřikládal důležitost a držel tempo. Pomalu se začal blížit 32. km, kde jsem měl podle plánu zrychlit. No, plán to byl hezký :-) Nohy by sice asi nějaké lehké zrychlení zvládly, pořád nebolely nijak extrémě, ale tep už byl na neuvěřitelný 174 tepech. Dost jsem se tomu divil, vždyť to je tep na kterém běhám desítku a to o zhruba 70sec na km rychleji :-) Pořád nechápu čím jsem si ten vysoký tep zasloužil, při desítce při tom tepu dýchám jak splašený býk, nohy pomalu tuhnou. Kdežto po 32km na 174 tepech jsem dýchal uvolněně, nohy také nijak netuhly. Záhada.

Zpomalovat jsem nechtěl a říkal jsem si, že do cíle je už jen 10km a to jsem několikrát na tom tepu uběhl, takže to bude pohodička :-)) Nojo, naivka :-) Nohy začaly pomalu ale jistě bolet fakt pekelně. Takže od 36.km jsem chtě nechtě musel zpomalit. Jediné co mi v tu chvíli běhalo hlavou bylo abych hlavně nepřešel do chůze, udělal jsem to na občerstvovačce a přinutit se pak rozběhnout byla jedna z nejtěžších věcí. Absolutní krize přišla na 38.km, prostě zeď jako kráva. Zrovna to bylo ale v úseku, kde se trať zúžila na asi 2m široký prostor lemovaný fandícími diváky, no přejděte takhle před nima do chůze. Poslední 3km jsem uběhl ani nevím jak, co vím, že to utíkalo šíleně pomalu, jak kdyby nějaká svině značky kilometrů posouvala dál a dál.

Doběh ve Festhalle měl úžasnou atmosféru, kterou jsem bohužel nebyl schopen nějak moc vnímat :-( Ale představte si doběh po červeném koberci se stovkami fandících diváků okolo na tribunách. Na konci článku je odkaz na video, ať si můžete udělat živou představu.

Kdybych měl závod srovnat s PIM, tak bych řekl, že je to tak o 2 třídy jinde. Hlavně ale tou diváckou atmosférou, to jsem v čechách prostě nezažil.

Na konec pár odkazů:
Finiš video (jsem zhruba v půlce v šedé mikině)
Pár fotek
Tabulka mezičasů

No a co dál? Teď najedu na zimní přípravu, která by měla na jaře vyústit v zaběhnutí 10km pod 40 min. Maraton ale plánuju také, nejspíš PIM a přemýšlím i o Vídni.

Jak to bylo, je a bude

2009-09-08T13:25:00.006+02:00

Tak jsem se konečně dokopal k napsání nějakého aktuálního infa.

Jak jsem psal v posledním příspěvku, červenec jsem měl v plánu strávit na sedle kola ježděním po Švýcarsku. Výlet to byl opravdu parádní. Za 21 dní jsme ujeli 1900km. Přibližně jsem naši trasu naklikal, podívat se můžete tu http://www.bikemap.net/route/279543. Je to orientační bez "zkratek" :-)) Jak je vidět po Švýcarsku jsme jeli jen polovinu vzdálenosti, ale zážitky to bylo tak 95% z celé cesty. Zpáteční cesta přes Rakousko a hlavně Německo už byla vyloženě nuda. Pokud by jste chtěli vidět nějaké fotečky a máte facebook, tak si mě vyhledejte a koukněte do profilu, myslím, že by měly být přístupné všem.

Po návratu z cykolo výletu jsem hned začal běhat, ale opravdu jen zlehka. Lýtka si nějak odvykly a bolelo to jako čert. Po dvou týdnech běhání a pomáhání doma na žních jsem chytil nějakou infekci a dalších 14 dní strávil v posteli v horečkách. Po nemoci jsem začal běhat až poslední týden v srpnu.

Jak je vidět letní příprava nebyla běžecky ani zdaleka ideální. Jsem ale docela překvapený, jak rychle se mi vrací červnová forma. Na běžeckém kempu minulý víkend jsem v Cooperově testu uběhl 3105 metrů, což mne docela potěšilo.

Momentálně přípravu směřuji k Frankfurtskému maratonu, takže běhám spíše objemy, i když kvalitu nezanedbávám. Cíl 10 pod 40 jsem zatím odsunul na jarní část příští sezóny a troufám si říct, že padne jak nic :-)

Tuto sobotu jdu na Tesco Grand Prix, kde bych chtěl testnout výkonnost na delší trati. Doufám v čas pod 42 minut, ale nepoženu to nijak na krev. Vím, že pod 40 to nedám, tak na co se hnát :-) Spíš si užiju večerní běh Prahou.

Další závody mám v plánu:
12.9. Tesco Grand Prix - 10km
19.9. Půlmaraton v rámci Baroko maratonu
27.9. Běchovice - Praha

Tak doufám, že se někde potkáme

Desítka pod 40? Ne, ještě na to nemám

2009-06-24T21:03:00.004+02:00

Dnes jsem absolvoval cílový závod, kde jsem chtěl zvládnout zaběhnout 10km pod 40 min. Byl jím Běh olympijského dne v Praze. Věřil jsem, že to dneska půjde, ale nešlo.

Počasí se mi hodně líbilo, zataženo, nepršelo, moc nefoukalo, teplota taky pohodová. Lepší konstelaci koncem června jsem si mohl těžko přát. Trať vedla od stadionu Přátelství kus po silnici a pak 2 okruhy Ladronkou.

Minulý týden jsem na Ladronce běžel Břevnovských 10km, trať ale byla vedená z Ladronky dolů a pak nahoru, takže hnusný kopec. Ještě ke všemu jsem opravdu nehorázně přepálil začátek. Na 5. km jsem byl za 20:35 a cílový čas 43:32, pěkně jsem vytuhl.

Proto jedním z hlavních cílů dneska bylo nepřepálit začátek. Nepovedl se. Jsem pako, čím víc mám za sebou závodů, tím víc přepaluji začátky. Důvod vidím v tom, že teď běhám na určitý čas, první závody byly jen na doběhnutí. Naštěstí byly pěkně značené kilometry, takže přepálení jsem zjistil hned na prvním km. Měl jsem ho za 3:44. Fakt bych se chtěl vidět, když jsem ten čas na hodinkách odmáčkl. To muselo vypadat jak kdybych narazil do stěny :-) Zpomalil jsem ale trochu moc, druhý kilometr byl za 4:08. Tak jsem se snažil o kousek zrychlit, třetí km za 4:04 (v tom byl kopeček na Vypichu, tam jsem lehce zavařil), přesto další km za 3:59. A pak to šlo dolů, 5. km za 4:03, polovina závodu za 19:58. Už tady jsem věděl, že to pod 40 nebude, jel jsem totiž pořád na doraz, žádná rezerva tam nebyla.

Po 5. km na mě přišla nějaká krize, 6.km byl za 4:08. Nejhorší byl ovšem 7. a 8., ty jsem měl za 4:15 a 4:17. Zas ten kopeček. Když jsem viděl čas 4:17, tak jsem se fakt naštval a trochu do toho práskl. Poslední 2 km pak shodně po 4:00/km. Konečně jsem také finišoval s někým. Kolega byl sice asi tak o 30 let starší než já, ale tak co no :-) Posledních 100m bylo skoro sprintem, už jsem myslel, že mě dá, běžel jak ďábel, ale ustál jsem to :-)

Výsledný čas 40:43 sice není pod 40, přesto zlepšení osobáčku o 19sec, takže spokojenost. Zaběhnout pod 40 by se mi asi povedlo nebýt lehkého kopečku, ale kdo ví. Každopádně to byl můj první závod, kde jsem šel celou dobu na doraz. Nejsem si vědom, že bych měl někde rezervu, kterou bych mohl využít. Průměrná tepovka 173 tepů o tom taky vypovídá. (Předtím jsem běžel desítky na 170 tepech).

Teď lehce dumám jak dál. Běhat teď budu v podstatě až od srpna (jedu do Švýcarska na kolo na měsíc) a 25. října maraton ve Frankfurtu. Takže nevím, jestli od srpna už začít maratonskou přípavu s nahrazením části kvality kvantitou, nebo spíš jet ještě kvalitu a zkusit dát pod 40 v nějakém říjnovém závodě. Nevím, nevím, uvidíme v srpnu :-)

Ostrý test

2009-06-14T22:01:00.003+02:00

Dneska jsem zajel na závod blízko svého rodného domova, do Znojma. Závod to byl na 7,5 km a chtěl jsem si zde testnout, jestli teď ve středu desítka pod 40 je reálná. Takže jsem chtěl zaběhnout čas pod 30 min. Trochu mi nedošlo, že pokud se poběží údolím, tak to asi nebude úplně po rovince.

Po odposlechnutých debatách místních jsem dospěl k názoru, že trasa bude asi hodně podobná té v Modřanech, která teda byla dost brutální :-) Závod to byl lehce komornějšího duchu, na start se postavilo nějakých 25 závodníků. Lehce jsem okouknul ostatní a tipnul si zfleku tak 10 závodníků, kteří by mě mohli předběhnout. Aby to ale neměli tak jednoduché, postavil jsem se hned na startovní čáru a vyrazil na čele závodu.

Čela závodu jsem se, světe div se, držel zhruba 2km. Cítil jsem, že start je lehce přepálený, bohužel jsem přehlídl cedule s označením km, které tam byly, takže nevím, jestli to bylo na hraně 4min/km nebo pod, nad to určitě nebylo :-) Trochu mne překvapilo, že naše 4 člená skupinka je po těch 2km docela osamocená. Trochu jsem tedy okouknul ostatní 3 spoluběžce. Se dvěma, kteří naši skupinku vedli, jsem hned věděl na čem jsem, na ty nemám. Běželi celkem na pohodu, pěkným krokem. Třetího jsem zas otipoval, že to dost přepálil a odpadne. V obou případech jsem se trefil.

Po zhruba 2500m začalo stoupání a to ne jen tak nějaký, ale rovnou kopec jako kráva. Byl dlouhý zhruba tak 100m, nepříjemné bylo, že po 100 metrech kopec zdaleka nekončil, jen lehce zmírnil. Do kopce to bylo ještě asi další 1,5km. První dva závodníci mi solidně utekli, kopce prostě neumím :-( Třetí odpadl hned po 50 metrech, přešel do chůze. Zhruba v polovině mírnější části mě předběhl zhruba tak 50 letý pán, běželo mu to do kopce solidně. Ke konci mě vzal ještě jeden běžec.

Po tom kopci jsem byl solidně zakyselený, takže běh nebyl úplná lahoda, zhruba tak 3 min trvalo, než nohy povolily. Co jsem se ale tak ohlížel, tak za mnou díra minimálně 300 metrů, dál vidět nebylo. Po zhruba 500 metrech po rovině následoval pekelný sešup. Nebyl ani tak prudký jako hnusný. Sklon měl akorát na to, aby člověk nemusel brzdit a hezky se rozběhl, jenže ten terén, samý kámen a kořeny. Naštěstí i když jsem valil jak blázen, tak kotníky vydržely. Kilometr, kde asi polovina byl sešup jsem měl za 3:45, hezké, tak by to chtělo každý km:-)

I když jsem očekával, že se ke konci projeví lehce přepálený začátek a těžký výběh, nestalo se tak a poslední 3 km jsem běžel po 3:55min/km.

Celkový čas 31:58, celkově 5. místo a 3. místo v kategorii Muži A. Čili bedna a můj první běžecký pohár. No co mám povídat, radost jsem měl neskutečnou :-)

S výsledkem jsem nadmíru spokojený. Ověřil jsem si, že jsem schopný běžet na vyšší tepovce, než jsem doposud běhal desítku. Takže ve středu se ukáže. Pořád doufám, že to bude na Ladronce rovinka. Pokud ano, věřím, že by se mohlo pod 40 zadařit, nebo hodně přiblížit. Uvidíme :-)

Běh krále Jiřího, Poděbrady

2009-06-06T17:44:00.005+02:00

Mám za sebou další závod na 10km. Trochu jsem se obával deště a zimy, ale marně. Dalo by se říci, že bylo ideální běžecké počasí, zataženo, nějakých 14°, jen vítr trochu trápil.

Běželo se stejně jako v Brně jeden malý a 5 velkých okruhů. Na rozdíl od Brna byla trať úplná placka, což mě vyloženě potěšilo. Také dobře viditelné značení jednotlivých kilometrů bylo super. Registrace a převlečení v šatně proběhlo bez větších zádrhelů, jen nemožnost úschovy batohu do hlídaného prostoru mě moc nepotěšila.

I když nemám rád běhání v závěsu, tentokrát jsem udělal výjimku. Hned od začátku jsem se pověsil za příjemně stavěnou slečnu, které se pěkně zapalovala lýtka, takže běžela mě naprosto vyhovující rychlostí. Bohužel asi lehce přepálila začátek, protože postupně zpomalovala a když jsme 4. km běželi za 4:14, tak jsem slečnu s lítostí opustil a valil dál. Samostatné běžení mi dlouho netrvalo, zhruba 5. běžec, kterého jsem předbíhal se mnou srovnal tempo držel se mě jak klíště. Sice se mi podle jeho dechu zdálo, že mele z posledního a nemůže to dlouho vydržet, ale asi to bylo jen zdání, vydržel se mnou do 8. km.

Už by se dalo říct, tradičně, jsem na 8. km začal finišovat, což milý spoluběžec nebyl schopný akceptovat. Postupně jsem zrychloval a předbíhal běžce. Opětovným zklamáním bylo, že se mě nikdo z předbíhaných nezachytil, chtěl bych jednou zažít pořádný finišový souboj :-), snad někdy příště.

Cílový čas 41:02 je parádní. Už jen 62 sec dolů!!! Jednotlivé km: 4:02, 4:03, 4:06, 4:14, 4:10, 4:11, 4:10, 4:13, 3:57, 3:51. Jak je vidět, musím zapracovat na střední části trati. Nějak se mi nedaří držet rovnoměrné tempo. Na druhou stranu mě těší, že už jsem schopen poslední 2km finišovat pod 4 minuty.

V červnu mám v plánu ještě jeden 10 km závod. 17.6. na Ladronce. Pokud bude rozumné počasí, tak věřím, že se tam dokážu 40 minutové hranici přiblížit již pěkně na dostřel.

A ještě Sváťa Sedláček alias running-observer v komentáři k minulému článku poskytl odkaz na super web http://www.runningforfitness.org/calc/paces.php. Podle tratě a dosaženého času vám doporučí v jakém čase v tréninku běhat např. 400m, 1km, ... Myslím, že výborná tréninková pomůcka.

Jak pokračuje trénink na 10km pod 40min

2009-06-03T21:44:00.004+02:00

Mám za sebou něco málo přes týden tréninku od doby co jsem ukončil pomaratonskou regeneraci a začal trénovat na můj nový cíl 10km pod 40 min.

Tréninkový plán jsem si sestavil sám, podle informací a tréninkových plánů na internetu. Nemám danou přesnou kilometráž, nebo nějak detailně rozepsaný plán. Spíš jsem si rozmyslel co který den chci dělat s tím, že konkrétní podobu budu upravovat podle situace.

Trénink mám koncipovaný takto:
Po - volno
Út - úseky - spíše delší, 1-2km, tempem co se do mě vejde :-)
St - regen běh cca 10km
Čt - kopce nebo tempový běh
Pá - regen - spíš menší kilometráž, tak do 8km
So - závod, nebo úseky, úseky spíš kratší, 400m - 800m
Ne - regen a OV, 15-20km

Budu rád za jakékoli rady nebo postřehy k plánu. No a takto zatím vypadá jak mi to jde konkrétně

Mám v plánu i docela dost se zúčastnit závodů, beru to jako kvalitní trénink :-)
V červnu mě čeká:
6.6. - Běh Krále Jiřího (10 km) - Poděbrady
14.6. - Běh Gránicemi o pohár starosty města Znojma (7,5 km )
17.6. - Břevnovských 10 a 5 kilometrů (10 km a kratší) - Praha
28.6. - Liberecký půlmaratón (21,1 km) - Tady si nejsem jistý, budu po týdnu na kole na Šumavě, takže ještě uvidím podle momentálního pocitu

Cílové závody, kdy bych chtěl 10km pod 40min zvládnout jsem si určil Kolínskou desítku 29.8. nebo Tesco Night Grand Prix Praha 12.9., když to nevyjde na jednom, tak na druhém určitě :-))
Snad se na mě nepříznivě nepodepíše 3 týdenní běžecký výpadek v červenci, kdy budu na kolech ve Švýcarsku a zvládnu to.

Veletržní běh Brnem 2009

2009-05-24T15:04:00.005+02:00

Mým momentálním běžeckým cílem je zaběhnout 10km pod 40 min. Závod na 10km jsem ale naposledy běžel začátkem března za 47:17 a to jsem věděl, že není vůbec moje aktuální výkonnost (vzhledem k tomu, že o měsíc později jsem při půlmaratonu měl čas lepší).

Proto jsem hledal nějaký závod, kde bych mohl testnout svoji současnou výkonnost. Volba padla na závod v Brně. Vzhledem k tomu, že tam bydlí ségra s rodinou, zkloubil jsem závod i s návštěvou.

Trať vedla historickým centrem brna se startem i cílem na Náměstí Svobody. Trochu jsem měl strach, že tam budou kostky, ale všude je nová rovná dlažba, po které se běželo bez problémů.

Mělo se běžet na 5x 2km okruhu. Menší změna byla v tom, že se prvně běžel 500m dlouhý okruh a pak až pět velkých okruhů. Měřily totiž dle pořadatelů jen 1,9km. Velký okruh jsem se rozhodl pro zahřátí proklusnout. Celkem nepříjemně mne překvapil profil. Posledních zhruba 700 metrů bylo pořád stoupání, tam mi taky tepovka v každém kole pěkně poskočila nahoru.

Oproti masovým akcím, které jsem běžel v poslední době bylo něco přes 100 startujících vítanou změnou. Žádná tlačenice na startu, pohodička.

Začátek jsem se nechal lehce strhnout, první malý 500m dlouhý okruh jsem měl za 1:50 min, což se mi teda zdálo solidně přepálené :-) Tak jsem zpomalil, aby se mi tepovka pohybovala někde kolem 85% TF max, což považuju za horní hranici na které dokážu déle běžet.

Už po prvním minikole jsem běžel v podstatě sám s běžci na dohled ve vzdálenosti zhruba 50 metrů. A to je přesně to co mi vyhovuje. Lehce mě totiž ruší v koncentraci, pokud vedle mě někdo dupe nebo vůbec dýchá v jiném rytmu než já :-) I když na PIMu mi to zas tak nepřišlo, tady jsem to pociťoval docela dost.

Nějak jsem vždycky zapoměl mačkat mezičasy, tak jsem vůbec nevěděl jak na tom jsem. Ale běžel jsem si svoje tempo a ostatní mi bylo putna. Pěkným zpestřením bylo když jsem ve třetím kole běžel z kopce a za sebou najednou uslyšel dupání, jak kdyby mne honilo stádo slonů. Byla to však jen vedoucí skupinka závodníků co mě brali o kolo :-)

Do posledního kola jsem šel s cílem začít finišovat hned ze začátku. Nasadil jsem do první poloviny kola na tep zhruba 88% a bylo to docela znatelné zrychlení. Předběhl jsem zhruba 5 běžců, pak ale nikdo přede mnou nebyl. Asi 500 metrů před cílem, kde začínalo největší stoupání jsem toho začal mít plný zuby. Ale nepovolil jsem si ubrat a jel na krev. V tom stoupání jsem předběhl dalších asi zhruba 7 lidí. Cílovou čáru jsem protnul v čase 43:35 na tepovce 96%. Vzhledem k času 47:17 před 10 týdny v Kbelích slušný čásek.

Dneska jsem z různých zdrojů a při přeměření trasy zjistil, že trať byla zhruba o 200m delší, o to víc si cením času. Myslím, že na podzim by to pod 40 mohlo jít.

Cílové foto, měl jsem toho plný kecky

Měl jsem i osobní fanklub :-)

První maraton a co dál

2009-05-11T13:09:00.006+02:00

Je to tu, pražský maraton, závod na který jsem se připravoval a který byl mým cílem je za mnou. Jak vše probíhalo jsem sepsal v článku pro behej.com přečíst si ho můžete tedy tam.

I když mám za sebou cílový závod, rozhodně to neznamená, že s během končím. Už se mi tak zažral pod kůži, že se myslím jen tak nepustí.
Jako další cíl jsem si stanovil zaběhnutí 10km pod 40 min. Nestanovil jsem si ale žádný termín, až to přijde, tak to bude. Můj nejbližší pomaratonský plán je jen lehce vyklusávat a vzhledem k tomu, že se blíží státnice ve škole a léto mám poměrně nabité, asi si nechám svůj cíl na příští jaro.

Jinak předpokládám, že se zúčastním nějakého maratonu na podzim. Zatím se rozhoduji mezi Košicemi, Drážďany a Frankfurtem, máte tip, který z těchto nebo i jiných by mohl být super zážitkem?

Předvečer dne D

2009-05-09T21:03:00.004+02:00

Je to tu, skoro pět měsíců tréninku se zítra zúročí na mém prvním maratonském závodě. V poslední době jsem vás moc nezásobil svými pokroky v tréniku. Takže to vemu šmahem teď.

Poslední zhruba 2 měsíce chodím každé úterý a čtvrtek na Nike běžecké tréninky ve Stromovce. Tréninky se mi moc líbí, po běhání stále sám je běhání ve skupině velmi příjemné. Člověk pokecá, udělá nové známé a sem tam se dozví i nové užitečné informace. Všem, kteří mají možnost přijít rozhodně doporučuju, starají se dobře jak o běžecké začátečníky tak i o výkonnější běžce.

Každý víkend, pokud jsem neměl závod, jsem běhal dlouhé běhy. Nejvíc jsem běžel 32 km. Vždy jsem běžel bez jakéhokoli občerstvení a vždy to bylo po 20. km utrpení :-) Doufám tedy, že občerstvovačky a gely udělají zítra svou práci a krize se v absolutně nejoptimističtějším případě vůbec nedostaví (vím, naivka :-))

Poslední týden jsem už neběhal nic intenzivního ani dlouhého. Šel jsem se jen 3x lehce proběhnout. Celkem jsem ve své přípravě, vlastně vůbec celkově ve své běžecké kariéře, naběhal 742 km za 4 a půl měsíce. Není to úplně nejvíc, ale na to, že to jsou v podstatě moje běžecké začátky to není zas tak špatné. Cílový čas jsem si stanovil na 3:40. Nebudu se však vůbec zlobit za čas horší. Za jakýkoli čas, který uvidím v cílové rovině bude vítězstvím.

Tento týden jste si taky mohli na behej.com přečíst článek o mé přípravě na maraton. Doufám, že se vám líbil. Když budu zítra schopen, hned sepíšu svoje maratonské zážitky a v pondělí si je budete moci přečíst.

Všem kteří, zítra běží přeju hodně štěstí, ať vám to běží. Vy, kteří nepoběžíte můžete ostatní aspoň sledovat online na http://live-map.praguemarathon.com/?lang=cs, pokud by jste chtěli sledovat mě tak moje startovní číslo je 2982 :-)

Noční orientační běh

2009-04-25T09:14:00.003+02:00

Ve čtvrtek jsem se zúčastnil nočního orientačního běhu kolem Hostivařské přehrady. Nikdy předtím jsem na žádném, denním nebo nočním, orientačním běhu nebyl. Jednalo se o závod smíšených dvojic. Účastnil jsem se spolu s kamarádkou Markétou, o které jsem věděl, že orientační závody běhá a má tedy bohaté zkušenosti se čtením mapy.

Překvapením byla poměrně hojná účast závodníků. Na start se postavilo 72 párů. Startovalo se hromadným startem, takže celkem tlačenka. Kontrolních stanovišť bylo 15. Moc se v orientačních bězích nevyznám, ale pochopil jsem, že tento závod měl jednu zvláštnost. Všechna kontrolní stanoviště byla za 1 bod, byly u nich ale také samolepící štítky s 10 - 2 body. Kde páry, které ke stanovišti dobíhaly první si vždy odlepily nejvyšší zbývající body.

S Markétou jsme se ještě před startem dohodli, že poběžíme na ty nejvzdálenější stanoviště a nebudeme se snažit vybrat body na těch bližších. Předpokládali jsme, že na těch blízkých bude celkem mela. To se potvrdilo, když jsme probíhali kolem nejbližšího stanoviště. Bylo vtipně umístěno na stromě, kam se ze země nedosáhlo. Ke stromu doběhlo asi 20 párů naráz, takže to byla celkem mela :-) Rozumně jsme se rozhodli držet se plánu a pokračovat dále.

Naše strategie se celkem vyplatila. Sice jsme nikde nebrali nejvyšší body, ale nějaké tam byly. Oběhli jsme 12 stanovišť z 15. Na celý závod byl totiž limit 60 minut, kdy za každou další započatou minutu se odečítaly 2 body. Jeden pár si toto buď neuvědomil, nebo neměli hodinky, každopádně dorazili skoro 40 minut po vypršení časového limitu a ve výsledku vybojovali krásných -68 bodů :-)

V našem páru se o navigaci starala Markéta, jako zkušený veterán bleskově a přesně určovala směr další cesty i za běhu. Já jsem se k mapě radši ani nepřiblížil, zabloudili bychom na první křižovatce :-)

Celkově jsme skončili na 6. místě, což jsme oba považovali za parádní úspěch. Já osobně si pěkně zaběhal nočním okolím Hostivařské přehrady a naučil se něco málo o orientačním běhu. Sice bych si zatím netroufl jít do nějakého závodu, kde bych měl číst mapu, ale třeba jednou to přijde.

Závod byl pěkným zpestřením mého tréninku a závodů odehrávajících se většinou po asfaltových cestách a v městě.

Jinak se kvapně blíží cílový závod tohoto roku, PIM maraton. Bude to vyvrcholení mé náročné 4 měsíční přípravy. Už se strašně těším až se za 14 dní postavím na start a vyběhnu.

Pardubický vinařský půlmaraton

2009-04-18T17:47:00.003+02:00

Dnes jsem se zúčastnil půlmaratonu v Pardubicích. Ráno jsme s partou vyrazili stylovým rychlíkem jménem Emil Zátopek :-) Cesta rychle utekla v družném hovoru převážně o běhaní.

V Pardubické ČEZ aréně proběhlo bezproblémové odbavení, převlečení a už jsme vyráželi ke startu. Počasí nám přálo, zataženo, bezvětrno, příjemných 14 stupňů. Na start jsem se zařadil s cílem běžet někde kolem 1:45, tedy 5min/km. Přesně ve 12 zazněl startovní výstřel. Na startu jsem se opět potkal s kamarádem, se kterým jsme společně odběhli celou Modřanskou rokli. Dohodli jsme se, že zase poběžíme spolu. Začátek jsem běžel opět podle pocitu, lehce zkontroloval, že tep je v závodních mezích a užíval si začátku závodu. Značku prvního kilometru jsme přehlédli, druhý už zaznamenali a poměrně nás překvapilo, když jsem odečetl čas 8:46, tedy tempo 4:23/km. Hlavou mi blesklo, že to bude asi pekelně přepálené, přestože jsem se cítil v pohodě a nezpomalili jsme nijak extrémě.

Další kilometry jsme běželi v rozmezí 4:35-4:45/km, tedy na naši úroveň celkem fičák, jako kdyby jsme měli běžet jen 10km a ne půlmaraton. Na 10. kilometru jsem odmáčknul čas 46:10, tedy krásný osobák na 10 km :-)

Na 15. km jsme dorazili v čase 1:09:48. Kamarád ale poté hlasil střevní potíže a běžel je urgentně řešit do nejbližší restaurace. Posledních 6 km jsem odběhl tedy sám. Na 16. km jsem před třemi týdny na PIM dostal krizi, ze které jsem se už do konce závodu nevyhrabal. Dnes jsem sice také cítil lehkou únavu v lýtkách, ale nic nepřekonatelného. Místo abych vyčerpáním zpomaloval jsem se spíše hecnul a pomalu zrychloval. Vrchol přišel během 20. km, který jsem zaběhl v čase 4:11/km. Předbíhal jsem spoustu lidí, dost často takovou rychlostí, jakou Keňané na 14. km předbíhali mě :-)) (Závod se běžel 3x na 7km okruhu). Poslední, 21. km, jsem se do toho dal opravdu vše. Povzbuzování diváků a touha předhonit co nejvíc lidí mě vybičovala k heroickému výkonu. Cílem jsem proběhl v čase 1:36:57 offic., dle mého měření 1:36:42.

Zlepšení oproti PIM před 3mi týdny tedy skoro o 12 min. O takovém času se mi ani nezdálo. Nevím co za to může, jestli kvalitní tréninky, trať jak placka, parádní počasí, experimentálně vyzkoušené 2 energetické gely, nebo Emil Zátopek. Asi vše dohromady. Každopádně euforie.

Přespolní běh nad Modřanskou roklí

2009-04-07T13:59:00.003+02:00

V neděli jsem se zúčastnil přespolního závodu na 10km nad Modřanskou roklí. Do závodu jsem šel s cílem užít si krásného počasí v přírodě. Den předtím jsem totiž absolvoval poměrně náročný atletický sedmiboj.

Na stránkách závodu bylo avizováno, že se jedná o lesní cesty v členitějším terénu. Což byl jeden z důvodů proč jsem na závod šel, chtěl jsem vyzkoušet běh po lesních cestách, když už skoro veškerý trénink dělám na asfaltu.

Ráno jsem trochu nestíhal, takže na start závodu jsem dorazil asi 5 min před odstartováním. Stačil jsem si akorát připnout číslo a už jsem se stavěl na startovní čáru. Hlavou mi blesklo, že bez zahřátí a protažení bych měl jít začátek volněji, ale když jsem vedle sebe viděl nabuzeného kamaráda, se kterým jsem se tam potkal, na nějaký volnější start jsem rezignoval.

Hned od začátku jsem běžel tak, aby se moje tepovka pohybovala do 85% TF max. Z minulých zkušeností vím, že tato hranice je pro mě optimální pro dlouhý rovnoměrný běh. Tepovku se mi dařilo bez problémů držet kromě výběhů těch nehorázných kopců. Kopce, to byla pro mne jedna velká neznámá. V tréninku jsem je nikdy neběhal, všechny co jsem zatím v rámci tréninku běžel nebyly nijak extrémě prudké i když třeba delší. Kopce, do kterých se v závodě běželo, byly ale jedním slovem brutální. Sice krátké, ale nehorázně prudké v kombinaci s lesním terénem místy skálou mi daly solidně pokouřit. Naštěstí jich nebylo v závodě zas až tolik (odhaduju asi tak 5). Rozběhnutí do stálého tempa po takovém kopci byla neuvěřitelná zkušenost. Nohy jako z olova, plíce zapomenuté někde v půli kopce, nebyl to zážitek, který bych zařadil mezi své nejoblíbenější.

Jako absolutně demoralizující považuji posledních 500 metrů závodu. S kamarádem, se kterým jsme celý závod běželi spolu, jsme tušili brzký konec a lehce finišovali. Aspoň do zatáčky po které se nám prostřel výhled na cílovou "rovinku". Stručně řečeno, představte si, že vyběhnete ze zatáčky, čekáte cílovou rovinku, kde jste chtěli zafinišovat. Cílovou rovinku i rychlejší finišující běžce sice spatříte, ale o 50 metrů výš!!! Já když to viděl, tak jsem se zmohl jen na zoufalé "No ty kráávo". V tom kopci jsem málem duši vypustil a rozběhnout se na cílových 30 metrů po absolvování kopce považuji za jedno ze svých největších vítězství.

Celý závod hodnotím jako velmi povedený. Po masovém PIM půlmaratonu byla komorní atmosféra závodu vítanou změnou. Trať závodu se mi hodně líbila (když pominu ty kopce). Po běhaní na asfaltových cestách parádní zpestření.

Zaznamenal jsem také zlepšení své běžecké formy. Před měsícem jsem na Kbelské desítce (která byla absolutní plackou oproti tomuhle) zaběhl čas 47:23. V neděli jsem cílem proběhl v čase 47:48. Tedy jen o 25s pomaleji. Vzhledem k náročnosti trati to považuju za skvělý úspěch.

PIM 1/2 maraton

2009-03-30T23:15:00.006+02:00

Konečně jsem se dostal k zapsání mého zážitku z PIM 1/2 maratonu.

V sobotu ráno jsem vstal někdy kolem 9. (ano, pořádně jsem se vyspal :-)) Nasnídal se (ovesné vločky s mlíkem), nachystal si věci, chvíli se poflakoval po bytě a vyrazil směrem Rudolfinum.
Už na Černém Mostě jsem viděl aspon 30 červenobaťůžkářů a čím jsem se přibližoval k centru, tím více se jich objevovalo. Na přestupu na Můstku snad v metru nebyl nikdo jiný než závodníci půlmaratonu.

Osobní baťohnosič a fotograf v jedné osobě ještě nedorazil, tak jsem si dal krátkou procházku kolem startovních koridorů a technického zázemí. Po předání batohu s náhradními věcmi jsem se šel trochu rozklusat a protáhnout. Pak již nebylo na co čekat, tak jsem zalezl do svého koridoru dle přiděleného startovního čísla. Zbývalo asi 15 min do startu. Čím více se start blížil, tím víc se můj tep zvyšoval, aniž bych cokoli dělal. Těsně před startem jsem měl tepovku jako kdybych už dávno vyrazil :-)

Hned po odstartování jsem zjistil, že zařazení se do koridoru podle startovního čísla nebyl úplně nejlepší nápad. Chtěl jsem běžet někde kolem hranice 5:00min/km, což ale většina lidí kolem mne nechtěla. Problém byl však s předbíháním, lidí všude mraky, místo na předbíhání žádné. První kilometr tedy spíše než běh připomínal kličkovanou.

Někde po 2. km obrovský běžecký had trochu protrhal a už nebyl problém nacházet místo pro předběhnutí. Razil jsem si tedy cestu svým tempem kontrolovaným podle 85% TF max. Běželo se mi absolutně nádherně, sluníčko svítilo, vítr nefoukal, nic mne nebolelo, idylka. Trasu jsem si vyloženě užíval. Usmíval jsem se do kamer, foťáků, mával divákům, prostě paráda.

Na 5. km byla první občerstvovací stanice. Přemýšlel jsem, jakým způsobem se občerstvit, zda zpomalit do chůze a vklidu se napít, nebo vůbec nezpomalovat a zkusit to za běhu. Nakonec jsem zvolil druhou variantu, zjistil jsem ale, že při běhu se z kelímku moc dobře pít nedá, dobře polovina ionťáku skončila na bradě a na triku :-) Na občerstovačce na 10. km jsem tedy už trochu zpomalil a dal si i kousek banánu.

Samotného mne překvapilo, jak se mi dařilo držet rovnoměrné tempo. Na 10. km jsem byl za 50.02, tedy skoro přesně 5:00min/km.

Lehké problémy začaly na 13. km při zamíření do Nuslí. Začaly mi lehce tuhnout lýtkové svaly. Nic vážného, ale už to nebyl tak úplně bezstarostně bezbolestný běh.

Opravdové problémy začaly mezi 16. a 17. km, kdy se trasa stáčela směrem na Smíchov. To už svaly ztuhly opravdu nechutně a já začal citelně zpomalovat. Od 18. km do konce už to bylo čiré utrpení, od přejití do chůze už mi moc nechybělo. Jediné co mi v přerušení běhu zabránilo byla jistota, že jak půjdu do chůze, tak už se znovu nerozběhnu. Nakonec jsem se pomalým tempem dobelhal až do cíle, ani na nějaký cílový finish jsem neměl sílu.

Doběhl jsem v čase 1:48:17 (Real time). Navzdory pekelně těžkému závěru naprosto úžasný čas. I když jsem do závodu nešel s nějakým pevně daným cílovým časem, tajně jsem doufal, že pod 1:50 by to mohlo jít. A vyšlo to :-)

Tady je tabulka mezičasů, jak mi přišly na email:

Split	Time	min/Km	Delta	min/Km	RealTime
5 Km	0.27.49	5,33	0.27.49	5,33	0.25.07
10 Km	0.52.44	5,16	0.24.55	4,59	0.50.02
15 Km	1.18.14	5,12	0.25.30	5,05	1.15.32
Finish	1.50.59	5,15	0.32.45	5,22	1.48.17

Závod celkově hodnotím pozitivně, vše bylo podle mě perfektní, jediným zklamáním je čas vyrytý na medaili, kdy jméno ani čas, není skoro vidět.

Za 6 týdnů mě čeká meta nejvyší, maraton. Po zkušenosti z půlmaratonu si zatím uběhnutí maratonu nedokážu představit. Vzhledem k vytuhnutí svalů už na 16. km je nepředstavitelné, jak pak dokážu uběhnout ještě jednou tolik.

Jinak ze závodů. Příští týden jdu na atletický sedmiboj "Zlatá teniska" (to bude teprve sranda, když jsem polovinu disciplín nidky nedělal :-) a v neděli si půjdu střihnout přespolní závod nad Modřanskou roklí na 10km. Také zvažuju účast na Pardubickém půlmaratonu, říkam si, že to bude možná kvalitnější příprava než klasický dlouhý běh. Ještě uvidím :-)

Edit:
Parádní aplikace v Google maps. Můžete si vyhledat svoje kamarády, vložit je do seznamu a vidět jak jste všichni běželi. Krátký návod na použití je pod mapou. http://google-maps.praguemarathon.com/index.html?lang=cs

Na závěr pár fotek

Posledních 7 dní před půlmaratonem

2009-03-27T19:37:00.003+01:00

Když jsem začal běhat a přemýšlel na časy v závodech, které mě čekají, jsem si na PIM půlmaraton dával za cíl běžet pod 2 hodiny. V průběhu tréninku a hlavně po Kbelské desítce jsem reálný cíl přehodnotil na 1:50. Spekuloval jsem i s casem 1:40. Po posledním týdnu jsou mé cíle trochu jiné.

Posledních 7 dní tréninku na PIM půlmaraton nebylo úplně podle ideálních představ. Trošku rozepíšu co mne během posledních tréninkových dní potkalo.

Sobota
V plánu dlouhý tempový běh. Na začátek 20 min rozklusání a rozehřátí. Pak 140 min v tempu 85% TF max a na závěr 20 min výklus. Bylo celkem pěkné počasí i když docela foukal vítr. Do zhruba 22. km se mi běželo parádně v průměrném tempu 5:10min/km. Půlmaraton jsem zvládl za 1:48. Tedy celkem pěkný čas. Po tom 22. km už ale začaly problémy. Úplně mi ztuhly nohy, každý krok bolel. Zbylých 5km jsem tedy dorazil střídavou chůzí a pomalým během. Už sice mě nechytaly křeče, ale ta bolest namožených šlach taky není úplný med.

Neděle
V plánu bylo 8km volně, regeneračně. Po sobotním běhu jsem ale absolutně neměl sílu ani chuť vybíhat, trénink jsem vynechal.

Pondělí
Volno. Ráno před prací jsem si dal 40 min posilování dle tréninku z www.cviceni-doma.cz. Mimochodem tuto stránku doporučuji všem co by chtěli posilovat, ale nechce se jim chodit do posilovny a nemají fantazii na vymýšlení cviků.

Úterý
10 km volně. Zde začaly problémy, na oběd jsem si naprosto neprozřetelně dal absolutně nezdravý oběd. Měl jsem strašný flák kuřecího steaku s neuvěřitelně kořeněným špenátem a hranolky. Oběd opravdu vydatný. Po obědě jsem šel do školy na 2 hodiny a pak vyrazil běhat. Už od prvních metrů jsem cítil, že ten steak se v žaludku nějak divně převrací a pohybuje. Běželo se mi celou dobu dost těžce, tepovka si dělala co chtěla. Nakonec jsem se smíšenými pocity doběhl.
Večer mi začalo být fakt blbě, což vyústilo ve zvracení, průjem a vůbec, nepříjemnou noc.

Středa
Celou středu mi bylo dost blbě. Na běhání ani pomyšlení. Celý den jsem měl pocit, jako kdybych byl neuvěřitelně přejedený, přitom jsem od úterního stejku nic nejedl. Za celou středu jsem do sebe dostal asi 10 piškotů. Celý den byl provázen průjmem. Těžko říct, zda můj stav byl způsoben něčím nezdravým ve steaku, nebo bacilem chyceným doma o víkendu od neteří, které měly podobné problémy.

Čtvrtek
Ráno už mi nebylo úplně nejhůř, úplně nejlepší to však také nebylo. Na oběd jsem do sebe dostal i nějaké normalní jídlo, po kterém se stav ještě o stupínek zlepšil (žaludek mě už asi bolel spíš z hladu). Večer jsem dal lehkou večeři a 2 piva. Ty mi udělaly asi nejlíp :-) Po nich veškerá žaludeční nevolnost přešla.

Pátek
Celý den už jakž takž v pohodě. Na běhaní však ani pomyšlení. Po škole jsem zaskočil koupit náplasti a lékařskou vazelínu. V tréninku jsem s odřeninama sice žádné problémy neměl, ale tak lepší to na sebe napatlat, než pak trpět.
Vzhledem k průběhu posledního týdne jsem se rozhodl, že nepůjdu na žádný konkrétní čas, ale že si závod prostě pořádně užiju. Nepoběžím úplně volně, ale spíš tak, abych se cítil pohodlně.

Jinak jsem si po Kbelské desítce koupil funkční triko a mikinu, takže už aspoň z půlky budu vypadat jako běžec :-) Za absolvování půlmaratonu jsem si slíbil bežecké kraťasy, takže na maratonu už bych snad mohl vypadat kompletně jako běžec :-)

Přeju všem kdo se půmaratonu zúčastníte skvělé zážitky a výkon, na který budete pyšní.

Tréninkový skoropůlmaraton

2009-03-15T11:44:00.005+01:00

Na sobotu mi v plánu vyšel dlouhý tempový výběh. Konkrétně 20 min rozklusání na 70% TF max, poté 120 minut na 85% TF max a nakonec vyklusání 20 min.

Vypadalo to jako ideální zjištění formy na PIM půlmaraton, který bude za 14 dní. Běželo se docela příjemně, bylo krásných 10 stupňů, sem tam vykouklo sluníčko, opravdu příjemný běh. Okruh, který jsem si naplánoval měl 15km, počítal jsem tedy s jedním celým okruhem a pak zhruba do třetiny a zpět. Profil trasy byl docela kopcovitý, ale aspoň nějaká změna po těch pražských rovinkách.

Dvacet minut rozklusání bylo bez problémů. Pak jsem zrychlil a pokoušel se držet tepovku na 85%. Cítil jsem však, že v takovém tempu nemám šanci vydržet až do konce. Zvolnil jsem tedy a pohyboval se kolem 80%. První hodinu v tempu jsem odběhl relativně bez problémů, ke konci jsem se sice už necítil úplně nejlíp ale zrovna jsem končil okruh a běžel kolem domu, tak jsem si udělal občerstvovačku.

Vyrazil jsem na další kolo. Po pauze jsem ale začínal cítit docela tahání v lýtkách a koleních vazech. Dalo se to však přežít, tak jsem pokračoval. Krize přišla po zhruba 20 minutách, kdy mne chytily neuvěřitelné křeče do lýtek a šlach na zadní straně kolena. Běh byl docela utrpení, takže jsem se rozhodl radši skončit a lehce doklusat domů.

I s rozehřátím jsem nakonec celkem uběhl 20.2 km v čase 1:49. Pokud bych běžel celou dobu v tempu (kde jsem měl průměr 5:06min/km) dal bych půlmarton za 1:46. Vzhledem k závodní atmosféře a méně kopcovité trati věřím, že čas 1:45 nebude problém. Podle tempového běhu příští sobotu se ještě rozhodnu, zda nezkusit jít za vodičem na 1:40.

Co mě tento běh dost nemile překvapilo byly křeče. Předtím jsem nikdy v tréninku tolik v takovém tempu neběžel, předpokládám, že to bude tedy nezvyklostí těla na tak dlouhodobě působící zátěž. Vzhledem k tomu, že PIM půlmaraton je už za 14 dní, nestihnu tělo řádně připravit. Nemáte teda nějaký doporučení čím se nadopovat před nebo během závodu pro zamezení křečím? Předpokládám, že to má souvislost s nedostatkem minerálů, nemáte tedy zkušenosti s nějakými doplňky?

Můj první závod

2009-03-07T18:20:00.003+01:00

Dnes mám za sebou svoji závodní premiéru. Zúčastnil jsem se Kbelské desítky. Moje ambice v tomto závodě sahaly k 55 minutám. Realita však byla někde jinde. Každopádně jsem zaběhl osobní rekord (což by nikoho nemělo překvapit, vzhledem k tomu, že to byl můj první závod :-))

Největší strach jsem měl z moc vysokého tempa. Z tréninku jsem zjistil, že nohy sice tempo kolem 4 - 4:30 min/km jakž takž snesou, ale plíce a bránice rozhodně ne. Při takovém tempu mne po chvíli vždy začalo píchat v boku.

Sice jsem původně opravdu chtěl běžet na 55 minut, ale vzhledem k umístění vodiče na 50 minut jsem se za něj zařadil, kdyžtak odpadnu, říkal jsem si. První 2 km jsem se poctivě držel vodiče. Zdálo se mi však, že běží nějak pomalu! Na třetím km jsem se tedy trhl a vyrazil tempem, na kterém jsem se cítil dobře.

Prvních 5 km závodu bylo po rovině, část dokonce i z kopce, takže se běželo výborně. Značku 5km jsem minul v čase 23:27 tedy průměrné tempo 4:41 min/km. Když jsem si všiml svého času, tak mi v mysli proběhla myšlenka, jestli jsem to náhodou nepřepálil. Čekal mě totiž úsek dlouhého táhlého stoupání. To se projevilo i na mém tempu. 6. a 7. km jsem odběhl v tempu 5:10 min/km.

Menší krize přišla, když se trasa začala otáčet zpět a opřel se do nás protivítr. Snažil jsem se za někoho schovat, ale nějak to pořád nebylo ono, tak jsem se rozhodl větru čelit naplno a běžet svým tempem.

Na značce 8. km jsem se rozhodl, že je čas začít finišovat. Na značce 9. km jsem toho opravdu litoval :-)) Přesto ten 9. km byl pro mě asi nejlepší z celého závodu. Běžců jsem předběhl tuny. Nejvíc mě těšily ty obdivné (nasrané?) pohledy, jak mi to běží. Moje ego opravdu jásalo radostí :-)
Ten 9. km jsem odběhl v tempu 4:18 min/km. Kdyby mi někdo před závodem řekl, že poběžím předposlední km takto rychle, asi bych se mu vysmál.

Jak byl 9. km krásný, tak byl 10. km čisté utrpení. Začalo mne píchat v boku, nohy tuhly, docházel dech. Přesto jsem se snažil držet tempo a utěšoval se, že už to brzy skončí. Poslední km jsem odběhl v tempu 4:28 min/km. Cílovou čáru jsem překračoval na tepové frekvenci 190 tepů, což je 96% TF max. Bylo mi fakt na umření.

Výsledný čas 47:23 a naprostá euforie. Vzhledem k mým ambicím na 55. minut byl takový čas obrovským překvapením.

Tento měsíc mne čeká 28.3. PIM 1/2 maraton. Abych pravdu řekl, vůbec se necítím na porci 21km připravený. Mám však ještě 3 týdny tréninku. Snad si tedy budu víc věřit. Cílem je běžet pod 2 hodiny.

Chtěl bych poděkovat organizátorům za perfetkní zvládnutí celého závodu. Masáž po závodu od 2 krásných slečen byla luxusní :-))

Náročný týden

2009-02-11T16:27:00.002+01:00

Mám za sebou první náročnější týden mé připravy. Co bylo tak náročného? Intervalový trénink a delší tempový běh.

Čekal jsem, že intervalový trénink nebude procházka růžovým sadem, ale že to bude tak náročné...
Plán byl, 15' rozklus, protažení a pak 4 x 2' na 95% TF max s 2' MK. První dvouminutovka se jakž takž dala, ale zjistil jsem, že na 95% to prostě nevytáhnu, max jsem měl 91%. Ta další dvouminutovka mně ale úplně odrovnala. Zhruba v polovině mne začalo ukrutně píchat v pravém boku, takže jsem musel zpomalit na úroveň meziklusu a pak dokonce zastavit a pořádně se vydýchat. Jakmile bolest polevila uběhl jsem 2 minuty meziklusu a vyrazil do 3. intervalu. Bohužel v podstatě hned po zrychlení se vrátila bolest v boku, takže jsem další pokračování radši vzdal a zbytek času už jen vyklusal.

Myslel jsem, že problémem při intervalech budou tuhnoucí nohy, ty jsem však vůbec nepocítil (nojo, moc těch intervalu nebylo :-)) Složilo mne vlastně, že jsem vyšší frekvenci neudýchal. Aspoň předpokládám, že bolest v boku znamená, že je něco špatně s dýcháním, nebo se pletu?

Další dny byly v plánu pomalé výklusy, které proběhly bez problémů. Tvrdší trénink byl v plánu na sobotu a sice 20' na 70% TF max, 60' na 85% TF max, 20 min 70% TF max. Abych se přiznal už před měsícem, kdy jsem tréninkový plán uviděl jsem z tohohle měl hrůzu, jak proboha můžu dokázat běžet hodinu na takové intenzitě???
Všechno (zhruba 200km) co jsem do té doby uběhl bylo na 70% TF max a i tak jsem toho kolikrát měl plné zuby. Naplánoval jsem si běh po skoro rovné cyklistické stezce (kdo by se ještě vláčel do kopců). Počasí bylo celkem dobré, ani teplo ani zima, docela jsem se nakonec i těšil. Po úvodní dvacetiminutovce jsem zrychlil na požadovaných 85%. Docela mne udivilo, že jsem na takovém tempu běžel v pohodě 5 minut, 10 minut a dál, aniž bych cítil, že každou chvíli musím vypustit duši. Menší krize přišla až kolem 40. minuty, opět mne začalo píchat v boku. Trochu jsem tedy zpomalil a začal trochu víc zhluboka dýchat. Po asi 2 minutách bolest odezněla, tak jsem zase zrychlil. Bolest už se nevrátila a bez problému pokračoval až k 55. minutě. Nevím, jestli to způsobila vidina brzkého konce, nebo jsem byl už opravdu unavený, ale nohy nějak nechtěly běžet dál. Řekl jsem si, že to i tak nebyl vůbec špatný výkon a 20 minut už jsem jen doklusal (možná spíš doploužil se) Po závěrečném doběhnutí jsem se cítil parádně, vždyt to byl paráádní výkon.

Celkem jsem běžel 95 min 16,4 km tedy tempem 5:47min/km. Nezměřil jsem si jakým tempem jsem běžel těch 55 min, ale tipuji to někde kolem 5min/km. Prostě na to, že jsem dosud běhal tempem 6:20-6:50min/km úplná paráda.

Celkově mám z toho týdne smíšené pocity, tempový běh úplná paráda, zato intervaly pěkný propadák. Uvidíme, jak to půjde dál

Další tréninkový level

2009-02-02T22:33:00.002+01:00

Leden nám přešel v únor a i můj tréninkový plán na zaběhnutí maratonu přešel do další fáze. Dosud jsem běhal různě dlouhé běhy běhy na 70% TF max. Tedy "regenerační" tréninky. Schválně píšu regenerační v uvozovkách, protože mě tedy občas regenerační rozhodně nepřipadaly :-)

Od tohot týdne mne čeká běhání 6 dnů v týdnu s úseky ve středu a dlouhým tempovým během v sobotu. Abych pravdu řekl, po běhaní na 70% TF max si nedokážu představit, jak budu úseky běhat na 95% a dlouhý tempový běh na 85%. Jsem zvědav co takové tréninky udělají s mými svaly. Poslední dobou jsem si zvykl, že mne nic moc nebolí ani po delším běhu. Trochu se obávám, že dojde ke změně. Ale jak se říká, co bolí, to sílí :-)

Začíná se mi také blížit termín mého prvního závodu v životě a sice Kbelská desítka. Trochu nevím, s jakým cílem ten závod vůbec běžet. Jestli si dát za cíl nějaký čas, nebo si závod spíš jen tak užít. Ale jak se znám, tak spíš poválím co to půjde :-)

Na závěr bych chtěl hodit do placu jedno doporučení: Nikdy, ale opravdu NIKDY neběhejte zkratkou přes park, který neznáte, po tmě. Lehce se vám může stát, že kolem cestičky bude natažený absolutně neviditelný drát. Můžu potvrdit, že takové zjištění docela bolí. (naštěstí jsem si jen odřel holeň a nic jiného, stejně ale žádná příjemná zkušenost.)

Oblevové pasti

2009-01-22T17:50:00.002+01:00

Dnes jsem úspěšně zakončil zkouškové tohoto semestru a plný radosti si šel odpoledne zaběhat. Sluníčko krásně svítilo, ani zima, ani mráz. Běželo se parádně do doby, než jsem chodníky. Po mé oblíbených cestách se bohužel vytvořily ledové nánosy, po kterých běh nebyl zrovna slast. Ale co, nějakou ledovici bych přežil, naučil jsem se už dopředu odhadovat klouzavost povrchu a dle potřeb zpomaloval.

Když jsem již po několikáte úsek před sebou odhadl na pěkný led, tak jsem jako už mnohokrát předtím přiměřeně zpomalil a chtěl úsek v pohodě proběhnout. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem, na pohled pevném ledu, zajel do vody až po kotníky. Šok jsem měl vpravdě parádní, okamžitě jsem vyskočil jako laňka, dílo však bylo dokonáno. Boty jsem měl parádně promočené až po kotníky. Řeknu vám, rád vždy nabydu nějaké nové zkušenosti, ale tohleto bych si odpustil. Voda byla pěkně ledová a běžet v kompletně promočených botách žádná slast. No co už, příště si na jasný led budu dávat větší pozor :-))

Jinak za zmínku jistě stojí, že jsem tento týden vstoupil do svého druhého měsíce přípravy na maraton. Za první měsíc jsem jsem naběhal celkem 166 kilometrů s průměrem 6:45/km (pěkný šnek co? ;-)) Já osobně jsem však spokojený, snažil jsem se nabíhát spíše kilometry v pomalém tempu, aby si tělo zvyklo na zátěž a to se mi povedlo. 166 naběhaných kilometrů, když jsem předtím vůbec neběhal se mě samému zdá strašně moc. Cíl jsem však myslím splnil. Nyní mne po žádném běhu druhý den už vůbec nic nebolí. Všechny bolesti, které mé běhání provázely (koleno, bedra, achylovky, lýtka) zmizely. Celkově jsem se svým prvním běhacím měsícem docela spokojen.

Nyní mne ještě jeden týden čeká běhání 5x týdně v pomalejším tempu. Pak teprve myslím začne teprve to pravé peklo. Běhání 6x týdně, rychlostní úseky, dlouhý tempový běh. Už se těším ;-))

Maratonská videa

2009-01-15T19:58:00.006+01:00

Tak jsem trochu brouzdal po youtube a narazil na několik zajímavých videjí.

Inspirační video New Yorského maratonu. Opravdu masová záležitost

Nepříjemné ukončení maratonu.

Opravdu to takhle vypada den po maratonu? Začínám se bát :-))

Nová běžecká zkušenost

2009-01-06T22:06:00.003+01:00

Dovolenkovým dnům tento týden naneštěstí odzvonilo a s tím souvisí nutnost běhat až večer po práci za tmy (Na ranní vstávání mě nikdy nebylo a nevím nevím, jestli kdy bude :-) Pondělí je moje běhací volno, takže první večerní výběh jsem absolvoval dnes. Nejenže to byl první běh za tmy, ale zároveň i v té spoustě sněhu co napadla.

První věcí co mne jako kluka z malé vesnice překvapila bylo "nepřímé pražské osvětlení". Opravdu jsem nečekal, že když vyběhnu za město na stezky, kde už není pouliční osvětlení, že bez problémů uvidím na cestu. Fakt jsem to nečekal, představoval jsem si, že budu muset běhat zástavbou, ulicemi. Příjemné překvapení, že můžu běhat po stezkách jako ve dne za světla.

Druhým překvapením byla vyšlapanost stezek. Myslel jsem, že se budu muset běžet tou spoustou sněhu, ale pejskařů je asi všude spousta. A jak je sníh krásně bílý, tak jsem si na botě neodnesl ani žádný dáreček :-)

Strašně se mi líbil také výhled na Prahu z kopečků, které jsem zdolal. Prostě je ze mě cítit pořád kluk z vesnice, v které jsou v noci vidět tak 3 rozsvícené lampy :-)

Jak jsem z večerního běhání měl trochu strach, tak si teď myslím, že to budou jedny z nejpříjemějších běhů. Co vy, běháte rádi za tmy?

Prvních 100 km je za mnou

2009-01-04T15:01:00.002+01:00

Je to tak, dnešním během jsem se přehoupl přes prvních 100 odběhaných kilometrů. Někteří si možná říkáte: 100km co to je, to běhám každý týden. No, pro mě je to docela dost, znamená to, že běhaní není jen chvilková zábava, která mne přejde, ale že by mi to mohlo vydržet.

Novoroční týden byl v běhu ve znamení objevů. Přesunul jsem se z rodné moravy do Prahy, kde kvůli škole trávím přece jen nejvíce času. Běžel jsem v okolí Černého Mostu jen jednou, takže jsem moc dobrých tras neobjevil. Z tohoto důvodu jsem si tento týden každý výběh naplánoval jinou trasu, abych poznal co nejvíc cest v okolí. A vyplatilo se, našel jsem atletický stadion pro úseky, krásný kopečky (i když na popis krásný asi rychle změním názor až je budu běhat) i celkem pěkné trasy 5-10km mimo silnici.

Dnešní běh jsem poprvé absolvoval na sněhu. Ze začátku i docela chumelilo, ale asi po 2 km zrovna když jsem se protahoval, tak přestalo. Na sněhu se mi běželo pěkne na prd, ten bílej fujtajbl se mi pořád lepil na boty a běžet na nerovné podrážce nebylo teda nic moc.
Od sobotního běhu mě docela bolely achilovky, takže na 5. kilometru na rozcestí jsem dost váhal, jestli pokračovat na plánovaných 15km, nebo se vydat po 3km cestě k domovu. Nakonec jsem tělo přemluvil a pokračoval podle plánu. Ukázalo se, že volba byla dobrá i špatná. Dobrá z hlediska achilovek, které na asi 7km konečně povolily. Špatná, že jsem zabloudil a cesta se protáhla na 18km. Takovou vzdálenost jsem ještě nikdy neuběhl. Před měsícem bych nevěřil, že takovou vzdálenost můžu přežít ve zdraví. I když, ve zdraví, při psaní tohohle příspěvku cítím jak mi tuhnou kolena, lýtka a achilovky. Jsem zvědav, jestli se vůbec po dopsání zvednu od počítače :-)

Z bolestí mne tento týden první 2 běhy trápilo pořád pravé koleno. Na http://forum.behej.com/ ale nějaký chytrý človíček radil cvik, který by mohl od bolesti pomoci. Jedná se o jednoduché sezení na patách. Jednoduše si kleknete a posadíte se na paty. Cvik protahuje stehna, kolení vazy i lýtkové svalstvo. Začal jsem tento cvik zkoušet kdykoli jsem si vzpoměl. Byl jsem docela příjemně překvapený, když v sobotním běhu se koleno ozvalo až někdy po 5. kilometru a dnes o něm nevěděl dokonce celých 18 km, huráá. Člověk by si řekl, takový obyčejný cvik, ale on funguje.

Rozhodl jsem se také nechat si zpracovat individuální tréninkový plán od předního českého vytrvalostního běžce Miloše Škorpila. Jsem docela zvědav co si na mě připraví :-)

Druhý týden přípravy

2008-12-28T19:04:00.003+01:00

Druhý týden přípravy na maraton byl ve znamení překonávání bolestí. Někdy mi již připadalo, že moje tělo si ze mě normálně dělá prdel. Každý běh mě bolely úplně jiné svaly než v běhu minulém, zato více. Doufám, že si postupně zvykají na zátěž všechny svalové skupiny a už mne konečně přestane bolet vše.

Z čeho mám trochu strach je bolest v pravém koleni. Nevím jestli jde jen o namoženou šlachu nebo o něco horšího. Bolest to není nijak hrozná, zato při běhu permanentní. Dnes mě v koleni píchalo prvních 5 kilometrů docela dost, pak bolest přešla trochu do pozadí, ale úplně nezmizela. Ještě pár tréninků počkám, jestli bolest neodezní znova a pak asi zkusím skočit k doktorovi. Upřímně doufám, že je to jen něco trochu namoženého.

Tento týden jsem začal v úterý intervalovým během, kdy jsem po rozklusání běžel 2x1200 metrů na 90% TF max. Řeknu vám, běžet na 90% není žádná sranda, sice se nedostavilo obvyklé píchání v boku, ale stejně jsem to málem neudýchal. Zlaté běhaní na 70%.
Kvůli bolesti v koleni jsem vynechal středeční lehké vyklusání.
Ve čtvrtek si dal 10km, kde 6km bylo v malinko vyšší frekvenci 75% TF max, díky tomu jsem také dosáhl zatím nejrychlejšího průměrného času na km (čas 6:30, vím, není to nic, čím bych se měl chlubit, na druhou stranu jako běžec začátečník ... :-)
V sobotu jen lehké vyklusání 7km v pohodovém tempu, zato ale v terénu (vše co jsem prozatím běhal bylo na silnici). Zjistil jsem, že běhat po zmrzlých polích bez sněhu není vůbec žádná sranda. Po několika přešlápnutích, které málem odnesl kotník, jsem radši zvolil polní cesty. Docela mne rozhodilo, že v průběhu celého běhu mě píchalo v koleni, ale hned po asi 5 minutách co jsem doběhl veškerá bolest zmizela, jako kdyby si mě moje tělo testovalo, jak moc to s běháním myslím vážně, jestli mě náhodou nějaká bolístka hned neodradí.
Na neděli jsem si naplánoval zatím nejdelší výběh (13 km). Bylo nádherné i když mrazivé počasí. Abych pravdu řekl, mrazivé počasí byla jedna z věcí, kterých jsem při běhání v zimě bál nejvíc. Běh byl ale úplně v pohodě, špatné je, když fouká i vítr, to i ve 4 vrstvách oblečení cítím zimu. Celých 13 km jsem zvládl relativně v pohodě (až na blbé koleno).

Při každém běhu se potýkám s problémem počáteční ztuhlosti svalů. Běh praktikuji tak, že si dám zhruba 2km na rozběhání, během kterých mi docela hodně ztuhnou lýtkové a bederní svaly, pak provedu několik strečinkových cviků. Ztuhlé svaly trošku povolí, ale při vyběhnutí skoro okamžitě znovu ztuhnou. Ztuhlost vždy poleví zhruba po 4-5 km. Ztuhlost svalů se neprojevuje nejen nepříjemným pocitem při běhu, ale také daleko menší rychlostí při zachování nastavené TF max. Vždy poté, co svaly poleví můžu běžet zhruba 1,5x rychleji při stejné TF. Máte s během taky takové problémy? Dá se to nějak řešit, nebo se to vyřeší samo časem? Těch prvních 5km je pro mě totiž vždy docela utrpení.

Jak měřit uběhnutou vzdálenost?

2008-12-22T18:40:00.005+01:00

Jak změřit uběhnutou vzdálenost je jedním z problémů, které řeším. Na investici do sporttesteru s GPS navigací, nebo jiným způsobem měření vzdálenosti nemám peníze. Hledal jsem tedy jiné možnosti.

Při procházení blogů jsem na blogu Hustey narazil na zmínku o webové aplikaci Runmap.net.

Aplikace slouží k vytváření a ukládání běžeckých tras. Vytvořené běžecké trasy si můžete nechat jen pro sebe (při zaškrtnutí políčka test) nebo je zpřístupnit všem ostatním uživatelům. Ti si je potom mohou umožňuje vyhledat, stejně jako vy trasy jiných uživatelů. Mapu můžete využít i pro naplánování trasy na nějaký výlet (ať už v ČR nebo za hranicemi), aplikace totiž funguje v několika evropských zemích).

Přesnost mapy se mi zdá dobrá (neporovnával jsem však ukazované vzdálenosti s naměřenými v autě nebo na kole). Pro plánování tréninkových tras je přesnost myslím dostačující. Na svou trasu si můžete přidávat i významné body s popisem a fotografiemi toho co se na tom bodu nachází.

Jako velmi zajímavou věc považuji vytváření svého běžeckého deníku (přístupné po registraci). Aplikace vám bude počítat uběhnuté kilometry a dokonce i nastoupanou výšku. Box s informacemi o svých naběhaných kilometrech si můžete vložit do svých webových stránek pomocí kódu, který najdete na detailu profilu.

Super je, že systém není omezen pouze na trasy běžecké, ale dají se plánovat a vyhledávat i cyklistické, inlinové a další. Pro každý typ existuje samostatná doména (odkazy jsou v pravém horním rohu obrazovky).

Pro mé potřeby se tento projekt zdá být ideální. Znáte nějaké další projekty, které jsou pro běžce dobře využitelné?

Hořké zklamání

2008-12-21T20:50:00.002+01:00

Po prvních 2 výbězích, kdy jsem i po 8 kilometrové trase byl relativně v pohodě jsem si na sobotu naplánoval trasu 10 km okolo své domoviny na Jižní Moravě. Po minulých zkušenostech s blátem raději vše na asfaltové silnici. Rozhodl jsem se také přenastavit původních 65% TF max na 70%, zjistil jsem totiž, že i když běžím pořád, tak do 70% se jakž takž vlezu a přece nebudu přerušovat běh chozením, no ne?

Z chytrých článků na internetu jsem vyčetl, že bych se měl před a po každém běhu protáhnout. Lidi by přece na internetu nepsali blbosti ne? :-)) Takže jsem se poučení rozhodl také praktikovat, provedl pár strečinkových cviků a vyrazil.

Tepovka se sice ze začátku pořád dostávala přes 70% i při pomalém běhu, ale po chvíli se mi asi motor v těle zahřál na provozní teplotu a kromě kopečků jsem se 70% hranicí TF max neměl problém.

Cesta mi krásně ubíhala, nic mne nebolelo, no prostě idylka, celých 10 km bez nějakého problému. Po běhu a sprše jsem se cítil příjemně unavený a jal se odpočívat u knížky. Po asi hodině jsem si potřeboval odskočit. Trochu mě překvapilo, jak mi ztuhly achilovky a stehna, postavil jsem se ještě v pohodě, ale chůze a hlavně schody, brrr. Takže ono to běhání asi nebude zas tak v pohodě :-((

Omezil jsem pohyb na nezbytné minimum a vyloženě se netěšil na nedělní ráno. O to víc mne překvapilo, že v neděli ráno bylo vše celkem v pohodě, achilovky jsem trochu cítil, ostatní ale úplně bez problémů. Zaradoval jsem se a rozhodl se odpoledne svůj sobotní výkon zopakovat.
Jak jsem se rozhodl, tak jsem i udělal. Jaká mne ale čekala změna po sobotním výběhu. Už asi po minutě mne začaly bolet lýtkové svaly, za chvili se přidaly stehení a úplně mi vytuhla bederní páteř.

Běh nic moc záživný. V té chvili jsem si vzpoměl o všech těch problémech se začátkem běhání, které jsem četl a doufal, že mne se netýkají, ale jak se říká: „Člověk míní, život mění“.

Neobrátit se zpátky k domovu bylo mým malým soukromým vítězstvím. Přetrpěl jsem takto asi 3 km a pak se na chvíli zastavil. Pauza mi vyloženě prospěla, všechno sice bolelo dál, ale už ne tak intenzivně a po dalším kilometru většina bolestí zmizela a v pořádku jsem dorazil celých 10 km, jupíí.

Že tento výběh nebyl obyčejný se potvrdilo asi 2 hodiny po doběhnutí. Jestli jsem si v sobotu myslel, že horší bolest už zažít nemůžu, tak jsem absolutně nevěděl o čem mluvím. K achilovkám a stehnům se přidaly lýtka a nějaké svaly kolem kolen o kterých vůbec netuším, že je mám. Jestli to takové bude po každém výběhu, tak se mám na co těšit. A tak to vypadalo bezbolestně :-(((

První běh na běhacím pásu, druhý v přírodě

2008-12-21T20:48:00.000+01:00

Přípravu jsem začal v úterý návštěvou fitka s běhacím pásem, neměl jsem totiž ještě koupené boty a nedošel mi objednaný sporttester.

Ten den jsem poprvé stál na běhacím trenažeru a řeknu vám, není to zas tak jednoduché jak to vypadá :-) Vybral jsem si trenažer v rohu, kde v blízkosti nikdo nebyl (přece ze sebe nebudu dělat vola, že to neumim ovladat) a asi pět minut studoval jak se to asi ovládá. Zjistil jsem, že trenažer nabízí poměrně dost zajímavých možností. Já však zvolil jednoduché nastavení rychlosti, počítání času a naběhnutých kilometrů.

Základním problémem se však ukázalo nastavení rychlosti pásu, co já vím kolik km/hod nastavit abych nevypustil duši po jednom kilometru? Zkusil jsem tedy začít na 10 km/hod, rychlost se mi ale zdála taková nic moc, vždyť se sotva vleču. Kouknul jsem na maníka vedle co se zrovna přifařil, nastavil dle něj rychlost na 13 km/hod a běžel a běžel a běžel. Když se mi zdálo, že už běžím celou věčnost kouknul jsem na čas, který ukazoval 10 minut běhu. Na to jak jsem byl na pokraji zhroucení jsem si říkal, že neběžím moc dlouho ;-) Vzpoměl jsem si ale na jakýsi test na 12 minut (Cooperův test) tak jsem se zakousnul a další 2 minuty vydržel stejným tempem. Pak jsem si málem rozbil hubu, než jsem zmáčkl správné tlačítko na zastavení.

Tento svůj první běh jsem vydýchával dalších 20 minut. Po 20 minutách mi ale bylo kupodivu relativně dobře, až jsem si říkal, že to nebylo tak špatné, že jsem klidně mohl na tempu přidat :-) Vlezl jsem tedy na pás znovu, nastavil znovu hlemýždí rychlost 10km/hod a vydržel 2km. Pak už jsem toho radši nechal, abych druhý den vůbec mohl chodit. Celkem jsem tedy za první den urazil 4,5 km.

Mé obavy z následků běhu se ukázaly plané, ráno mě překvapivě vůbec nic nebolelo. Už jsem se těšil na další výběh.

Ve středu jsem koupil boty (o tom jaké a kde možná někdy jindy) a dorazil dokonce i objednaný sporttester. Oboje jsem samozřejmě chtěl večer hned vyzkoušet. Mé plány mi překazil nepěkný liják, do kterého jsem nenašel odvahu vyrazit (srab, srab, srab).

Výběh jsem si tedy chtěl vynahradit ve čtvrtek, kdy bylo v tréninkovém plánu, vydaném v prosincovém čísle časopisu běhej.com, 8-10 km v 65% TF max. Nastavil jsem sporttester na požadovanou frekvenci, nazul boty a vyrazil.

Prvním zjištěním bylo, že běžet na 65% TF max není vůbec žádna sranda. Sporttester na mne neustále hulákal, jako kdybych byl těsně před smrtí, přitom jsem se cítil fajn. Snažil jsem se teda zpomalit na požadovanou tepovou frekvenci, ale ani při nejlepší vůli to prostě nešlo. Nakonec jsem tedy musel vzít zavděk indiánskému běhu a vždy, když tepovka přesáhla nastavenou hranici jsem chvili šel. Celkem to tímhle způsobem šlo, tak jsem si začal běhu/chůze užívat a obdivoval krásy sídliště na Černém Mostě. Bydlím tu teprve 3 měsíce a nic jiného než cestu od paneláku k metru v podstatě neznám, proto mě celkem mile překvapilo, že po asi 5 minutách jsem dorazil na konec sídliště k polím. Vinula se tam taková asfaltová cesta pro cyklisty, po které se parádně běželo.

Druhým zjištěním toho dne bylo, že běžet, kam mne nos vede není úplně nejlepší nápad. Zakoukal jsem se totiž do krás přírodní rezervace Dolní Počerníce a špatně odhadl blátivost cesty (kdybych byl svýma novýma botama, tak si dám přes hubu). Nějak jsem se blátem pročvachtal na pevnější povrch a vyrazil k domovu. Celkem jsem odhadem urazil tak 8 km.

Překvapivě ani po tak dlouhém běhu (no dobře, běhochůzi) jsem se necítil vyloženě špatně. Ono mi to běhání snad půjde samo a ani to nebude bolet :-)

Proč jsem se rozhodl ulovit maraton, aneb nějak se začít musí

2008-12-21T20:43:00.004+01:00

Uběhnout maraton je již dlouho mým snem, už si ani nepamatuji, proč jsem si to do svých snů zařadil, prostě to tam je.

Minulý týden jsem měl nějakou blbou náladu, nic se mi nedařilo a při tom mne napadlo, že vlastně mám spoustu snů, ale nedělám absolutně nic pro jejich naplnění. Rozhodl jsem se, že si každý rok splním nějaký velký sen. Při rozmýšlení co by tak mohlo být první mne napadlo uběhnutí maratonu. Vyhledal jsem si, že první se běží 10.5. a to rovnou ten pražský. Je však 5 a něco měsíců pro nulového běžce dost pro trénink na maraton? Začal jsem tedy žhavit kamaráda Googla a vyšlo mi, že to možné je, ale není to prdel.

Jak se ale znám, kdybych se rozhodl jít na nějaký pozdější maraton už bych na něj nemusel vyrazit. Nejspíš by se našlo něco, kvůli čemu nemůžu trénovat, proč ještě nemůžu vyrazit.

Rozhodl jsem se pro radikální krok a 10.5. určil jako den, kdy se postavím na start svého prvního maratonu.

Tento blog mi má sloužit jako určitý závazek, že s tréninkem neskončím a na maraton se nevykašlu. Většině čtenářů by můj neúspěch byl asi jedno, ale já bych se cítil jako naprostý debil a to není pocit, který mám zrovna v lásce.

Rád bych vás náhodné i ne zas tak náhodné čtenáře poprosil o podporu a pokud budete mít nějakou radu nebo připomínku, tak se nestyďte a podělte se se mnou v komentáři nebo emailu.

Držte mi palce, jdu na to :-)

PS. Nápad založit blog jsem dostal až po svém prvním tréninkovém týdnu, takže v těsném závěsu po tomto příspěvku následují další 2 popisující mé začátky přípravy.