Lov maratonu a teď i Ironmana

Dnes jsem úspěšně zakončil zkouškové tohoto semestru a plný radosti si šel odpoledne zaběhat. Sluníčko krásně svítilo, ani zima, ani mráz. Běželo se parádně do doby, než jsem chodníky. Po mé oblíbených cestách se bohužel vytvořily ledové nánosy, po kterých běh nebyl zrovna slast. Ale co, nějakou ledovici bych přežil, naučil jsem se už dopředu odhadovat klouzavost povrchu a dle potřeb zpomaloval.

Když jsem již po několikáte úsek před sebou odhadl na pěkný led, tak jsem jako už mnohokrát předtím přiměřeně zpomalil a chtěl úsek v pohodě proběhnout. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem, na pohled pevném ledu, zajel do vody až po kotníky. Šok jsem měl vpravdě parádní, okamžitě jsem vyskočil jako laňka, dílo však bylo dokonáno. Boty jsem měl parádně promočené až po kotníky. Řeknu vám, rád vždy nabydu nějaké nové zkušenosti, ale tohleto bych si odpustil. Voda byla pěkně ledová a běžet v kompletně promočených botách žádná slast. No co už, příště si na jasný led budu dávat větší pozor :-))

Jinak za zmínku jistě stojí, že jsem tento týden vstoupil do svého druhého měsíce přípravy na maraton. Za první měsíc jsem jsem naběhal celkem 166 kilometrů s průměrem 6:45/km (pěkný šnek co? ;-)) Já osobně jsem však spokojený, snažil jsem se nabíhát spíše kilometry v pomalém tempu, aby si tělo zvyklo na zátěž a to se mi povedlo. 166 naběhaných kilometrů, když jsem předtím vůbec neběhal se mě samému zdá strašně moc. Cíl jsem však myslím splnil. Nyní mne po žádném běhu druhý den už vůbec nic nebolí. Všechny bolesti, které mé běhání provázely (koleno, bedra, achylovky, lýtka) zmizely. Celkově jsem se svým prvním běhacím měsícem docela spokojen.

Nyní mne ještě jeden týden čeká běhání 5x týdně v pomalejším tempu. Pak teprve myslím začne teprve to pravé peklo. Běhání 6x týdně, rychlostní úseky, dlouhý tempový běh. Už se těším ;-))

Posted in: on čtvrtek 22. ledna 2009 at v 17:50 0 komentářů

Tak jsem trochu brouzdal po youtube a narazil na několik zajímavých videjí.

Inspirační video New Yorského maratonu. Opravdu masová záležitost

Nepříjemné ukončení maratonu.



Opravdu to takhle vypada den po maratonu? Začínám se bát :-))

Posted in: on čtvrtek 15. ledna 2009 at v 19:58 9 komentářů

Dovolenkovým dnům tento týden naneštěstí odzvonilo a s tím souvisí nutnost běhat až večer po práci za tmy (Na ranní vstávání mě nikdy nebylo a nevím nevím, jestli kdy bude :-) Pondělí je moje běhací volno, takže první večerní výběh jsem absolvoval dnes. Nejenže to byl první běh za tmy, ale zároveň i v té spoustě sněhu co napadla.

První věcí co mne jako kluka z malé vesnice překvapila bylo "nepřímé pražské osvětlení". Opravdu jsem nečekal, že když vyběhnu za město na stezky, kde už není pouliční osvětlení, že bez problémů uvidím na cestu. Fakt jsem to nečekal, představoval jsem si, že budu muset běhat zástavbou, ulicemi. Příjemné překvapení, že můžu běhat po stezkách jako ve dne za světla.

Druhým překvapením byla vyšlapanost stezek. Myslel jsem, že se budu muset běžet tou spoustou sněhu, ale pejskařů je asi všude spousta. A jak je sníh krásně bílý, tak jsem si na botě neodnesl ani žádný dáreček :-)

Strašně se mi líbil také výhled na Prahu z kopečků, které jsem zdolal. Prostě je ze mě cítit pořád kluk z vesnice, v které jsou v noci vidět tak 3 rozsvícené lampy :-)

Jak jsem z večerního běhání měl trochu strach, tak si teď myslím, že to budou jedny z nejpříjemějších běhů. Co vy, běháte rádi za tmy?

Posted in: on úterý 6. ledna 2009 at v 22:06 6 komentářů

Je to tak, dnešním během jsem se přehoupl přes prvních 100 odběhaných kilometrů. Někteří si možná říkáte: 100km co to je, to běhám každý týden. No, pro mě je to docela dost, znamená to, že běhaní není jen chvilková zábava, která mne přejde, ale že by mi to mohlo vydržet.

Novoroční týden byl v běhu ve znamení objevů. Přesunul jsem se z rodné moravy do Prahy, kde kvůli škole trávím přece jen nejvíce času. Běžel jsem v okolí Černého Mostu jen jednou, takže jsem moc dobrých tras neobjevil. Z tohoto důvodu jsem si tento týden každý výběh naplánoval jinou trasu, abych poznal co nejvíc cest v okolí. A vyplatilo se, našel jsem atletický stadion pro úseky, krásný kopečky (i když na popis krásný asi rychle změním názor až je budu běhat) i celkem pěkné trasy 5-10km mimo silnici.

Dnešní běh jsem poprvé absolvoval na sněhu. Ze začátku i docela chumelilo, ale asi po 2 km zrovna když jsem se protahoval, tak přestalo. Na sněhu se mi běželo pěkne na prd, ten bílej fujtajbl se mi pořád lepil na boty a běžet na nerovné podrážce nebylo teda nic moc.
Od sobotního běhu mě docela bolely achilovky, takže na 5. kilometru na rozcestí jsem dost váhal, jestli pokračovat na plánovaných 15km, nebo se vydat po 3km cestě k domovu. Nakonec jsem tělo přemluvil a pokračoval podle plánu. Ukázalo se, že volba byla dobrá i špatná. Dobrá z hlediska achilovek, které na asi 7km konečně povolily. Špatná, že jsem zabloudil a cesta se protáhla na 18km. Takovou vzdálenost jsem ještě nikdy neuběhl. Před měsícem bych nevěřil, že takovou vzdálenost můžu přežít ve zdraví. I když, ve zdraví, při psaní tohohle příspěvku cítím jak mi tuhnou kolena, lýtka a achilovky. Jsem zvědav, jestli se vůbec po dopsání zvednu od počítače :-)

Z bolestí mne tento týden první 2 běhy trápilo pořád pravé koleno. Na http://forum.behej.com/ ale nějaký chytrý človíček radil cvik, který by mohl od bolesti pomoci. Jedná se o jednoduché sezení na patách. Jednoduše si kleknete a posadíte se na paty. Cvik protahuje stehna, kolení vazy i lýtkové svalstvo. Začal jsem tento cvik zkoušet kdykoli jsem si vzpoměl. Byl jsem docela příjemně překvapený, když v sobotním běhu se koleno ozvalo až někdy po 5. kilometru a dnes o něm nevěděl dokonce celých 18 km, huráá. Člověk by si řekl, takový obyčejný cvik, ale on funguje.

Rozhodl jsem se také nechat si zpracovat individuální tréninkový plán od předního českého vytrvalostního běžce Miloše Škorpila. Jsem docela zvědav co si na mě připraví :-)

Posted in: on neděle 4. ledna 2009 at v 15:01 5 komentářů