Lov maratonu a teď i Ironmana

Konečně jsem se dostal k zapsání mého zážitku z PIM 1/2 maratonu.

V sobotu ráno jsem vstal někdy kolem 9. (ano, pořádně jsem se vyspal :-)) Nasnídal se (ovesné vločky s mlíkem), nachystal si věci, chvíli se poflakoval po bytě a vyrazil směrem Rudolfinum.
Už na Černém Mostě jsem viděl aspon 30 červenobaťůžkářů a čím jsem se přibližoval k centru, tím více se jich objevovalo. Na přestupu na Můstku snad v metru nebyl nikdo jiný než závodníci půlmaratonu.

Osobní baťohnosič a fotograf v jedné osobě ještě nedorazil, tak jsem si dal krátkou procházku kolem startovních koridorů a technického zázemí. Po předání batohu s náhradními věcmi jsem se šel trochu rozklusat a protáhnout. Pak již nebylo na co čekat, tak jsem zalezl do svého koridoru dle přiděleného startovního čísla. Zbývalo asi 15 min do startu. Čím více se start blížil, tím víc se můj tep zvyšoval, aniž bych cokoli dělal. Těsně před startem jsem měl tepovku jako kdybych už dávno vyrazil :-)

Hned po odstartování jsem zjistil, že zařazení se do koridoru podle startovního čísla nebyl úplně nejlepší nápad. Chtěl jsem běžet někde kolem hranice 5:00min/km, což ale většina lidí kolem mne nechtěla. Problém byl však s předbíháním, lidí všude mraky, místo na předbíhání žádné. První kilometr tedy spíše než běh připomínal kličkovanou.

Někde po 2. km obrovský běžecký had trochu protrhal a už nebyl problém nacházet místo pro předběhnutí. Razil jsem si tedy cestu svým tempem kontrolovaným podle 85% TF max. Běželo se mi absolutně nádherně, sluníčko svítilo, vítr nefoukal, nic mne nebolelo, idylka. Trasu jsem si vyloženě užíval. Usmíval jsem se do kamer, foťáků, mával divákům, prostě paráda.

Na 5. km byla první občerstvovací stanice. Přemýšlel jsem, jakým způsobem se občerstvit, zda zpomalit do chůze a vklidu se napít, nebo vůbec nezpomalovat a zkusit to za běhu. Nakonec jsem zvolil druhou variantu, zjistil jsem ale, že při běhu se z kelímku moc dobře pít nedá, dobře polovina ionťáku skončila na bradě a na triku :-) Na občerstovačce na 10. km jsem tedy už trochu zpomalil a dal si i kousek banánu.

Samotného mne překvapilo, jak se mi dařilo držet rovnoměrné tempo. Na 10. km jsem byl za 50.02, tedy skoro přesně 5:00min/km.

Lehké problémy začaly na 13. km při zamíření do Nuslí. Začaly mi lehce tuhnout lýtkové svaly. Nic vážného, ale už to nebyl tak úplně bezstarostně bezbolestný běh.

Opravdové problémy začaly mezi 16. a 17. km, kdy se trasa stáčela směrem na Smíchov. To už svaly ztuhly opravdu nechutně a já začal citelně zpomalovat. Od 18. km do konce už to bylo čiré utrpení, od přejití do chůze už mi moc nechybělo. Jediné co mi v přerušení běhu zabránilo byla jistota, že jak půjdu do chůze, tak už se znovu nerozběhnu. Nakonec jsem se pomalým tempem dobelhal až do cíle, ani na nějaký cílový finish jsem neměl sílu.

Doběhl jsem v čase 1:48:17 (Real time). Navzdory pekelně těžkému závěru naprosto úžasný čas. I když jsem do závodu nešel s nějakým pevně daným cílovým časem, tajně jsem doufal, že pod 1:50 by to mohlo jít. A vyšlo to :-)

Tady je tabulka mezičasů, jak mi přišly na email:

Split	Time	min/Km	Delta	min/Km	RealTime
5 Km	0.27.49	5,33	0.27.49	5,33	0.25.07
10 Km	0.52.44	5,16	0.24.55	4,59	0.50.02
15 Km	1.18.14	5,12	0.25.30	5,05	1.15.32
Finish	1.50.59	5,15	0.32.45	5,22	1.48.17

Závod celkově hodnotím pozitivně, vše bylo podle mě perfektní, jediným zklamáním je čas vyrytý na medaili, kdy jméno ani čas, není skoro vidět.

Za 6 týdnů mě čeká meta nejvyší, maraton. Po zkušenosti z půlmaratonu si zatím uběhnutí maratonu nedokážu představit. Vzhledem k vytuhnutí svalů už na 16. km je nepředstavitelné, jak pak dokážu uběhnout ještě jednou tolik.

Jinak ze závodů. Příští týden jdu na atletický sedmiboj "Zlatá teniska" (to bude teprve sranda, když jsem polovinu disciplín nidky nedělal :-) a v neděli si půjdu střihnout přespolní závod nad Modřanskou roklí na 10km. Také zvažuju účast na Pardubickém půlmaratonu, říkam si, že to bude možná kvalitnější příprava než klasický dlouhý běh. Ještě uvidím :-)

Edit:
Parádní aplikace v Google maps. Můžete si vyhledat svoje kamarády, vložit je do seznamu a vidět jak jste všichni běželi. Krátký návod na použití je pod mapou. http://google-maps.praguemarathon.com/index.html?lang=cs

Na závěr pár fotek

Posted in: závod on pondělí 30. března 2009 at v 23:15 1 komentářů

Když jsem začal běhat a přemýšlel na časy v závodech, které mě čekají, jsem si na PIM půlmaraton dával za cíl běžet pod 2 hodiny. V průběhu tréninku a hlavně po Kbelské desítce jsem reálný cíl přehodnotil na 1:50. Spekuloval jsem i s casem 1:40. Po posledním týdnu jsou mé cíle trochu jiné.

Posledních 7 dní tréninku na PIM půlmaraton nebylo úplně podle ideálních představ. Trošku rozepíšu co mne během posledních tréninkových dní potkalo.

Sobota
V plánu dlouhý tempový běh. Na začátek 20 min rozklusání a rozehřátí. Pak 140 min v tempu 85% TF max a na závěr 20 min výklus. Bylo celkem pěkné počasí i když docela foukal vítr. Do zhruba 22. km se mi běželo parádně v průměrném tempu 5:10min/km. Půlmaraton jsem zvládl za 1:48. Tedy celkem pěkný čas. Po tom 22. km už ale začaly problémy. Úplně mi ztuhly nohy, každý krok bolel. Zbylých 5km jsem tedy dorazil střídavou chůzí a pomalým během. Už sice mě nechytaly křeče, ale ta bolest namožených šlach taky není úplný med.

Neděle
V plánu bylo 8km volně, regeneračně. Po sobotním běhu jsem ale absolutně neměl sílu ani chuť vybíhat, trénink jsem vynechal.

Pondělí
Volno. Ráno před prací jsem si dal 40 min posilování dle tréninku z www.cviceni-doma.cz. Mimochodem tuto stránku doporučuji všem co by chtěli posilovat, ale nechce se jim chodit do posilovny a nemají fantazii na vymýšlení cviků.

Úterý
10 km volně. Zde začaly problémy, na oběd jsem si naprosto neprozřetelně dal absolutně nezdravý oběd. Měl jsem strašný flák kuřecího steaku s neuvěřitelně kořeněným špenátem a hranolky. Oběd opravdu vydatný. Po obědě jsem šel do školy na 2 hodiny a pak vyrazil běhat. Už od prvních metrů jsem cítil, že ten steak se v žaludku nějak divně převrací a pohybuje. Běželo se mi celou dobu dost těžce, tepovka si dělala co chtěla. Nakonec jsem se smíšenými pocity doběhl.
Večer mi začalo být fakt blbě, což vyústilo ve zvracení, průjem a vůbec, nepříjemnou noc.

Středa
Celou středu mi bylo dost blbě. Na běhání ani pomyšlení. Celý den jsem měl pocit, jako kdybych byl neuvěřitelně přejedený, přitom jsem od úterního stejku nic nejedl. Za celou středu jsem do sebe dostal asi 10 piškotů. Celý den byl provázen průjmem. Těžko říct, zda můj stav byl způsoben něčím nezdravým ve steaku, nebo bacilem chyceným doma o víkendu od neteří, které měly podobné problémy.

Čtvrtek
Ráno už mi nebylo úplně nejhůř, úplně nejlepší to však také nebylo. Na oběd jsem do sebe dostal i nějaké normalní jídlo, po kterém se stav ještě o stupínek zlepšil (žaludek mě už asi bolel spíš z hladu). Večer jsem dal lehkou večeři a 2 piva. Ty mi udělaly asi nejlíp :-) Po nich veškerá žaludeční nevolnost přešla.

Pátek
Celý den už jakž takž v pohodě. Na běhaní však ani pomyšlení. Po škole jsem zaskočil koupit náplasti a lékařskou vazelínu. V tréninku jsem s odřeninama sice žádné problémy neměl, ale tak lepší to na sebe napatlat, než pak trpět.
Vzhledem k průběhu posledního týdne jsem se rozhodl, že nepůjdu na žádný konkrétní čas, ale že si závod prostě pořádně užiju. Nepoběžím úplně volně, ale spíš tak, abych se cítil pohodlně.

Jinak jsem si po Kbelské desítce koupil funkční triko a mikinu, takže už aspoň z půlky budu vypadat jako běžec :-) Za absolvování půlmaratonu jsem si slíbil bežecké kraťasy, takže na maratonu už bych snad mohl vypadat kompletně jako běžec :-)

Přeju všem kdo se půmaratonu zúčastníte skvělé zážitky a výkon, na který budete pyšní.

Posted in: on pátek 27. března 2009 at v 19:37 1 komentářů

Na sobotu mi v plánu vyšel dlouhý tempový výběh. Konkrétně 20 min rozklusání na 70% TF max, poté 120 minut na 85% TF max a nakonec vyklusání 20 min.

Vypadalo to jako ideální zjištění formy na PIM půlmaraton, který bude za 14 dní. Běželo se docela příjemně, bylo krásných 10 stupňů, sem tam vykouklo sluníčko, opravdu příjemný běh. Okruh, který jsem si naplánoval měl 15km, počítal jsem tedy s jedním celým okruhem a pak zhruba do třetiny a zpět. Profil trasy byl docela kopcovitý, ale aspoň nějaká změna po těch pražských rovinkách.

Dvacet minut rozklusání bylo bez problémů. Pak jsem zrychlil a pokoušel se držet tepovku na 85%. Cítil jsem však, že v takovém tempu nemám šanci vydržet až do konce. Zvolnil jsem tedy a pohyboval se kolem 80%. První hodinu v tempu jsem odběhl relativně bez problémů, ke konci jsem se sice už necítil úplně nejlíp ale zrovna jsem končil okruh a běžel kolem domu, tak jsem si udělal občerstvovačku.

Vyrazil jsem na další kolo. Po pauze jsem ale začínal cítit docela tahání v lýtkách a koleních vazech. Dalo se to však přežít, tak jsem pokračoval. Krize přišla po zhruba 20 minutách, kdy mne chytily neuvěřitelné křeče do lýtek a šlach na zadní straně kolena. Běh byl docela utrpení, takže jsem se rozhodl radši skončit a lehce doklusat domů.

I s rozehřátím jsem nakonec celkem uběhl 20.2 km v čase 1:49. Pokud bych běžel celou dobu v tempu (kde jsem měl průměr 5:06min/km) dal bych půlmarton za 1:46. Vzhledem k závodní atmosféře a méně kopcovité trati věřím, že čas 1:45 nebude problém. Podle tempového běhu příští sobotu se ještě rozhodnu, zda nezkusit jít za vodičem na 1:40.

Co mě tento běh dost nemile překvapilo byly křeče. Předtím jsem nikdy v tréninku tolik v takovém tempu neběžel, předpokládám, že to bude tedy nezvyklostí těla na tak dlouhodobě působící zátěž. Vzhledem k tomu, že PIM půlmaraton je už za 14 dní, nestihnu tělo řádně připravit. Nemáte teda nějaký doporučení čím se nadopovat před nebo během závodu pro zamezení křečím? Předpokládám, že to má souvislost s nedostatkem minerálů, nemáte tedy zkušenosti s nějakými doplňky?

Posted in: běh, trénink on neděle 15. března 2009 at v 11:44 5 komentářů

Dnes mám za sebou svoji závodní premiéru. Zúčastnil jsem se Kbelské desítky. Moje ambice v tomto závodě sahaly k 55 minutám. Realita však byla někde jinde. Každopádně jsem zaběhl osobní rekord (což by nikoho nemělo překvapit, vzhledem k tomu, že to byl můj první závod :-))

Největší strach jsem měl z moc vysokého tempa. Z tréninku jsem zjistil, že nohy sice tempo kolem 4 - 4:30 min/km jakž takž snesou, ale plíce a bránice rozhodně ne. Při takovém tempu mne po chvíli vždy začalo píchat v boku.

Sice jsem původně opravdu chtěl běžet na 55 minut, ale vzhledem k umístění vodiče na 50 minut jsem se za něj zařadil, kdyžtak odpadnu, říkal jsem si. První 2 km jsem se poctivě držel vodiče. Zdálo se mi však, že běží nějak pomalu! Na třetím km jsem se tedy trhl a vyrazil tempem, na kterém jsem se cítil dobře.

Prvních 5 km závodu bylo po rovině, část dokonce i z kopce, takže se běželo výborně. Značku 5km jsem minul v čase 23:27 tedy průměrné tempo 4:41 min/km. Když jsem si všiml svého času, tak mi v mysli proběhla myšlenka, jestli jsem to náhodou nepřepálil. Čekal mě totiž úsek dlouhého táhlého stoupání. To se projevilo i na mém tempu. 6. a 7. km jsem odběhl v tempu 5:10 min/km.

Menší krize přišla, když se trasa začala otáčet zpět a opřel se do nás protivítr. Snažil jsem se za někoho schovat, ale nějak to pořád nebylo ono, tak jsem se rozhodl větru čelit naplno a běžet svým tempem.

Na značce 8. km jsem se rozhodl, že je čas začít finišovat. Na značce 9. km jsem toho opravdu litoval :-)) Přesto ten 9. km byl pro mě asi nejlepší z celého závodu. Běžců jsem předběhl tuny. Nejvíc mě těšily ty obdivné (nasrané?) pohledy, jak mi to běží. Moje ego opravdu jásalo radostí :-)
Ten 9. km jsem odběhl v tempu 4:18 min/km. Kdyby mi někdo před závodem řekl, že poběžím předposlední km takto rychle, asi bych se mu vysmál.

Jak byl 9. km krásný, tak byl 10. km čisté utrpení. Začalo mne píchat v boku, nohy tuhly, docházel dech. Přesto jsem se snažil držet tempo a utěšoval se, že už to brzy skončí. Poslední km jsem odběhl v tempu 4:28 min/km. Cílovou čáru jsem překračoval na tepové frekvenci 190 tepů, což je 96% TF max. Bylo mi fakt na umření.

Výsledný čas 47:23 a naprostá euforie. Vzhledem k mým ambicím na 55. minut byl takový čas obrovským překvapením.

Tento měsíc mne čeká 28.3. PIM 1/2 maraton. Abych pravdu řekl, vůbec se necítím na porci 21km připravený. Mám však ještě 3 týdny tréninku. Snad si tedy budu víc věřit. Cílem je běžet pod 2 hodiny.

Chtěl bych poděkovat organizátorům za perfetkní zvládnutí celého závodu. Masáž po závodu od 2 krásných slečen byla luxusní :-))

Posted in: závod on sobota 7. března 2009 at v 18:20 4 komentářů