Lov maratonu a teď i Ironmana

Po prvních 2 výbězích, kdy jsem i po 8 kilometrové trase byl relativně v pohodě jsem si na sobotu naplánoval trasu 10 km okolo své domoviny na Jižní Moravě. Po minulých zkušenostech s blátem raději vše na asfaltové silnici. Rozhodl jsem se také přenastavit původních 65% TF max na 70%, zjistil jsem totiž, že i když běžím pořád, tak do 70% se jakž takž vlezu a přece nebudu přerušovat běh chozením, no ne?

Z chytrých článků na internetu jsem vyčetl, že bych se měl před a po každém běhu protáhnout. Lidi by přece na internetu nepsali blbosti ne? :-)) Takže jsem se poučení rozhodl také praktikovat, provedl pár strečinkových cviků a vyrazil.

Tepovka se sice ze začátku pořád dostávala přes 70% i při pomalém běhu, ale po chvíli se mi asi motor v těle zahřál na provozní teplotu a kromě kopečků jsem se 70% hranicí TF max neměl problém.

Cesta mi krásně ubíhala, nic mne nebolelo, no prostě idylka, celých 10 km bez nějakého problému. Po běhu a sprše jsem se cítil příjemně unavený a jal se odpočívat u knížky. Po asi hodině jsem si potřeboval odskočit. Trochu mě překvapilo, jak mi ztuhly achilovky a stehna, postavil jsem se ještě v pohodě, ale chůze a hlavně schody, brrr. Takže ono to běhání asi nebude zas tak v pohodě :-((

Omezil jsem pohyb na nezbytné minimum a vyloženě se netěšil na nedělní ráno. O to víc mne překvapilo, že v neděli ráno bylo vše celkem v pohodě, achilovky jsem trochu cítil, ostatní ale úplně bez problémů. Zaradoval jsem se a rozhodl se odpoledne svůj sobotní výkon zopakovat.
Jak jsem se rozhodl, tak jsem i udělal. Jaká mne ale čekala změna po sobotním výběhu. Už asi po minutě mne začaly bolet lýtkové svaly, za chvili se přidaly stehení a úplně mi vytuhla bederní páteř.

Běh nic moc záživný. V té chvili jsem si vzpoměl o všech těch problémech se začátkem běhání, které jsem četl a doufal, že mne se netýkají, ale jak se říká: „Člověk míní, život mění“.

Neobrátit se zpátky k domovu bylo mým malým soukromým vítězstvím. Přetrpěl jsem takto asi 3 km a pak se na chvíli zastavil. Pauza mi vyloženě prospěla, všechno sice bolelo dál, ale už ne tak intenzivně a po dalším kilometru většina bolestí zmizela a v pořádku jsem dorazil celých 10 km, jupíí.

Že tento výběh nebyl obyčejný se potvrdilo asi 2 hodiny po doběhnutí. Jestli jsem si v sobotu myslel, že horší bolest už zažít nemůžu, tak jsem absolutně nevěděl o čem mluvím. K achilovkám a stehnům se přidaly lýtka a nějaké svaly kolem kolen o kterých vůbec netuším, že je mám. Jestli to takové bude po každém výběhu, tak se mám na co těšit. A tak to vypadalo bezbolestně :-(((

Posted in: on neděle 21. prosince 2008 at v 20:50