Lov maratonu a teď i Ironmana

Přípravu jsem začal v úterý návštěvou fitka s běhacím pásem, neměl jsem totiž ještě koupené boty a nedošel mi objednaný sporttester.

Ten den jsem poprvé stál na běhacím trenažeru a řeknu vám, není to zas tak jednoduché jak to vypadá :-) Vybral jsem si trenažer v rohu, kde v blízkosti nikdo nebyl (přece ze sebe nebudu dělat vola, že to neumim ovladat) a asi pět minut studoval jak se to asi ovládá. Zjistil jsem, že trenažer nabízí poměrně dost zajímavých možností. Já však zvolil jednoduché nastavení rychlosti, počítání času a naběhnutých kilometrů.

Základním problémem se však ukázalo nastavení rychlosti pásu, co já vím kolik km/hod nastavit abych nevypustil duši po jednom kilometru? Zkusil jsem tedy začít na 10 km/hod, rychlost se mi ale zdála taková nic moc, vždyť se sotva vleču. Kouknul jsem na maníka vedle co se zrovna přifařil, nastavil dle něj rychlost na 13 km/hod a běžel a běžel a běžel. Když se mi zdálo, že už běžím celou věčnost kouknul jsem na čas, který ukazoval 10 minut běhu. Na to jak jsem byl na pokraji zhroucení jsem si říkal, že neběžím moc dlouho ;-) Vzpoměl jsem si ale na jakýsi test na 12 minut (Cooperův test) tak jsem se zakousnul a další 2 minuty vydržel stejným tempem. Pak jsem si málem rozbil hubu, než jsem zmáčkl správné tlačítko na zastavení.

Tento svůj první běh jsem vydýchával dalších 20 minut. Po 20 minutách mi ale bylo kupodivu relativně dobře, až jsem si říkal, že to nebylo tak špatné, že jsem klidně mohl na tempu přidat :-) Vlezl jsem tedy na pás znovu, nastavil znovu hlemýždí rychlost 10km/hod a vydržel 2km. Pak už jsem toho radši nechal, abych druhý den vůbec mohl chodit. Celkem jsem tedy za první den urazil 4,5 km.

Mé obavy z následků běhu se ukázaly plané, ráno mě překvapivě vůbec nic nebolelo. Už jsem se těšil na další výběh.

Ve středu jsem koupil boty (o tom jaké a kde možná někdy jindy) a dorazil dokonce i objednaný sporttester. Oboje jsem samozřejmě chtěl večer hned vyzkoušet. Mé plány mi překazil nepěkný liják, do kterého jsem nenašel odvahu vyrazit (srab, srab, srab).

Výběh jsem si tedy chtěl vynahradit ve čtvrtek, kdy bylo v tréninkovém plánu, vydaném v prosincovém čísle časopisu běhej.com, 8-10 km v 65% TF max. Nastavil jsem sporttester na požadovanou frekvenci, nazul boty a vyrazil.

Prvním zjištěním bylo, že běžet na 65% TF max není vůbec žádna sranda. Sporttester na mne neustále hulákal, jako kdybych byl těsně před smrtí, přitom jsem se cítil fajn. Snažil jsem se teda zpomalit na požadovanou tepovou frekvenci, ale ani při nejlepší vůli to prostě nešlo. Nakonec jsem tedy musel vzít zavděk indiánskému běhu a vždy, když tepovka přesáhla nastavenou hranici jsem chvili šel. Celkem to tímhle způsobem šlo, tak jsem si začal běhu/chůze užívat a obdivoval krásy sídliště na Černém Mostě. Bydlím tu teprve 3 měsíce a nic jiného než cestu od paneláku k metru v podstatě neznám, proto mě celkem mile překvapilo, že po asi 5 minutách jsem dorazil na konec sídliště k polím. Vinula se tam taková asfaltová cesta pro cyklisty, po které se parádně běželo.

Druhým zjištěním toho dne bylo, že běžet, kam mne nos vede není úplně nejlepší nápad. Zakoukal jsem se totiž do krás přírodní rezervace Dolní Počerníce a špatně odhadl blátivost cesty (kdybych byl svýma novýma botama, tak si dám přes hubu). Nějak jsem se blátem pročvachtal na pevnější povrch a vyrazil k domovu. Celkem jsem odhadem urazil tak 8 km.

Překvapivě ani po tak dlouhém běhu (no dobře, běhochůzi) jsem se necítil vyloženě špatně. Ono mi to běhání snad půjde samo a ani to nebude bolet :-)

Posted in: on neděle 21. prosince 2008 at v 20:48