Lov maratonu a teď i Ironmana

Druhý týden přípravy na maraton byl ve znamení překonávání bolestí. Někdy mi již připadalo, že moje tělo si ze mě normálně dělá prdel. Každý běh mě bolely úplně jiné svaly než v běhu minulém, zato více. Doufám, že si postupně zvykají na zátěž všechny svalové skupiny a už mne konečně přestane bolet vše.

Z čeho mám trochu strach je bolest v pravém koleni. Nevím jestli jde jen o namoženou šlachu nebo o něco horšího. Bolest to není nijak hrozná, zato při běhu permanentní. Dnes mě v koleni píchalo prvních 5 kilometrů docela dost, pak bolest přešla trochu do pozadí, ale úplně nezmizela. Ještě pár tréninků počkám, jestli bolest neodezní znova a pak asi zkusím skočit k doktorovi. Upřímně doufám, že je to jen něco trochu namoženého.

Tento týden jsem začal v úterý intervalovým během, kdy jsem po rozklusání běžel 2x1200 metrů na 90% TF max. Řeknu vám, běžet na 90% není žádná sranda, sice se nedostavilo obvyklé píchání v boku, ale stejně jsem to málem neudýchal. Zlaté běhaní na 70%.
Kvůli bolesti v koleni jsem vynechal středeční lehké vyklusání.
Ve čtvrtek si dal 10km, kde 6km bylo v malinko vyšší frekvenci 75% TF max, díky tomu jsem také dosáhl zatím nejrychlejšího průměrného času na km (čas 6:30, vím, není to nic, čím bych se měl chlubit, na druhou stranu jako běžec začátečník ... :-)
V sobotu jen lehké vyklusání 7km v pohodovém tempu, zato ale v terénu (vše co jsem prozatím běhal bylo na silnici). Zjistil jsem, že běhat po zmrzlých polích bez sněhu není vůbec žádná sranda. Po několika přešlápnutích, které málem odnesl kotník, jsem radši zvolil polní cesty. Docela mne rozhodilo, že v průběhu celého běhu mě píchalo v koleni, ale hned po asi 5 minutách co jsem doběhl veškerá bolest zmizela, jako kdyby si mě moje tělo testovalo, jak moc to s běháním myslím vážně, jestli mě náhodou nějaká bolístka hned neodradí.
Na neděli jsem si naplánoval zatím nejdelší výběh (13 km). Bylo nádherné i když mrazivé počasí. Abych pravdu řekl, mrazivé počasí byla jedna z věcí, kterých jsem při běhání v zimě bál nejvíc. Běh byl ale úplně v pohodě, špatné je, když fouká i vítr, to i ve 4 vrstvách oblečení cítím zimu. Celých 13 km jsem zvládl relativně v pohodě (až na blbé koleno).

Při každém běhu se potýkám s problémem počáteční ztuhlosti svalů. Běh praktikuji tak, že si dám zhruba 2km na rozběhání, během kterých mi docela hodně ztuhnou lýtkové a bederní svaly, pak provedu několik strečinkových cviků. Ztuhlé svaly trošku povolí, ale při vyběhnutí skoro okamžitě znovu ztuhnou. Ztuhlost vždy poleví zhruba po 4-5 km. Ztuhlost svalů se neprojevuje nejen nepříjemným pocitem při běhu, ale také daleko menší rychlostí při zachování nastavené TF max. Vždy poté, co svaly poleví můžu běžet zhruba 1,5x rychleji při stejné TF. Máte s během taky takové problémy? Dá se to nějak řešit, nebo se to vyřeší samo časem? Těch prvních 5km je pro mě totiž vždy docela utrpení.

Posted in: on neděle 28. prosince 2008 at v 19:04 2 komentářů

Jak změřit uběhnutou vzdálenost je jedním z problémů, které řeším. Na investici do sporttesteru s GPS navigací, nebo jiným způsobem měření vzdálenosti nemám peníze. Hledal jsem tedy jiné možnosti.

Při procházení blogů jsem na blogu Hustey narazil na zmínku o webové aplikaci Runmap.net.

Aplikace slouží k vytváření a ukládání běžeckých tras. Vytvořené běžecké trasy si můžete nechat jen pro sebe (při zaškrtnutí políčka test) nebo je zpřístupnit všem ostatním uživatelům. Ti si je potom mohou umožňuje vyhledat, stejně jako vy trasy jiných uživatelů. Mapu můžete využít i pro naplánování trasy na nějaký výlet (ať už v ČR nebo za hranicemi), aplikace totiž funguje v několika evropských zemích).

Přesnost mapy se mi zdá dobrá (neporovnával jsem však ukazované vzdálenosti s naměřenými v autě nebo na kole). Pro plánování tréninkových tras je přesnost myslím dostačující. Na svou trasu si můžete přidávat i významné body s popisem a fotografiemi toho co se na tom bodu nachází.

Jako velmi zajímavou věc považuji vytváření svého běžeckého deníku (přístupné po registraci). Aplikace vám bude počítat uběhnuté kilometry a dokonce i nastoupanou výšku. Box s informacemi o svých naběhaných kilometrech si můžete vložit do svých webových stránek pomocí kódu, který najdete na detailu profilu.

Super je, že systém není omezen pouze na trasy běžecké, ale dají se plánovat a vyhledávat i cyklistické, inlinové a další. Pro každý typ existuje samostatná doména (odkazy jsou v pravém horním rohu obrazovky).

Pro mé potřeby se tento projekt zdá být ideální. Znáte nějaké další projekty, které jsou pro běžce dobře využitelné?

Posted in: on pondělí 22. prosince 2008 at v 18:40 2 komentářů

Po prvních 2 výbězích, kdy jsem i po 8 kilometrové trase byl relativně v pohodě jsem si na sobotu naplánoval trasu 10 km okolo své domoviny na Jižní Moravě. Po minulých zkušenostech s blátem raději vše na asfaltové silnici. Rozhodl jsem se také přenastavit původních 65% TF max na 70%, zjistil jsem totiž, že i když běžím pořád, tak do 70% se jakž takž vlezu a přece nebudu přerušovat běh chozením, no ne?

Z chytrých článků na internetu jsem vyčetl, že bych se měl před a po každém běhu protáhnout. Lidi by přece na internetu nepsali blbosti ne? :-)) Takže jsem se poučení rozhodl také praktikovat, provedl pár strečinkových cviků a vyrazil.

Tepovka se sice ze začátku pořád dostávala přes 70% i při pomalém běhu, ale po chvíli se mi asi motor v těle zahřál na provozní teplotu a kromě kopečků jsem se 70% hranicí TF max neměl problém.

Cesta mi krásně ubíhala, nic mne nebolelo, no prostě idylka, celých 10 km bez nějakého problému. Po běhu a sprše jsem se cítil příjemně unavený a jal se odpočívat u knížky. Po asi hodině jsem si potřeboval odskočit. Trochu mě překvapilo, jak mi ztuhly achilovky a stehna, postavil jsem se ještě v pohodě, ale chůze a hlavně schody, brrr. Takže ono to běhání asi nebude zas tak v pohodě :-((

Omezil jsem pohyb na nezbytné minimum a vyloženě se netěšil na nedělní ráno. O to víc mne překvapilo, že v neděli ráno bylo vše celkem v pohodě, achilovky jsem trochu cítil, ostatní ale úplně bez problémů. Zaradoval jsem se a rozhodl se odpoledne svůj sobotní výkon zopakovat.
Jak jsem se rozhodl, tak jsem i udělal. Jaká mne ale čekala změna po sobotním výběhu. Už asi po minutě mne začaly bolet lýtkové svaly, za chvili se přidaly stehení a úplně mi vytuhla bederní páteř.

Běh nic moc záživný. V té chvili jsem si vzpoměl o všech těch problémech se začátkem běhání, které jsem četl a doufal, že mne se netýkají, ale jak se říká: „Člověk míní, život mění“.

Neobrátit se zpátky k domovu bylo mým malým soukromým vítězstvím. Přetrpěl jsem takto asi 3 km a pak se na chvíli zastavil. Pauza mi vyloženě prospěla, všechno sice bolelo dál, ale už ne tak intenzivně a po dalším kilometru většina bolestí zmizela a v pořádku jsem dorazil celých 10 km, jupíí.

Že tento výběh nebyl obyčejný se potvrdilo asi 2 hodiny po doběhnutí. Jestli jsem si v sobotu myslel, že horší bolest už zažít nemůžu, tak jsem absolutně nevěděl o čem mluvím. K achilovkám a stehnům se přidaly lýtka a nějaké svaly kolem kolen o kterých vůbec netuším, že je mám. Jestli to takové bude po každém výběhu, tak se mám na co těšit. A tak to vypadalo bezbolestně :-(((

Posted in: on neděle 21. prosince 2008 at v 20:50 0 komentářů

Přípravu jsem začal v úterý návštěvou fitka s běhacím pásem, neměl jsem totiž ještě koupené boty a nedošel mi objednaný sporttester.

Ten den jsem poprvé stál na běhacím trenažeru a řeknu vám, není to zas tak jednoduché jak to vypadá :-) Vybral jsem si trenažer v rohu, kde v blízkosti nikdo nebyl (přece ze sebe nebudu dělat vola, že to neumim ovladat) a asi pět minut studoval jak se to asi ovládá. Zjistil jsem, že trenažer nabízí poměrně dost zajímavých možností. Já však zvolil jednoduché nastavení rychlosti, počítání času a naběhnutých kilometrů.

Základním problémem se však ukázalo nastavení rychlosti pásu, co já vím kolik km/hod nastavit abych nevypustil duši po jednom kilometru? Zkusil jsem tedy začít na 10 km/hod, rychlost se mi ale zdála taková nic moc, vždyť se sotva vleču. Kouknul jsem na maníka vedle co se zrovna přifařil, nastavil dle něj rychlost na 13 km/hod a běžel a běžel a běžel. Když se mi zdálo, že už běžím celou věčnost kouknul jsem na čas, který ukazoval 10 minut běhu. Na to jak jsem byl na pokraji zhroucení jsem si říkal, že neběžím moc dlouho ;-) Vzpoměl jsem si ale na jakýsi test na 12 minut (Cooperův test) tak jsem se zakousnul a další 2 minuty vydržel stejným tempem. Pak jsem si málem rozbil hubu, než jsem zmáčkl správné tlačítko na zastavení.

Tento svůj první běh jsem vydýchával dalších 20 minut. Po 20 minutách mi ale bylo kupodivu relativně dobře, až jsem si říkal, že to nebylo tak špatné, že jsem klidně mohl na tempu přidat :-) Vlezl jsem tedy na pás znovu, nastavil znovu hlemýždí rychlost 10km/hod a vydržel 2km. Pak už jsem toho radši nechal, abych druhý den vůbec mohl chodit. Celkem jsem tedy za první den urazil 4,5 km.

Mé obavy z následků běhu se ukázaly plané, ráno mě překvapivě vůbec nic nebolelo. Už jsem se těšil na další výběh.

Ve středu jsem koupil boty (o tom jaké a kde možná někdy jindy) a dorazil dokonce i objednaný sporttester. Oboje jsem samozřejmě chtěl večer hned vyzkoušet. Mé plány mi překazil nepěkný liják, do kterého jsem nenašel odvahu vyrazit (srab, srab, srab).

Výběh jsem si tedy chtěl vynahradit ve čtvrtek, kdy bylo v tréninkovém plánu, vydaném v prosincovém čísle časopisu běhej.com, 8-10 km v 65% TF max. Nastavil jsem sporttester na požadovanou frekvenci, nazul boty a vyrazil.

Prvním zjištěním bylo, že běžet na 65% TF max není vůbec žádna sranda. Sporttester na mne neustále hulákal, jako kdybych byl těsně před smrtí, přitom jsem se cítil fajn. Snažil jsem se teda zpomalit na požadovanou tepovou frekvenci, ale ani při nejlepší vůli to prostě nešlo. Nakonec jsem tedy musel vzít zavděk indiánskému běhu a vždy, když tepovka přesáhla nastavenou hranici jsem chvili šel. Celkem to tímhle způsobem šlo, tak jsem si začal běhu/chůze užívat a obdivoval krásy sídliště na Černém Mostě. Bydlím tu teprve 3 měsíce a nic jiného než cestu od paneláku k metru v podstatě neznám, proto mě celkem mile překvapilo, že po asi 5 minutách jsem dorazil na konec sídliště k polím. Vinula se tam taková asfaltová cesta pro cyklisty, po které se parádně běželo.

Druhým zjištěním toho dne bylo, že běžet, kam mne nos vede není úplně nejlepší nápad. Zakoukal jsem se totiž do krás přírodní rezervace Dolní Počerníce a špatně odhadl blátivost cesty (kdybych byl svýma novýma botama, tak si dám přes hubu). Nějak jsem se blátem pročvachtal na pevnější povrch a vyrazil k domovu. Celkem jsem odhadem urazil tak 8 km.

Překvapivě ani po tak dlouhém běhu (no dobře, běhochůzi) jsem se necítil vyloženě špatně. Ono mi to běhání snad půjde samo a ani to nebude bolet :-)

Posted in: on at v 20:48 1 komentářů

Uběhnout maraton je již dlouho mým snem, už si ani nepamatuji, proč jsem si to do svých snů zařadil, prostě to tam je.

Minulý týden jsem měl nějakou blbou náladu, nic se mi nedařilo a při tom mne napadlo, že vlastně mám spoustu snů, ale nedělám absolutně nic pro jejich naplnění. Rozhodl jsem se, že si každý rok splním nějaký velký sen. Při rozmýšlení co by tak mohlo být první mne napadlo uběhnutí maratonu. Vyhledal jsem si, že první se běží 10.5. a to rovnou ten pražský. Je však 5 a něco měsíců pro nulového běžce dost pro trénink na maraton? Začal jsem tedy žhavit kamaráda Googla a vyšlo mi, že to možné je, ale není to prdel.

Jak se ale znám, kdybych se rozhodl jít na nějaký pozdější maraton už bych na něj nemusel vyrazit. Nejspíš by se našlo něco, kvůli čemu nemůžu trénovat, proč ještě nemůžu vyrazit.

Rozhodl jsem se pro radikální krok a 10.5. určil jako den, kdy se postavím na start svého prvního maratonu.

Tento blog mi má sloužit jako určitý závazek, že s tréninkem neskončím a na maraton se nevykašlu. Většině čtenářů by můj neúspěch byl asi jedno, ale já bych se cítil jako naprostý debil a to není pocit, který mám zrovna v lásce.

Rád bych vás náhodné i ne zas tak náhodné čtenáře poprosil o podporu a pokud budete mít nějakou radu nebo připomínku, tak se nestyďte a podělte se se mnou v komentáři nebo emailu.

Držte mi palce, jdu na to :-)

PS. Nápad založit blog jsem dostal až po svém prvním tréninkovém týdnu, takže v těsném závěsu po tomto příspěvku následují další 2 popisující mé začátky přípravy.

Posted in: začátek on at v 20:43 0 komentářů