Lov maratonu a teď i Ironmana

A je to tu, mám s běháním chvíli utrum.

V sobotu jsem byl na závodě 3.7 km v Dolních Počernicích. Vzhledem k tomu, že to mám zhruba 15 min z domu, tak jsem dopravu na závod vzal jako rozklusání a ze závodu jako výklus. Samotný závod se běžel v zámecké zahradě, což mimo jiné znamenalo hodně ostrých zatáček. A to je přesně to co mi nesedí, pořád zpomalovat, zrychlovat, zatáček, nepřerazit se. Mám prostě radši jedno tempo, které si můžu běžet. Čas 14:43 nijak oslňující, ale vzhledem k průběhu trati spokojenost.

No a teď k tomu hlavnímu, co jsem chtěl napsat. Už delší dobu mě sem tam při běhu bolí šlacha vlevo na levém koleni. Bolí jen při pomalém běhu. Při závodě jsem ji asi ještě nikdy necítil. Vzhledem k tomu, že se poslední dobou docela snažím v tréninku běhat po špičkách, tak jsem myslel, že změna stylu způsobuje větší zatížení nějaké šlachy a ta si prostě musí zvyknout. Moje milá šlacha je ale pěkná svině asi. Když zjistila, že se mnou není kloudná řeč a že ji nedám pokoj, ušila na mě boudu. O tom, že je to potvora zákeřná svědčí fakt, že se od včerejška tváří jak neviňátko. Ona ne, že by začala dělat větší problémy sama, jak se patří na slušně vychovanou šlachu. Ona do toho namočila celé koleno. Takže situace je taková, že mám levé koleno asi tak o polovinu větší než by mělo být a nemůžu s ním hýbat do krajních poloh (ať už pokrčit, nebo natáhnout). Zákeřné na tom je, že nic v koleni nebolí, jen v těch krajních polohách píchá pod čéškou.

Takže jsem dostal naordinováno běžecké volno, ledovat, mazat protizánětlivou mastí a pokud se to nezlepší zajít k doktorovi. Máte někdo případně tip na dobrého doktora v Praze? Který udělá víc než doporučí už nikdy neběhat?

Vzkaz pro Šlachu: "Nemám sice důkaz, že za to můžeš ty, ale cítím, že jo. Jestli si myslíš, že mě tyhle tvoje zákeřnosti položí, tak mě asi ještě neznáš. Chceš válku, máš ji mít". Ehm :-)

Posted in: závod, zranění on pondělí 14. prosince 2009 at v 7:28 5 komentářů

Zlatý hřeb podzimní sezóny je za mnou, teď už jen odpočívat a pomalu začít zimní přípravu na skvělé jarní výkony :-) No a jaký ten zlatý hřeb byl se pokusím nastínit.

Do Frankfurtu jsem odjel v pátek v běžeckém minibusu rodiny Pilařových. Cesta dlouhá, ale pěkný kus jsme strávili v příjemné debatě, takže to i docela utíkalo. Ubytovaní jsme byli v hotelu Everest, který byl vedený Nepálci :-) Hotel příjemný, cena 35 Euro za 2 noci v pohodě, umístění 10 min pěšky od startu.

V sobotu jsem byl nalákán na prý tradiční preclíkový běh. Mělo se běžet velmi pomalu 5 km, takové předzávodní rozklusání. Tempo překvapivě opravdu pomalé bylo, i když prý o dost rychlejší než v minulých ročnících, přesto příjemné rozklusání Frankfurtem. Odměnou za absolvovaný běh byl obří preclík, měl tak 20 cm v průměru a byl výborný :-)

Po preclíkovém běhu jsme šli vyzvednout startovní čísla. Bylo potřeba zaplatit 31 Euro jako zálohu na čip, co mě dost nemile překvapilo byl poplatek 6 Euro za čip, takže po závodě nám vrátili jen 25 Euro. To jsem zvědav, kdy tohle přijde i na PIM.
Jinak registrace proběhla bez sebemenšího zádrhelu a bez nějakých velkých front. Triko nebylo v rámci startovného, ale zalíbil se mi jeho design, takže jsem 20 Euro obětoval a koupil si ho.

Samotné expo dost velké, ale vzhledem k tomu, že jsem vůbec nic nepotřeboval, tak jsem ho prošel jen velmi zběžně, ani nevím, jestli se tam dalo výhodně něco koupit.

Odpoledne probíhala pasta party, musím říct, docela masová akce, takových lidí pohromadě na obědě jsem ještě neviděl :-) Když jsme šli pro pivo, tak nás překvapil výčepař slovy: "Tak co si dáte chlapci?". Prostě kdo jiný by mohl točit pivo, než češi :-))

Večer procházka Frankfurtem a večeře v thajské restauraci byla příjemná, no a pak už na kutě pořádně se vyspat na závod.

Díky změně času jsme měli o hodinu delší spánek, což určitě nebylo na škodu. Přesto jsme z hotelu vyrazili poměrně pozdě. V budově, kde se měly uschovat věci bylo hooodně narváno a trochu i zmatek, než jsme našli správné odkladiště pro batohy, pak trochu rozklusat, na záchod a do správného koridoru jsem dorazil asi 3 min před výstřelem :-)) Ani jsem se do koridoru nevešel, a musel počkat až se po startovním výstřelu koridor trochu uvolní, nebylo to ale tak hrozné a 7 min po výstřelu jsem odmačkával svůj startovní čas.

Do závodu jsem šel s jasně danou strategií. Tep držet pod 150, tempo držet 5:13/km, tedy cílový čas 3:40. Na 32. km zrychlit a bez jakékoli krize proběhnout cílem v čase někde pod 3:40. Moc hezky naplánované co? :-)))

Všechno hezky klapalo do 10. km. Pak jsem nevím proč zrychlil na průměrné tempo 5:06/km a tepovka začala pomalu, ale vytrvale stoupat. Nedělal jsem si ale žádné startosti, běželo se mi parádně. Stíhal jsem si užívat i okolí tratě. Po nějakých 12 km kličkování ulicemi centra se vyběhlo dále a věděl jsem, že bude následovat zhruba 20km periferií Frankfurtu. Musím říct, že tato část se mi líbila z hlediska atmosféry asi nejvíc. V centru člověk čekal fandící davy, takže určitě potěšily, ale nepřekvapily. Mimo centrum se ale běželo vilovými zástavbami a jak si závod Němci užívali, to byla paráda. Poměrně úzké ulice lemované diváky, spousta dětí a takové fandění od srdce. Na spoustě míst na záhrádkách grilovali, přitom fandili a vůbec si ty běžící blázny užívali :-)

Další věcí, kterou si Němci umí zařídit je počasí, nechápu jak to udělali, ale na závod se udělalo moc hezké počasí, možná až moc teplo. Tipl bych, že bylo k 20 stupňům, sluníčko, bezvětří. Já si oblíkl kraťasy a triko s dlouhým rukávem, díky tomu triku mi bylo po půlce místy už docela hic, ale rozhodně se to nedá srovnávnávat s pekelnou výhní v Praze na jaře.

První půlka závodu mi strašně rychle utekla, ani jsem se nenadál a půlmaraton byl za mnou, stále mne nic moc nebolelo a běželo se příjemně, idylka. Od zhruba 25.km trošku přituhlo, už jsem začínal vyhlížet každou značku dalšího kilometru a začalo se to trochu vléct, možná to bylo i tím, že se běželo takovou divácky mrtvou zónou (rozuměj, asi jako v Praze na Palackého náměstí :-). Co mě moc nepotešilo byl konstantně stoupající tep, do té doby jsem se bez problémů držel pod 155 tepů, po 25. km ale začal při zachovaném tempu pomalu stoupat. Necítil jsem se ale nijak blbě, takže jsem tomu nepřikládal důležitost a držel tempo. Pomalu se začal blížit 32. km, kde jsem měl podle plánu zrychlit. No, plán to byl hezký :-) Nohy by sice asi nějaké lehké zrychlení zvládly, pořád nebolely nijak extrémě, ale tep už byl na neuvěřitelný 174 tepech. Dost jsem se tomu divil, vždyť to je tep na kterém běhám desítku a to o zhruba 70sec na km rychleji :-) Pořád nechápu čím jsem si ten vysoký tep zasloužil, při desítce při tom tepu dýchám jak splašený býk, nohy pomalu tuhnou. Kdežto po 32km na 174 tepech jsem dýchal uvolněně, nohy také nijak netuhly. Záhada.

Zpomalovat jsem nechtěl a říkal jsem si, že do cíle je už jen 10km a to jsem několikrát na tom tepu uběhl, takže to bude pohodička :-)) Nojo, naivka :-) Nohy začaly pomalu ale jistě bolet fakt pekelně. Takže od 36.km jsem chtě nechtě musel zpomalit. Jediné co mi v tu chvíli běhalo hlavou bylo abych hlavně nepřešel do chůze, udělal jsem to na občerstvovačce a přinutit se pak rozběhnout byla jedna z nejtěžších věcí. Absolutní krize přišla na 38.km, prostě zeď jako kráva. Zrovna to bylo ale v úseku, kde se trať zúžila na asi 2m široký prostor lemovaný fandícími diváky, no přejděte takhle před nima do chůze. Poslední 3km jsem uběhl ani nevím jak, co vím, že to utíkalo šíleně pomalu, jak kdyby nějaká svině značky kilometrů posouvala dál a dál.

Doběh ve Festhalle měl úžasnou atmosféru, kterou jsem bohužel nebyl schopen nějak moc vnímat :-( Ale představte si doběh po červeném koberci se stovkami fandících diváků okolo na tribunách. Na konci článku je odkaz na video, ať si můžete udělat živou představu.

Kdybych měl závod srovnat s PIM, tak bych řekl, že je to tak o 2 třídy jinde. Hlavně ale tou diváckou atmosférou, to jsem v čechách prostě nezažil.

Na konec pár odkazů:
Finiš video (jsem zhruba v půlce v šedé mikině)
Pár fotek
Tabulka mezičasů

No a co dál? Teď najedu na zimní přípravu, která by měla na jaře vyústit v zaběhnutí 10km pod 40 min. Maraton ale plánuju také, nejspíš PIM a přemýšlím i o Vídni.

Posted in: maraton, závod on úterý 27. října 2009 at v 9:19 1 komentářů

Tak jsem se konečně dokopal k napsání nějakého aktuálního infa.

Jak jsem psal v posledním příspěvku, červenec jsem měl v plánu strávit na sedle kola ježděním po Švýcarsku. Výlet to byl opravdu parádní. Za 21 dní jsme ujeli 1900km. Přibližně jsem naši trasu naklikal, podívat se můžete tu http://www.bikemap.net/route/279543. Je to orientační bez "zkratek" :-)) Jak je vidět po Švýcarsku jsme jeli jen polovinu vzdálenosti, ale zážitky to bylo tak 95% z celé cesty. Zpáteční cesta přes Rakousko a hlavně Německo už byla vyloženě nuda. Pokud by jste chtěli vidět nějaké fotečky a máte facebook, tak si mě vyhledejte a koukněte do profilu, myslím, že by měly být přístupné všem.

Po návratu z cykolo výletu jsem hned začal běhat, ale opravdu jen zlehka. Lýtka si nějak odvykly a bolelo to jako čert. Po dvou týdnech běhání a pomáhání doma na žních jsem chytil nějakou infekci a dalších 14 dní strávil v posteli v horečkách. Po nemoci jsem začal běhat až poslední týden v srpnu.

Jak je vidět letní příprava nebyla běžecky ani zdaleka ideální. Jsem ale docela překvapený, jak rychle se mi vrací červnová forma. Na běžeckém kempu minulý víkend jsem v Cooperově testu uběhl 3105 metrů, což mne docela potěšilo.

Momentálně přípravu směřuji k Frankfurtskému maratonu, takže běhám spíše objemy, i když kvalitu nezanedbávám. Cíl 10 pod 40 jsem zatím odsunul na jarní část příští sezóny a troufám si říct, že padne jak nic :-)

Tuto sobotu jdu na Tesco Grand Prix, kde bych chtěl testnout výkonnost na delší trati. Doufám v čas pod 42 minut, ale nepoženu to nijak na krev. Vím, že pod 40 to nedám, tak na co se hnát :-) Spíš si užiju večerní běh Prahou.

Další závody mám v plánu:
12.9. Tesco Grand Prix - 10km
19.9. Půlmaraton v rámci Baroko maratonu
27.9. Běchovice - Praha

Tak doufám, že se někde potkáme

Posted in: dovolená on úterý 8. září 2009 at v 13:25 2 komentářů

Dnes jsem absolvoval cílový závod, kde jsem chtěl zvládnout zaběhnout 10km pod 40 min. Byl jím Běh olympijského dne v Praze. Věřil jsem, že to dneska půjde, ale nešlo.

Počasí se mi hodně líbilo, zataženo, nepršelo, moc nefoukalo, teplota taky pohodová. Lepší konstelaci koncem června jsem si mohl těžko přát. Trať vedla od stadionu Přátelství kus po silnici a pak 2 okruhy Ladronkou.

Minulý týden jsem na Ladronce běžel Břevnovských 10km, trať ale byla vedená z Ladronky dolů a pak nahoru, takže hnusný kopec. Ještě ke všemu jsem opravdu nehorázně přepálil začátek. Na 5. km jsem byl za 20:35 a cílový čas 43:32, pěkně jsem vytuhl.

Proto jedním z hlavních cílů dneska bylo nepřepálit začátek. Nepovedl se. Jsem pako, čím víc mám za sebou závodů, tím víc přepaluji začátky. Důvod vidím v tom, že teď běhám na určitý čas, první závody byly jen na doběhnutí. Naštěstí byly pěkně značené kilometry, takže přepálení jsem zjistil hned na prvním km. Měl jsem ho za 3:44. Fakt bych se chtěl vidět, když jsem ten čas na hodinkách odmáčkl. To muselo vypadat jak kdybych narazil do stěny :-) Zpomalil jsem ale trochu moc, druhý kilometr byl za 4:08. Tak jsem se snažil o kousek zrychlit, třetí km za 4:04 (v tom byl kopeček na Vypichu, tam jsem lehce zavařil), přesto další km za 3:59. A pak to šlo dolů, 5. km za 4:03, polovina závodu za 19:58. Už tady jsem věděl, že to pod 40 nebude, jel jsem totiž pořád na doraz, žádná rezerva tam nebyla.

Po 5. km na mě přišla nějaká krize, 6.km byl za 4:08. Nejhorší byl ovšem 7. a 8., ty jsem měl za 4:15 a 4:17. Zas ten kopeček. Když jsem viděl čas 4:17, tak jsem se fakt naštval a trochu do toho práskl. Poslední 2 km pak shodně po 4:00/km. Konečně jsem také finišoval s někým. Kolega byl sice asi tak o 30 let starší než já, ale tak co no :-) Posledních 100m bylo skoro sprintem, už jsem myslel, že mě dá, běžel jak ďábel, ale ustál jsem to :-)

Výsledný čas 40:43 sice není pod 40, přesto zlepšení osobáčku o 19sec, takže spokojenost. Zaběhnout pod 40 by se mi asi povedlo nebýt lehkého kopečku, ale kdo ví. Každopádně to byl můj první závod, kde jsem šel celou dobu na doraz. Nejsem si vědom, že bych měl někde rezervu, kterou bych mohl využít. Průměrná tepovka 173 tepů o tom taky vypovídá. (Předtím jsem běžel desítky na 170 tepech).

Teď lehce dumám jak dál. Běhat teď budu v podstatě až od srpna (jedu do Švýcarska na kolo na měsíc) a 25. října maraton ve Frankfurtu. Takže nevím, jestli od srpna už začít maratonskou přípavu s nahrazením části kvality kvantitou, nebo spíš jet ještě kvalitu a zkusit dát pod 40 v nějakém říjnovém závodě. Nevím, nevím, uvidíme v srpnu :-)

Posted in: závod on středa 24. června 2009 at v 21:03 4 komentářů

Dneska jsem zajel na závod blízko svého rodného domova, do Znojma. Závod to byl na 7,5 km a chtěl jsem si zde testnout, jestli teď ve středu desítka pod 40 je reálná. Takže jsem chtěl zaběhnout čas pod 30 min. Trochu mi nedošlo, že pokud se poběží údolím, tak to asi nebude úplně po rovince.

Po odposlechnutých debatách místních jsem dospěl k názoru, že trasa bude asi hodně podobná té v Modřanech, která teda byla dost brutální :-) Závod to byl lehce komornějšího duchu, na start se postavilo nějakých 25 závodníků. Lehce jsem okouknul ostatní a tipnul si zfleku tak 10 závodníků, kteří by mě mohli předběhnout. Aby to ale neměli tak jednoduché, postavil jsem se hned na startovní čáru a vyrazil na čele závodu.

Čela závodu jsem se, světe div se, držel zhruba 2km. Cítil jsem, že start je lehce přepálený, bohužel jsem přehlídl cedule s označením km, které tam byly, takže nevím, jestli to bylo na hraně 4min/km nebo pod, nad to určitě nebylo :-) Trochu mne překvapilo, že naše 4 člená skupinka je po těch 2km docela osamocená. Trochu jsem tedy okouknul ostatní 3 spoluběžce. Se dvěma, kteří naši skupinku vedli, jsem hned věděl na čem jsem, na ty nemám. Běželi celkem na pohodu, pěkným krokem. Třetího jsem zas otipoval, že to dost přepálil a odpadne. V obou případech jsem se trefil.

Po zhruba 2500m začalo stoupání a to ne jen tak nějaký, ale rovnou kopec jako kráva. Byl dlouhý zhruba tak 100m, nepříjemné bylo, že po 100 metrech kopec zdaleka nekončil, jen lehce zmírnil. Do kopce to bylo ještě asi další 1,5km. První dva závodníci mi solidně utekli, kopce prostě neumím :-( Třetí odpadl hned po 50 metrech, přešel do chůze. Zhruba v polovině mírnější části mě předběhl zhruba tak 50 letý pán, běželo mu to do kopce solidně. Ke konci mě vzal ještě jeden běžec.

Po tom kopci jsem byl solidně zakyselený, takže běh nebyl úplná lahoda, zhruba tak 3 min trvalo, než nohy povolily. Co jsem se ale tak ohlížel, tak za mnou díra minimálně 300 metrů, dál vidět nebylo. Po zhruba 500 metrech po rovině následoval pekelný sešup. Nebyl ani tak prudký jako hnusný. Sklon měl akorát na to, aby člověk nemusel brzdit a hezky se rozběhl, jenže ten terén, samý kámen a kořeny. Naštěstí i když jsem valil jak blázen, tak kotníky vydržely. Kilometr, kde asi polovina byl sešup jsem měl za 3:45, hezké, tak by to chtělo každý km:-)

I když jsem očekával, že se ke konci projeví lehce přepálený začátek a těžký výběh, nestalo se tak a poslední 3 km jsem běžel po 3:55min/km.

Celkový čas 31:58, celkově 5. místo a 3. místo v kategorii Muži A. Čili bedna a můj první běžecký pohár. No co mám povídat, radost jsem měl neskutečnou :-)

S výsledkem jsem nadmíru spokojený. Ověřil jsem si, že jsem schopný běžet na vyšší tepovce, než jsem doposud běhal desítku. Takže ve středu se ukáže. Pořád doufám, že to bude na Ladronce rovinka. Pokud ano, věřím, že by se mohlo pod 40 zadařit, nebo hodně přiblížit. Uvidíme :-)

Posted in: závod, závodní úspěch on neděle 14. června 2009 at v 22:01 0 komentářů

Mám za sebou další závod na 10km. Trochu jsem se obával deště a zimy, ale marně. Dalo by se říci, že bylo ideální běžecké počasí, zataženo, nějakých 14°, jen vítr trochu trápil.

Běželo se stejně jako v Brně jeden malý a 5 velkých okruhů. Na rozdíl od Brna byla trať úplná placka, což mě vyloženě potěšilo. Také dobře viditelné značení jednotlivých kilometrů bylo super. Registrace a převlečení v šatně proběhlo bez větších zádrhelů, jen nemožnost úschovy batohu do hlídaného prostoru mě moc nepotěšila.

I když nemám rád běhání v závěsu, tentokrát jsem udělal výjimku. Hned od začátku jsem se pověsil za příjemně stavěnou slečnu, které se pěkně zapalovala lýtka, takže běžela mě naprosto vyhovující rychlostí. Bohužel asi lehce přepálila začátek, protože postupně zpomalovala a když jsme 4. km běželi za 4:14, tak jsem slečnu s lítostí opustil a valil dál. Samostatné běžení mi dlouho netrvalo, zhruba 5. běžec, kterého jsem předbíhal se mnou srovnal tempo držel se mě jak klíště. Sice se mi podle jeho dechu zdálo, že mele z posledního a nemůže to dlouho vydržet, ale asi to bylo jen zdání, vydržel se mnou do 8. km.

Už by se dalo říct, tradičně, jsem na 8. km začal finišovat, což milý spoluběžec nebyl schopný akceptovat. Postupně jsem zrychloval a předbíhal běžce. Opětovným zklamáním bylo, že se mě nikdo z předbíhaných nezachytil, chtěl bych jednou zažít pořádný finišový souboj :-), snad někdy příště.

Cílový čas 41:02 je parádní. Už jen 62 sec dolů!!! Jednotlivé km: 4:02, 4:03, 4:06, 4:14, 4:10, 4:11, 4:10, 4:13, 3:57, 3:51. Jak je vidět, musím zapracovat na střední části trati. Nějak se mi nedaří držet rovnoměrné tempo. Na druhou stranu mě těší, že už jsem schopen poslední 2km finišovat pod 4 minuty.

V červnu mám v plánu ještě jeden 10 km závod. 17.6. na Ladronce. Pokud bude rozumné počasí, tak věřím, že se tam dokážu 40 minutové hranici přiblížit již pěkně na dostřel.

A ještě Sváťa Sedláček alias running-observer v komentáři k minulému článku poskytl odkaz na super web http://www.runningforfitness.org/calc/paces.php. Podle tratě a dosaženého času vám doporučí v jakém čase v tréninku běhat např. 400m, 1km, ... Myslím, že výborná tréninková pomůcka.

Posted in: závod on sobota 6. června 2009 at v 17:44 1 komentářů

Mám za sebou něco málo přes týden tréninku od doby co jsem ukončil pomaratonskou regeneraci a začal trénovat na můj nový cíl 10km pod 40 min.

Tréninkový plán jsem si sestavil sám, podle informací a tréninkových plánů na internetu. Nemám danou přesnou kilometráž, nebo nějak detailně rozepsaný plán. Spíš jsem si rozmyslel co který den chci dělat s tím, že konkrétní podobu budu upravovat podle situace.

Trénink mám koncipovaný takto:
Po - volno
Út - úseky - spíše delší, 1-2km, tempem co se do mě vejde :-)
St - regen běh cca 10km
Čt - kopce nebo tempový běh
Pá - regen - spíš menší kilometráž, tak do 8km
So - závod, nebo úseky, úseky spíš kratší, 400m - 800m
Ne - regen a OV, 15-20km

Budu rád za jakékoli rady nebo postřehy k plánu. No a takto zatím vypadá jak mi to jde konkrétně

Mám v plánu i docela dost se zúčastnit závodů, beru to jako kvalitní trénink :-)
V červnu mě čeká:
6.6. - Běh Krále Jiřího (10 km) - Poděbrady
14.6. - Běh Gránicemi o pohár starosty města Znojma (7,5 km )
17.6. - Břevnovských 10 a 5 kilometrů (10 km a kratší) - Praha
28.6. - Liberecký půlmaratón (21,1 km) - Tady si nejsem jistý, budu po týdnu na kole na Šumavě, takže ještě uvidím podle momentálního pocitu

Cílové závody, kdy bych chtěl 10km pod 40min zvládnout jsem si určil Kolínskou desítku 29.8. nebo Tesco Night Grand Prix Praha 12.9., když to nevyjde na jednom, tak na druhém určitě :-))
Snad se na mě nepříznivě nepodepíše 3 týdenní běžecký výpadek v červenci, kdy budu na kolech ve Švýcarsku a zvládnu to.

Posted in: plány, trénink on středa 3. června 2009 at v 21:44 4 komentářů

Mým momentálním běžeckým cílem je zaběhnout 10km pod 40 min. Závod na 10km jsem ale naposledy běžel začátkem března za 47:17 a to jsem věděl, že není vůbec moje aktuální výkonnost (vzhledem k tomu, že o měsíc později jsem při půlmaratonu měl čas lepší).

Proto jsem hledal nějaký závod, kde bych mohl testnout svoji současnou výkonnost. Volba padla na závod v Brně. Vzhledem k tomu, že tam bydlí ségra s rodinou, zkloubil jsem závod i s návštěvou.

Trať vedla historickým centrem brna se startem i cílem na Náměstí Svobody. Trochu jsem měl strach, že tam budou kostky, ale všude je nová rovná dlažba, po které se běželo bez problémů.

Mělo se běžet na 5x 2km okruhu. Menší změna byla v tom, že se prvně běžel 500m dlouhý okruh a pak až pět velkých okruhů. Měřily totiž dle pořadatelů jen 1,9km. Velký okruh jsem se rozhodl pro zahřátí proklusnout. Celkem nepříjemně mne překvapil profil. Posledních zhruba 700 metrů bylo pořád stoupání, tam mi taky tepovka v každém kole pěkně poskočila nahoru.

Oproti masovým akcím, které jsem běžel v poslední době bylo něco přes 100 startujících vítanou změnou. Žádná tlačenice na startu, pohodička.

Začátek jsem se nechal lehce strhnout, první malý 500m dlouhý okruh jsem měl za 1:50 min, což se mi teda zdálo solidně přepálené :-) Tak jsem zpomalil, aby se mi tepovka pohybovala někde kolem 85% TF max, což považuju za horní hranici na které dokážu déle běžet.

Už po prvním minikole jsem běžel v podstatě sám s běžci na dohled ve vzdálenosti zhruba 50 metrů. A to je přesně to co mi vyhovuje. Lehce mě totiž ruší v koncentraci, pokud vedle mě někdo dupe nebo vůbec dýchá v jiném rytmu než já :-) I když na PIMu mi to zas tak nepřišlo, tady jsem to pociťoval docela dost.

Nějak jsem vždycky zapoměl mačkat mezičasy, tak jsem vůbec nevěděl jak na tom jsem. Ale běžel jsem si svoje tempo a ostatní mi bylo putna. Pěkným zpestřením bylo když jsem ve třetím kole běžel z kopce a za sebou najednou uslyšel dupání, jak kdyby mne honilo stádo slonů. Byla to však jen vedoucí skupinka závodníků co mě brali o kolo :-)

Do posledního kola jsem šel s cílem začít finišovat hned ze začátku. Nasadil jsem do první poloviny kola na tep zhruba 88% a bylo to docela znatelné zrychlení. Předběhl jsem zhruba 5 běžců, pak ale nikdo přede mnou nebyl. Asi 500 metrů před cílem, kde začínalo největší stoupání jsem toho začal mít plný zuby. Ale nepovolil jsem si ubrat a jel na krev. V tom stoupání jsem předběhl dalších asi zhruba 7 lidí. Cílovou čáru jsem protnul v čase 43:35 na tepovce 96%. Vzhledem k času 47:17 před 10 týdny v Kbelích slušný čásek.

Dneska jsem z různých zdrojů a při přeměření trasy zjistil, že trať byla zhruba o 200m delší, o to víc si cením času. Myslím, že na podzim by to pod 40 mohlo jít.

Cílové foto, měl jsem toho plný kecky


Měl jsem i osobní fanklub :-)

Posted in: závod on neděle 24. května 2009 at v 15:04 2 komentářů

Je to tu, pražský maraton, závod na který jsem se připravoval a který byl mým cílem je za mnou. Jak vše probíhalo jsem sepsal v článku pro behej.com přečíst si ho můžete tedy tam.

I když mám za sebou cílový závod, rozhodně to neznamená, že s během končím. Už se mi tak zažral pod kůži, že se myslím jen tak nepustí.
Jako další cíl jsem si stanovil zaběhnutí 10km pod 40 min. Nestanovil jsem si ale žádný termín, až to přijde, tak to bude. Můj nejbližší pomaratonský plán je jen lehce vyklusávat a vzhledem k tomu, že se blíží státnice ve škole a léto mám poměrně nabité, asi si nechám svůj cíl na příští jaro.

Jinak předpokládám, že se zúčastním nějakého maratonu na podzim. Zatím se rozhoduji mezi Košicemi, Drážďany a Frankfurtem, máte tip, který z těchto nebo i jiných by mohl být super zážitkem?

Posted in: maraton, závod on pondělí 11. května 2009 at v 13:09 5 komentářů

Je to tu, skoro pět měsíců tréninku se zítra zúročí na mém prvním maratonském závodě. V poslední době jsem vás moc nezásobil svými pokroky v tréniku. Takže to vemu šmahem teď.

Poslední zhruba 2 měsíce chodím každé úterý a čtvrtek na Nike běžecké tréninky ve Stromovce. Tréninky se mi moc líbí, po běhání stále sám je běhání ve skupině velmi příjemné. Člověk pokecá, udělá nové známé a sem tam se dozví i nové užitečné informace. Všem, kteří mají možnost přijít rozhodně doporučuju, starají se dobře jak o běžecké začátečníky tak i o výkonnější běžce.

Každý víkend, pokud jsem neměl závod, jsem běhal dlouhé běhy. Nejvíc jsem běžel 32 km. Vždy jsem běžel bez jakéhokoli občerstvení a vždy to bylo po 20. km utrpení :-) Doufám tedy, že občerstvovačky a gely udělají zítra svou práci a krize se v absolutně nejoptimističtějším případě vůbec nedostaví (vím, naivka :-))

Poslední týden jsem už neběhal nic intenzivního ani dlouhého. Šel jsem se jen 3x lehce proběhnout. Celkem jsem ve své přípravě, vlastně vůbec celkově ve své běžecké kariéře, naběhal 742 km za 4 a půl měsíce. Není to úplně nejvíc, ale na to, že to jsou v podstatě moje běžecké začátky to není zas tak špatné. Cílový čas jsem si stanovil na 3:40. Nebudu se však vůbec zlobit za čas horší. Za jakýkoli čas, který uvidím v cílové rovině bude vítězstvím.

Tento týden jste si taky mohli na behej.com přečíst článek o mé přípravě na maraton. Doufám, že se vám líbil. Když budu zítra schopen, hned sepíšu svoje maratonské zážitky a v pondělí si je budete moci přečíst.

Všem kteří, zítra běží přeju hodně štěstí, ať vám to běží. Vy, kteří nepoběžíte můžete ostatní aspoň sledovat online na http://live-map.praguemarathon.com/?lang=cs, pokud by jste chtěli sledovat mě tak moje startovní číslo je 2982 :-)

Posted in: maraton on sobota 9. května 2009 at v 21:03 0 komentářů

Ve čtvrtek jsem se zúčastnil nočního orientačního běhu kolem Hostivařské přehrady. Nikdy předtím jsem na žádném, denním nebo nočním, orientačním běhu nebyl. Jednalo se o závod smíšených dvojic. Účastnil jsem se spolu s kamarádkou Markétou, o které jsem věděl, že orientační závody běhá a má tedy bohaté zkušenosti se čtením mapy.

Překvapením byla poměrně hojná účast závodníků. Na start se postavilo 72 párů. Startovalo se hromadným startem, takže celkem tlačenka. Kontrolních stanovišť bylo 15. Moc se v orientačních bězích nevyznám, ale pochopil jsem, že tento závod měl jednu zvláštnost. Všechna kontrolní stanoviště byla za 1 bod, byly u nich ale také samolepící štítky s 10 - 2 body. Kde páry, které ke stanovišti dobíhaly první si vždy odlepily nejvyšší zbývající body.

S Markétou jsme se ještě před startem dohodli, že poběžíme na ty nejvzdálenější stanoviště a nebudeme se snažit vybrat body na těch bližších. Předpokládali jsme, že na těch blízkých bude celkem mela. To se potvrdilo, když jsme probíhali kolem nejbližšího stanoviště. Bylo vtipně umístěno na stromě, kam se ze země nedosáhlo. Ke stromu doběhlo asi 20 párů naráz, takže to byla celkem mela :-) Rozumně jsme se rozhodli držet se plánu a pokračovat dále.

Naše strategie se celkem vyplatila. Sice jsme nikde nebrali nejvyšší body, ale nějaké tam byly. Oběhli jsme 12 stanovišť z 15. Na celý závod byl totiž limit 60 minut, kdy za každou další započatou minutu se odečítaly 2 body. Jeden pár si toto buď neuvědomil, nebo neměli hodinky, každopádně dorazili skoro 40 minut po vypršení časového limitu a ve výsledku vybojovali krásných -68 bodů :-)

V našem páru se o navigaci starala Markéta, jako zkušený veterán bleskově a přesně určovala směr další cesty i za běhu. Já jsem se k mapě radši ani nepřiblížil, zabloudili bychom na první křižovatce :-)

Celkově jsme skončili na 6. místě, což jsme oba považovali za parádní úspěch. Já osobně si pěkně zaběhal nočním okolím Hostivařské přehrady a naučil se něco málo o orientačním běhu. Sice bych si zatím netroufl jít do nějakého závodu, kde bych měl číst mapu, ale třeba jednou to přijde.

Závod byl pěkným zpestřením mého tréninku a závodů odehrávajících se většinou po asfaltových cestách a v městě.

Jinak se kvapně blíží cílový závod tohoto roku, PIM maraton. Bude to vyvrcholení mé náročné 4 měsíční přípravy. Už se strašně těším až se za 14 dní postavím na start a vyběhnu.

Posted in: závod on sobota 25. dubna 2009 at v 9:14 3 komentářů

Dnes jsem se zúčastnil půlmaratonu v Pardubicích. Ráno jsme s partou vyrazili stylovým rychlíkem jménem Emil Zátopek :-) Cesta rychle utekla v družném hovoru převážně o běhaní.

V Pardubické ČEZ aréně proběhlo bezproblémové odbavení, převlečení a už jsme vyráželi ke startu. Počasí nám přálo, zataženo, bezvětrno, příjemných 14 stupňů. Na start jsem se zařadil s cílem běžet někde kolem 1:45, tedy 5min/km. Přesně ve 12 zazněl startovní výstřel. Na startu jsem se opět potkal s kamarádem, se kterým jsme společně odběhli celou Modřanskou rokli. Dohodli jsme se, že zase poběžíme spolu. Začátek jsem běžel opět podle pocitu, lehce zkontroloval, že tep je v závodních mezích a užíval si začátku závodu. Značku prvního kilometru jsme přehlédli, druhý už zaznamenali a poměrně nás překvapilo, když jsem odečetl čas 8:46, tedy tempo 4:23/km. Hlavou mi blesklo, že to bude asi pekelně přepálené, přestože jsem se cítil v pohodě a nezpomalili jsme nijak extrémě.

Další kilometry jsme běželi v rozmezí 4:35-4:45/km, tedy na naši úroveň celkem fičák, jako kdyby jsme měli běžet jen 10km a ne půlmaraton. Na 10. kilometru jsem odmáčknul čas 46:10, tedy krásný osobák na 10 km :-)

Na 15. km jsme dorazili v čase 1:09:48. Kamarád ale poté hlasil střevní potíže a běžel je urgentně řešit do nejbližší restaurace. Posledních 6 km jsem odběhl tedy sám. Na 16. km jsem před třemi týdny na PIM dostal krizi, ze které jsem se už do konce závodu nevyhrabal. Dnes jsem sice také cítil lehkou únavu v lýtkách, ale nic nepřekonatelného. Místo abych vyčerpáním zpomaloval jsem se spíše hecnul a pomalu zrychloval. Vrchol přišel během 20. km, který jsem zaběhl v čase 4:11/km. Předbíhal jsem spoustu lidí, dost často takovou rychlostí, jakou Keňané na 14. km předbíhali mě :-)) (Závod se běžel 3x na 7km okruhu). Poslední, 21. km, jsem se do toho dal opravdu vše. Povzbuzování diváků a touha předhonit co nejvíc lidí mě vybičovala k heroickému výkonu. Cílem jsem proběhl v čase 1:36:57 offic., dle mého měření 1:36:42.

Zlepšení oproti PIM před 3mi týdny tedy skoro o 12 min. O takovém času se mi ani nezdálo. Nevím co za to může, jestli kvalitní tréninky, trať jak placka, parádní počasí, experimentálně vyzkoušené 2 energetické gely, nebo Emil Zátopek. Asi vše dohromady. Každopádně euforie.

Posted in: závod on sobota 18. dubna 2009 at v 17:47 11 komentářů

V neděli jsem se zúčastnil přespolního závodu na 10km nad Modřanskou roklí. Do závodu jsem šel s cílem užít si krásného počasí v přírodě. Den předtím jsem totiž absolvoval poměrně náročný atletický sedmiboj.

Na stránkách závodu bylo avizováno, že se jedná o lesní cesty v členitějším terénu. Což byl jeden z důvodů proč jsem na závod šel, chtěl jsem vyzkoušet běh po lesních cestách, když už skoro veškerý trénink dělám na asfaltu.

Ráno jsem trochu nestíhal, takže na start závodu jsem dorazil asi 5 min před odstartováním. Stačil jsem si akorát připnout číslo a už jsem se stavěl na startovní čáru. Hlavou mi blesklo, že bez zahřátí a protažení bych měl jít začátek volněji, ale když jsem vedle sebe viděl nabuzeného kamaráda, se kterým jsem se tam potkal, na nějaký volnější start jsem rezignoval.

Hned od začátku jsem běžel tak, aby se moje tepovka pohybovala do 85% TF max. Z minulých zkušeností vím, že tato hranice je pro mě optimální pro dlouhý rovnoměrný běh. Tepovku se mi dařilo bez problémů držet kromě výběhů těch nehorázných kopců. Kopce, to byla pro mne jedna velká neznámá. V tréninku jsem je nikdy neběhal, všechny co jsem zatím v rámci tréninku běžel nebyly nijak extrémě prudké i když třeba delší. Kopce, do kterých se v závodě běželo, byly ale jedním slovem brutální. Sice krátké, ale nehorázně prudké v kombinaci s lesním terénem místy skálou mi daly solidně pokouřit. Naštěstí jich nebylo v závodě zas až tolik (odhaduju asi tak 5). Rozběhnutí do stálého tempa po takovém kopci byla neuvěřitelná zkušenost. Nohy jako z olova, plíce zapomenuté někde v půli kopce, nebyl to zážitek, který bych zařadil mezi své nejoblíbenější.

Jako absolutně demoralizující považuji posledních 500 metrů závodu. S kamarádem, se kterým jsme celý závod běželi spolu, jsme tušili brzký konec a lehce finišovali. Aspoň do zatáčky po které se nám prostřel výhled na cílovou "rovinku". Stručně řečeno, představte si, že vyběhnete ze zatáčky, čekáte cílovou rovinku, kde jste chtěli zafinišovat. Cílovou rovinku i rychlejší finišující běžce sice spatříte, ale o 50 metrů výš!!! Já když to viděl, tak jsem se zmohl jen na zoufalé "No ty kráávo". V tom kopci jsem málem duši vypustil a rozběhnout se na cílových 30 metrů po absolvování kopce považuji za jedno ze svých největších vítězství.

Celý závod hodnotím jako velmi povedený. Po masovém PIM půlmaratonu byla komorní atmosféra závodu vítanou změnou. Trať závodu se mi hodně líbila (když pominu ty kopce). Po běhaní na asfaltových cestách parádní zpestření.

Zaznamenal jsem také zlepšení své běžecké formy. Před měsícem jsem na Kbelské desítce (která byla absolutní plackou oproti tomuhle) zaběhl čas 47:23. V neděli jsem cílem proběhl v čase 47:48. Tedy jen o 25s pomaleji. Vzhledem k náročnosti trati to považuju za skvělý úspěch.

Posted in: závod on úterý 7. dubna 2009 at v 13:59 1 komentářů

Konečně jsem se dostal k zapsání mého zážitku z PIM 1/2 maratonu.

V sobotu ráno jsem vstal někdy kolem 9. (ano, pořádně jsem se vyspal :-)) Nasnídal se (ovesné vločky s mlíkem), nachystal si věci, chvíli se poflakoval po bytě a vyrazil směrem Rudolfinum.
Už na Černém Mostě jsem viděl aspon 30 červenobaťůžkářů a čím jsem se přibližoval k centru, tím více se jich objevovalo. Na přestupu na Můstku snad v metru nebyl nikdo jiný než závodníci půlmaratonu.

Osobní baťohnosič a fotograf v jedné osobě ještě nedorazil, tak jsem si dal krátkou procházku kolem startovních koridorů a technického zázemí. Po předání batohu s náhradními věcmi jsem se šel trochu rozklusat a protáhnout. Pak již nebylo na co čekat, tak jsem zalezl do svého koridoru dle přiděleného startovního čísla. Zbývalo asi 15 min do startu. Čím více se start blížil, tím víc se můj tep zvyšoval, aniž bych cokoli dělal. Těsně před startem jsem měl tepovku jako kdybych už dávno vyrazil :-)

Hned po odstartování jsem zjistil, že zařazení se do koridoru podle startovního čísla nebyl úplně nejlepší nápad. Chtěl jsem běžet někde kolem hranice 5:00min/km, což ale většina lidí kolem mne nechtěla. Problém byl však s předbíháním, lidí všude mraky, místo na předbíhání žádné. První kilometr tedy spíše než běh připomínal kličkovanou.

Někde po 2. km obrovský běžecký had trochu protrhal a už nebyl problém nacházet místo pro předběhnutí. Razil jsem si tedy cestu svým tempem kontrolovaným podle 85% TF max. Běželo se mi absolutně nádherně, sluníčko svítilo, vítr nefoukal, nic mne nebolelo, idylka. Trasu jsem si vyloženě užíval. Usmíval jsem se do kamer, foťáků, mával divákům, prostě paráda.

Na 5. km byla první občerstvovací stanice. Přemýšlel jsem, jakým způsobem se občerstvit, zda zpomalit do chůze a vklidu se napít, nebo vůbec nezpomalovat a zkusit to za běhu. Nakonec jsem zvolil druhou variantu, zjistil jsem ale, že při běhu se z kelímku moc dobře pít nedá, dobře polovina ionťáku skončila na bradě a na triku :-) Na občerstovačce na 10. km jsem tedy už trochu zpomalil a dal si i kousek banánu.

Samotného mne překvapilo, jak se mi dařilo držet rovnoměrné tempo. Na 10. km jsem byl za 50.02, tedy skoro přesně 5:00min/km.

Lehké problémy začaly na 13. km při zamíření do Nuslí. Začaly mi lehce tuhnout lýtkové svaly. Nic vážného, ale už to nebyl tak úplně bezstarostně bezbolestný běh.

Opravdové problémy začaly mezi 16. a 17. km, kdy se trasa stáčela směrem na Smíchov. To už svaly ztuhly opravdu nechutně a já začal citelně zpomalovat. Od 18. km do konce už to bylo čiré utrpení, od přejití do chůze už mi moc nechybělo. Jediné co mi v přerušení běhu zabránilo byla jistota, že jak půjdu do chůze, tak už se znovu nerozběhnu. Nakonec jsem se pomalým tempem dobelhal až do cíle, ani na nějaký cílový finish jsem neměl sílu.

Doběhl jsem v čase 1:48:17 (Real time). Navzdory pekelně těžkému závěru naprosto úžasný čas. I když jsem do závodu nešel s nějakým pevně daným cílovým časem, tajně jsem doufal, že pod 1:50 by to mohlo jít. A vyšlo to :-)

Tady je tabulka mezičasů, jak mi přišly na email:

Split	Time	min/Km	Delta	min/Km	RealTime
5 Km	0.27.49	5,33	0.27.49	5,33	0.25.07
10 Km	0.52.44	5,16	0.24.55	4,59	0.50.02
15 Km	1.18.14	5,12	0.25.30	5,05	1.15.32
Finish	1.50.59	5,15	0.32.45	5,22	1.48.17

Závod celkově hodnotím pozitivně, vše bylo podle mě perfektní, jediným zklamáním je čas vyrytý na medaili, kdy jméno ani čas, není skoro vidět.

Za 6 týdnů mě čeká meta nejvyší, maraton. Po zkušenosti z půlmaratonu si zatím uběhnutí maratonu nedokážu představit. Vzhledem k vytuhnutí svalů už na 16. km je nepředstavitelné, jak pak dokážu uběhnout ještě jednou tolik.

Jinak ze závodů. Příští týden jdu na atletický sedmiboj "Zlatá teniska" (to bude teprve sranda, když jsem polovinu disciplín nidky nedělal :-) a v neděli si půjdu střihnout přespolní závod nad Modřanskou roklí na 10km. Také zvažuju účast na Pardubickém půlmaratonu, říkam si, že to bude možná kvalitnější příprava než klasický dlouhý běh. Ještě uvidím :-)

Edit:
Parádní aplikace v Google maps. Můžete si vyhledat svoje kamarády, vložit je do seznamu a vidět jak jste všichni běželi. Krátký návod na použití je pod mapou. http://google-maps.praguemarathon.com/index.html?lang=cs

Na závěr pár fotek

Posted in: závod on pondělí 30. března 2009 at v 23:15 1 komentářů

Když jsem začal běhat a přemýšlel na časy v závodech, které mě čekají, jsem si na PIM půlmaraton dával za cíl běžet pod 2 hodiny. V průběhu tréninku a hlavně po Kbelské desítce jsem reálný cíl přehodnotil na 1:50. Spekuloval jsem i s casem 1:40. Po posledním týdnu jsou mé cíle trochu jiné.

Posledních 7 dní tréninku na PIM půlmaraton nebylo úplně podle ideálních představ. Trošku rozepíšu co mne během posledních tréninkových dní potkalo.

Sobota
V plánu dlouhý tempový běh. Na začátek 20 min rozklusání a rozehřátí. Pak 140 min v tempu 85% TF max a na závěr 20 min výklus. Bylo celkem pěkné počasí i když docela foukal vítr. Do zhruba 22. km se mi běželo parádně v průměrném tempu 5:10min/km. Půlmaraton jsem zvládl za 1:48. Tedy celkem pěkný čas. Po tom 22. km už ale začaly problémy. Úplně mi ztuhly nohy, každý krok bolel. Zbylých 5km jsem tedy dorazil střídavou chůzí a pomalým během. Už sice mě nechytaly křeče, ale ta bolest namožených šlach taky není úplný med.

Neděle
V plánu bylo 8km volně, regeneračně. Po sobotním běhu jsem ale absolutně neměl sílu ani chuť vybíhat, trénink jsem vynechal.

Pondělí
Volno. Ráno před prací jsem si dal 40 min posilování dle tréninku z www.cviceni-doma.cz. Mimochodem tuto stránku doporučuji všem co by chtěli posilovat, ale nechce se jim chodit do posilovny a nemají fantazii na vymýšlení cviků.

Úterý
10 km volně. Zde začaly problémy, na oběd jsem si naprosto neprozřetelně dal absolutně nezdravý oběd. Měl jsem strašný flák kuřecího steaku s neuvěřitelně kořeněným špenátem a hranolky. Oběd opravdu vydatný. Po obědě jsem šel do školy na 2 hodiny a pak vyrazil běhat. Už od prvních metrů jsem cítil, že ten steak se v žaludku nějak divně převrací a pohybuje. Běželo se mi celou dobu dost těžce, tepovka si dělala co chtěla. Nakonec jsem se smíšenými pocity doběhl.
Večer mi začalo být fakt blbě, což vyústilo ve zvracení, průjem a vůbec, nepříjemnou noc.

Středa
Celou středu mi bylo dost blbě. Na běhání ani pomyšlení. Celý den jsem měl pocit, jako kdybych byl neuvěřitelně přejedený, přitom jsem od úterního stejku nic nejedl. Za celou středu jsem do sebe dostal asi 10 piškotů. Celý den byl provázen průjmem. Těžko říct, zda můj stav byl způsoben něčím nezdravým ve steaku, nebo bacilem chyceným doma o víkendu od neteří, které měly podobné problémy.

Čtvrtek
Ráno už mi nebylo úplně nejhůř, úplně nejlepší to však také nebylo. Na oběd jsem do sebe dostal i nějaké normalní jídlo, po kterém se stav ještě o stupínek zlepšil (žaludek mě už asi bolel spíš z hladu). Večer jsem dal lehkou večeři a 2 piva. Ty mi udělaly asi nejlíp :-) Po nich veškerá žaludeční nevolnost přešla.

Pátek
Celý den už jakž takž v pohodě. Na běhaní však ani pomyšlení. Po škole jsem zaskočil koupit náplasti a lékařskou vazelínu. V tréninku jsem s odřeninama sice žádné problémy neměl, ale tak lepší to na sebe napatlat, než pak trpět.
Vzhledem k průběhu posledního týdne jsem se rozhodl, že nepůjdu na žádný konkrétní čas, ale že si závod prostě pořádně užiju. Nepoběžím úplně volně, ale spíš tak, abych se cítil pohodlně.

Jinak jsem si po Kbelské desítce koupil funkční triko a mikinu, takže už aspoň z půlky budu vypadat jako běžec :-) Za absolvování půlmaratonu jsem si slíbil bežecké kraťasy, takže na maratonu už bych snad mohl vypadat kompletně jako běžec :-)

Přeju všem kdo se půmaratonu zúčastníte skvělé zážitky a výkon, na který budete pyšní.

Posted in: on pátek 27. března 2009 at v 19:37 1 komentářů

Na sobotu mi v plánu vyšel dlouhý tempový výběh. Konkrétně 20 min rozklusání na 70% TF max, poté 120 minut na 85% TF max a nakonec vyklusání 20 min.

Vypadalo to jako ideální zjištění formy na PIM půlmaraton, který bude za 14 dní. Běželo se docela příjemně, bylo krásných 10 stupňů, sem tam vykouklo sluníčko, opravdu příjemný běh. Okruh, který jsem si naplánoval měl 15km, počítal jsem tedy s jedním celým okruhem a pak zhruba do třetiny a zpět. Profil trasy byl docela kopcovitý, ale aspoň nějaká změna po těch pražských rovinkách.

Dvacet minut rozklusání bylo bez problémů. Pak jsem zrychlil a pokoušel se držet tepovku na 85%. Cítil jsem však, že v takovém tempu nemám šanci vydržet až do konce. Zvolnil jsem tedy a pohyboval se kolem 80%. První hodinu v tempu jsem odběhl relativně bez problémů, ke konci jsem se sice už necítil úplně nejlíp ale zrovna jsem končil okruh a běžel kolem domu, tak jsem si udělal občerstvovačku.

Vyrazil jsem na další kolo. Po pauze jsem ale začínal cítit docela tahání v lýtkách a koleních vazech. Dalo se to však přežít, tak jsem pokračoval. Krize přišla po zhruba 20 minutách, kdy mne chytily neuvěřitelné křeče do lýtek a šlach na zadní straně kolena. Běh byl docela utrpení, takže jsem se rozhodl radši skončit a lehce doklusat domů.

I s rozehřátím jsem nakonec celkem uběhl 20.2 km v čase 1:49. Pokud bych běžel celou dobu v tempu (kde jsem měl průměr 5:06min/km) dal bych půlmarton za 1:46. Vzhledem k závodní atmosféře a méně kopcovité trati věřím, že čas 1:45 nebude problém. Podle tempového běhu příští sobotu se ještě rozhodnu, zda nezkusit jít za vodičem na 1:40.

Co mě tento běh dost nemile překvapilo byly křeče. Předtím jsem nikdy v tréninku tolik v takovém tempu neběžel, předpokládám, že to bude tedy nezvyklostí těla na tak dlouhodobě působící zátěž. Vzhledem k tomu, že PIM půlmaraton je už za 14 dní, nestihnu tělo řádně připravit. Nemáte teda nějaký doporučení čím se nadopovat před nebo během závodu pro zamezení křečím? Předpokládám, že to má souvislost s nedostatkem minerálů, nemáte tedy zkušenosti s nějakými doplňky?

Posted in: běh, trénink on neděle 15. března 2009 at v 11:44 5 komentářů

Dnes mám za sebou svoji závodní premiéru. Zúčastnil jsem se Kbelské desítky. Moje ambice v tomto závodě sahaly k 55 minutám. Realita však byla někde jinde. Každopádně jsem zaběhl osobní rekord (což by nikoho nemělo překvapit, vzhledem k tomu, že to byl můj první závod :-))

Největší strach jsem měl z moc vysokého tempa. Z tréninku jsem zjistil, že nohy sice tempo kolem 4 - 4:30 min/km jakž takž snesou, ale plíce a bránice rozhodně ne. Při takovém tempu mne po chvíli vždy začalo píchat v boku.

Sice jsem původně opravdu chtěl běžet na 55 minut, ale vzhledem k umístění vodiče na 50 minut jsem se za něj zařadil, kdyžtak odpadnu, říkal jsem si. První 2 km jsem se poctivě držel vodiče. Zdálo se mi však, že běží nějak pomalu! Na třetím km jsem se tedy trhl a vyrazil tempem, na kterém jsem se cítil dobře.

Prvních 5 km závodu bylo po rovině, část dokonce i z kopce, takže se běželo výborně. Značku 5km jsem minul v čase 23:27 tedy průměrné tempo 4:41 min/km. Když jsem si všiml svého času, tak mi v mysli proběhla myšlenka, jestli jsem to náhodou nepřepálil. Čekal mě totiž úsek dlouhého táhlého stoupání. To se projevilo i na mém tempu. 6. a 7. km jsem odběhl v tempu 5:10 min/km.

Menší krize přišla, když se trasa začala otáčet zpět a opřel se do nás protivítr. Snažil jsem se za někoho schovat, ale nějak to pořád nebylo ono, tak jsem se rozhodl větru čelit naplno a běžet svým tempem.

Na značce 8. km jsem se rozhodl, že je čas začít finišovat. Na značce 9. km jsem toho opravdu litoval :-)) Přesto ten 9. km byl pro mě asi nejlepší z celého závodu. Běžců jsem předběhl tuny. Nejvíc mě těšily ty obdivné (nasrané?) pohledy, jak mi to běží. Moje ego opravdu jásalo radostí :-)
Ten 9. km jsem odběhl v tempu 4:18 min/km. Kdyby mi někdo před závodem řekl, že poběžím předposlední km takto rychle, asi bych se mu vysmál.

Jak byl 9. km krásný, tak byl 10. km čisté utrpení. Začalo mne píchat v boku, nohy tuhly, docházel dech. Přesto jsem se snažil držet tempo a utěšoval se, že už to brzy skončí. Poslední km jsem odběhl v tempu 4:28 min/km. Cílovou čáru jsem překračoval na tepové frekvenci 190 tepů, což je 96% TF max. Bylo mi fakt na umření.

Výsledný čas 47:23 a naprostá euforie. Vzhledem k mým ambicím na 55. minut byl takový čas obrovským překvapením.

Tento měsíc mne čeká 28.3. PIM 1/2 maraton. Abych pravdu řekl, vůbec se necítím na porci 21km připravený. Mám však ještě 3 týdny tréninku. Snad si tedy budu víc věřit. Cílem je běžet pod 2 hodiny.

Chtěl bych poděkovat organizátorům za perfetkní zvládnutí celého závodu. Masáž po závodu od 2 krásných slečen byla luxusní :-))

Posted in: závod on sobota 7. března 2009 at v 18:20 4 komentářů

Mám za sebou první náročnější týden mé připravy. Co bylo tak náročného? Intervalový trénink a delší tempový běh.

Čekal jsem, že intervalový trénink nebude procházka růžovým sadem, ale že to bude tak náročné...
Plán byl, 15' rozklus, protažení a pak 4 x 2' na 95% TF max s 2' MK. První dvouminutovka se jakž takž dala, ale zjistil jsem, že na 95% to prostě nevytáhnu, max jsem měl 91%. Ta další dvouminutovka mně ale úplně odrovnala. Zhruba v polovině mne začalo ukrutně píchat v pravém boku, takže jsem musel zpomalit na úroveň meziklusu a pak dokonce zastavit a pořádně se vydýchat. Jakmile bolest polevila uběhl jsem 2 minuty meziklusu a vyrazil do 3. intervalu. Bohužel v podstatě hned po zrychlení se vrátila bolest v boku, takže jsem další pokračování radši vzdal a zbytek času už jen vyklusal.

Myslel jsem, že problémem při intervalech budou tuhnoucí nohy, ty jsem však vůbec nepocítil (nojo, moc těch intervalu nebylo :-)) Složilo mne vlastně, že jsem vyšší frekvenci neudýchal. Aspoň předpokládám, že bolest v boku znamená, že je něco špatně s dýcháním, nebo se pletu?

Další dny byly v plánu pomalé výklusy, které proběhly bez problémů. Tvrdší trénink byl v plánu na sobotu a sice 20' na 70% TF max, 60' na 85% TF max, 20 min 70% TF max. Abych se přiznal už před měsícem, kdy jsem tréninkový plán uviděl jsem z tohohle měl hrůzu, jak proboha můžu dokázat běžet hodinu na takové intenzitě???
Všechno (zhruba 200km) co jsem do té doby uběhl bylo na 70% TF max a i tak jsem toho kolikrát měl plné zuby. Naplánoval jsem si běh po skoro rovné cyklistické stezce (kdo by se ještě vláčel do kopců). Počasí bylo celkem dobré, ani teplo ani zima, docela jsem se nakonec i těšil. Po úvodní dvacetiminutovce jsem zrychlil na požadovaných 85%. Docela mne udivilo, že jsem na takovém tempu běžel v pohodě 5 minut, 10 minut a dál, aniž bych cítil, že každou chvíli musím vypustit duši. Menší krize přišla až kolem 40. minuty, opět mne začalo píchat v boku. Trochu jsem tedy zpomalil a začal trochu víc zhluboka dýchat. Po asi 2 minutách bolest odezněla, tak jsem zase zrychlil. Bolest už se nevrátila a bez problému pokračoval až k 55. minutě. Nevím, jestli to způsobila vidina brzkého konce, nebo jsem byl už opravdu unavený, ale nohy nějak nechtěly běžet dál. Řekl jsem si, že to i tak nebyl vůbec špatný výkon a 20 minut už jsem jen doklusal (možná spíš doploužil se) Po závěrečném doběhnutí jsem se cítil parádně, vždyt to byl paráádní výkon.

Celkem jsem běžel 95 min 16,4 km tedy tempem 5:47min/km. Nezměřil jsem si jakým tempem jsem běžel těch 55 min, ale tipuji to někde kolem 5min/km. Prostě na to, že jsem dosud běhal tempem 6:20-6:50min/km úplná paráda.

Celkově mám z toho týdne smíšené pocity, tempový běh úplná paráda, zato intervaly pěkný propadák. Uvidíme, jak to půjde dál

Posted in: on středa 11. února 2009 at v 16:27 2 komentářů

Leden nám přešel v únor a i můj tréninkový plán na zaběhnutí maratonu přešel do další fáze. Dosud jsem běhal různě dlouhé běhy běhy na 70% TF max. Tedy "regenerační" tréninky. Schválně píšu regenerační v uvozovkách, protože mě tedy občas regenerační rozhodně nepřipadaly :-)

Od tohot týdne mne čeká běhání 6 dnů v týdnu s úseky ve středu a dlouhým tempovým během v sobotu. Abych pravdu řekl, po běhaní na 70% TF max si nedokážu představit, jak budu úseky běhat na 95% a dlouhý tempový běh na 85%. Jsem zvědav co takové tréninky udělají s mými svaly. Poslední dobou jsem si zvykl, že mne nic moc nebolí ani po delším běhu. Trochu se obávám, že dojde ke změně. Ale jak se říká, co bolí, to sílí :-)

Začíná se mi také blížit termín mého prvního závodu v životě a sice Kbelská desítka. Trochu nevím, s jakým cílem ten závod vůbec běžet. Jestli si dát za cíl nějaký čas, nebo si závod spíš jen tak užít. Ale jak se znám, tak spíš poválím co to půjde :-)

Na závěr bych chtěl hodit do placu jedno doporučení: Nikdy, ale opravdu NIKDY neběhejte zkratkou přes park, který neznáte, po tmě. Lehce se vám může stát, že kolem cestičky bude natažený absolutně neviditelný drát. Můžu potvrdit, že takové zjištění docela bolí. (naštěstí jsem si jen odřel holeň a nic jiného, stejně ale žádná příjemná zkušenost.)

Posted in: on pondělí 2. února 2009 at v 22:33 1 komentářů

Dnes jsem úspěšně zakončil zkouškové tohoto semestru a plný radosti si šel odpoledne zaběhat. Sluníčko krásně svítilo, ani zima, ani mráz. Běželo se parádně do doby, než jsem chodníky. Po mé oblíbených cestách se bohužel vytvořily ledové nánosy, po kterých běh nebyl zrovna slast. Ale co, nějakou ledovici bych přežil, naučil jsem se už dopředu odhadovat klouzavost povrchu a dle potřeb zpomaloval.

Když jsem již po několikáte úsek před sebou odhadl na pěkný led, tak jsem jako už mnohokrát předtím přiměřeně zpomalil a chtěl úsek v pohodě proběhnout. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem, na pohled pevném ledu, zajel do vody až po kotníky. Šok jsem měl vpravdě parádní, okamžitě jsem vyskočil jako laňka, dílo však bylo dokonáno. Boty jsem měl parádně promočené až po kotníky. Řeknu vám, rád vždy nabydu nějaké nové zkušenosti, ale tohleto bych si odpustil. Voda byla pěkně ledová a běžet v kompletně promočených botách žádná slast. No co už, příště si na jasný led budu dávat větší pozor :-))

Jinak za zmínku jistě stojí, že jsem tento týden vstoupil do svého druhého měsíce přípravy na maraton. Za první měsíc jsem jsem naběhal celkem 166 kilometrů s průměrem 6:45/km (pěkný šnek co? ;-)) Já osobně jsem však spokojený, snažil jsem se nabíhát spíše kilometry v pomalém tempu, aby si tělo zvyklo na zátěž a to se mi povedlo. 166 naběhaných kilometrů, když jsem předtím vůbec neběhal se mě samému zdá strašně moc. Cíl jsem však myslím splnil. Nyní mne po žádném běhu druhý den už vůbec nic nebolí. Všechny bolesti, které mé běhání provázely (koleno, bedra, achylovky, lýtka) zmizely. Celkově jsem se svým prvním běhacím měsícem docela spokojen.

Nyní mne ještě jeden týden čeká běhání 5x týdně v pomalejším tempu. Pak teprve myslím začne teprve to pravé peklo. Běhání 6x týdně, rychlostní úseky, dlouhý tempový běh. Už se těším ;-))

Posted in: on čtvrtek 22. ledna 2009 at v 17:50 0 komentářů

Tak jsem trochu brouzdal po youtube a narazil na několik zajímavých videjí.

Inspirační video New Yorského maratonu. Opravdu masová záležitost

Nepříjemné ukončení maratonu.



Opravdu to takhle vypada den po maratonu? Začínám se bát :-))

Posted in: on čtvrtek 15. ledna 2009 at v 19:58 9 komentářů

Dovolenkovým dnům tento týden naneštěstí odzvonilo a s tím souvisí nutnost běhat až večer po práci za tmy (Na ranní vstávání mě nikdy nebylo a nevím nevím, jestli kdy bude :-) Pondělí je moje běhací volno, takže první večerní výběh jsem absolvoval dnes. Nejenže to byl první běh za tmy, ale zároveň i v té spoustě sněhu co napadla.

První věcí co mne jako kluka z malé vesnice překvapila bylo "nepřímé pražské osvětlení". Opravdu jsem nečekal, že když vyběhnu za město na stezky, kde už není pouliční osvětlení, že bez problémů uvidím na cestu. Fakt jsem to nečekal, představoval jsem si, že budu muset běhat zástavbou, ulicemi. Příjemné překvapení, že můžu běhat po stezkách jako ve dne za světla.

Druhým překvapením byla vyšlapanost stezek. Myslel jsem, že se budu muset běžet tou spoustou sněhu, ale pejskařů je asi všude spousta. A jak je sníh krásně bílý, tak jsem si na botě neodnesl ani žádný dáreček :-)

Strašně se mi líbil také výhled na Prahu z kopečků, které jsem zdolal. Prostě je ze mě cítit pořád kluk z vesnice, v které jsou v noci vidět tak 3 rozsvícené lampy :-)

Jak jsem z večerního běhání měl trochu strach, tak si teď myslím, že to budou jedny z nejpříjemějších běhů. Co vy, běháte rádi za tmy?

Posted in: on úterý 6. ledna 2009 at v 22:06 6 komentářů

Je to tak, dnešním během jsem se přehoupl přes prvních 100 odběhaných kilometrů. Někteří si možná říkáte: 100km co to je, to běhám každý týden. No, pro mě je to docela dost, znamená to, že běhaní není jen chvilková zábava, která mne přejde, ale že by mi to mohlo vydržet.

Novoroční týden byl v běhu ve znamení objevů. Přesunul jsem se z rodné moravy do Prahy, kde kvůli škole trávím přece jen nejvíce času. Běžel jsem v okolí Černého Mostu jen jednou, takže jsem moc dobrých tras neobjevil. Z tohoto důvodu jsem si tento týden každý výběh naplánoval jinou trasu, abych poznal co nejvíc cest v okolí. A vyplatilo se, našel jsem atletický stadion pro úseky, krásný kopečky (i když na popis krásný asi rychle změním názor až je budu běhat) i celkem pěkné trasy 5-10km mimo silnici.

Dnešní běh jsem poprvé absolvoval na sněhu. Ze začátku i docela chumelilo, ale asi po 2 km zrovna když jsem se protahoval, tak přestalo. Na sněhu se mi běželo pěkne na prd, ten bílej fujtajbl se mi pořád lepil na boty a běžet na nerovné podrážce nebylo teda nic moc.
Od sobotního běhu mě docela bolely achilovky, takže na 5. kilometru na rozcestí jsem dost váhal, jestli pokračovat na plánovaných 15km, nebo se vydat po 3km cestě k domovu. Nakonec jsem tělo přemluvil a pokračoval podle plánu. Ukázalo se, že volba byla dobrá i špatná. Dobrá z hlediska achilovek, které na asi 7km konečně povolily. Špatná, že jsem zabloudil a cesta se protáhla na 18km. Takovou vzdálenost jsem ještě nikdy neuběhl. Před měsícem bych nevěřil, že takovou vzdálenost můžu přežít ve zdraví. I když, ve zdraví, při psaní tohohle příspěvku cítím jak mi tuhnou kolena, lýtka a achilovky. Jsem zvědav, jestli se vůbec po dopsání zvednu od počítače :-)

Z bolestí mne tento týden první 2 běhy trápilo pořád pravé koleno. Na http://forum.behej.com/ ale nějaký chytrý človíček radil cvik, který by mohl od bolesti pomoci. Jedná se o jednoduché sezení na patách. Jednoduše si kleknete a posadíte se na paty. Cvik protahuje stehna, kolení vazy i lýtkové svalstvo. Začal jsem tento cvik zkoušet kdykoli jsem si vzpoměl. Byl jsem docela příjemně překvapený, když v sobotním běhu se koleno ozvalo až někdy po 5. kilometru a dnes o něm nevěděl dokonce celých 18 km, huráá. Člověk by si řekl, takový obyčejný cvik, ale on funguje.

Rozhodl jsem se také nechat si zpracovat individuální tréninkový plán od předního českého vytrvalostního běžce Miloše Škorpila. Jsem docela zvědav co si na mě připraví :-)

Posted in: on neděle 4. ledna 2009 at v 15:01 5 komentářů