Nová běžecká zkušenost
Dovolenkovým dnům tento týden naneštěstí odzvonilo a s tím souvisí nutnost běhat až večer po práci za tmy (Na ranní vstávání mě nikdy nebylo a nevím nevím, jestli kdy bude :-) Pondělí je moje běhací volno, takže první večerní výběh jsem absolvoval dnes. Nejenže to byl první běh za tmy, ale zároveň i v té spoustě sněhu co napadla.
První věcí co mne jako kluka z malé vesnice překvapila bylo "nepřímé pražské osvětlení". Opravdu jsem nečekal, že když vyběhnu za město na stezky, kde už není pouliční osvětlení, že bez problémů uvidím na cestu. Fakt jsem to nečekal, představoval jsem si, že budu muset běhat zástavbou, ulicemi. Příjemné překvapení, že můžu běhat po stezkách jako ve dne za světla.
Druhým překvapením byla vyšlapanost stezek. Myslel jsem, že se budu muset běžet tou spoustou sněhu, ale pejskařů je asi všude spousta. A jak je sníh krásně bílý, tak jsem si na botě neodnesl ani žádný dáreček :-)
Strašně se mi líbil také výhled na Prahu z kopečků, které jsem zdolal. Prostě je ze mě cítit pořád kluk z vesnice, v které jsou v noci vidět tak 3 rozsvícené lampy :-)
Jak jsem z večerního běhání měl trochu strach, tak si teď myslím, že to budou jedny z nejpříjemějších běhů. Co vy, běháte rádi za tmy?
Posted in: on úterý 6. ledna 2009 at v 22:06
Příspěvky
Tož baže! Běhám po Praze v noci a na tmu jsem ještě nenarazil.
Praha z kopečků, že by Čihadla?
Jestli Čihadla jsou prostor mezi Černákem a Dolními Počernicemi a Hostavicemi tak jo :-)
Čihadla jsou v místech, kam se díváš, když hledíš od skateparku k žižkovskému vysílači. Jestli's tam nebyl, tak to jde doporučit, protože na konci se dá seběhnout ke psíčkárně a pokračovat třeba zpátky do Hostavic..
Jedině za tmy... :o) Ale mimo osvětlené cesty si netroufám, bojím se jak psů, tak násilníků.
Jinak jsem ráda, že se naše běžecká černomosťácká komunita pěkně rozrůstá, za chvilku budeme moci založit nějaký SK-spolek. Pulec
Tak psi od té doby co běhám taky nemám rád. Fakt asi není nic horšího když z křoví vyskočí pes jak slon a šine si to přímo ke mě. Zatím naštěstí vždy jen očichali a šli pryč :-)
A násilníků se nebojím, to spíš se bojím, že někteří procházkáři v hrůze neutíkají před tou supící obludou :-)))
Kdyby se náhodou někdy stalo, že na mě z křoví vyběhne pes, tak jsem na místě mrtvá. Mám nasazené jen jedno sluchátko a druhým poslouchám, kde co cinká, protože naštěstí většina psů má rachtací obojky, ti malí mají rolničku, takže když je slyším, přejdu do chůze. Nejvíc psů je na ČM I, středem sídliště se vůbec nedá běžet.
Obludo už mi dlouho nikdo neřekl, ale dobrá ... :o)
Pulec