Lov maratonu a teď i Ironmana

Mám za sebou první náročnější týden mé připravy. Co bylo tak náročného? Intervalový trénink a delší tempový běh.

Čekal jsem, že intervalový trénink nebude procházka růžovým sadem, ale že to bude tak náročné...
Plán byl, 15' rozklus, protažení a pak 4 x 2' na 95% TF max s 2' MK. První dvouminutovka se jakž takž dala, ale zjistil jsem, že na 95% to prostě nevytáhnu, max jsem měl 91%. Ta další dvouminutovka mně ale úplně odrovnala. Zhruba v polovině mne začalo ukrutně píchat v pravém boku, takže jsem musel zpomalit na úroveň meziklusu a pak dokonce zastavit a pořádně se vydýchat. Jakmile bolest polevila uběhl jsem 2 minuty meziklusu a vyrazil do 3. intervalu. Bohužel v podstatě hned po zrychlení se vrátila bolest v boku, takže jsem další pokračování radši vzdal a zbytek času už jen vyklusal.

Myslel jsem, že problémem při intervalech budou tuhnoucí nohy, ty jsem však vůbec nepocítil (nojo, moc těch intervalu nebylo :-)) Složilo mne vlastně, že jsem vyšší frekvenci neudýchal. Aspoň předpokládám, že bolest v boku znamená, že je něco špatně s dýcháním, nebo se pletu?

Další dny byly v plánu pomalé výklusy, které proběhly bez problémů. Tvrdší trénink byl v plánu na sobotu a sice 20' na 70% TF max, 60' na 85% TF max, 20 min 70% TF max. Abych se přiznal už před měsícem, kdy jsem tréninkový plán uviděl jsem z tohohle měl hrůzu, jak proboha můžu dokázat běžet hodinu na takové intenzitě???
Všechno (zhruba 200km) co jsem do té doby uběhl bylo na 70% TF max a i tak jsem toho kolikrát měl plné zuby. Naplánoval jsem si běh po skoro rovné cyklistické stezce (kdo by se ještě vláčel do kopců). Počasí bylo celkem dobré, ani teplo ani zima, docela jsem se nakonec i těšil. Po úvodní dvacetiminutovce jsem zrychlil na požadovaných 85%. Docela mne udivilo, že jsem na takovém tempu běžel v pohodě 5 minut, 10 minut a dál, aniž bych cítil, že každou chvíli musím vypustit duši. Menší krize přišla až kolem 40. minuty, opět mne začalo píchat v boku. Trochu jsem tedy zpomalil a začal trochu víc zhluboka dýchat. Po asi 2 minutách bolest odezněla, tak jsem zase zrychlil. Bolest už se nevrátila a bez problému pokračoval až k 55. minutě. Nevím, jestli to způsobila vidina brzkého konce, nebo jsem byl už opravdu unavený, ale nohy nějak nechtěly běžet dál. Řekl jsem si, že to i tak nebyl vůbec špatný výkon a 20 minut už jsem jen doklusal (možná spíš doploužil se) Po závěrečném doběhnutí jsem se cítil parádně, vždyt to byl paráádní výkon.

Celkem jsem běžel 95 min 16,4 km tedy tempem 5:47min/km. Nezměřil jsem si jakým tempem jsem běžel těch 55 min, ale tipuji to někde kolem 5min/km. Prostě na to, že jsem dosud běhal tempem 6:20-6:50min/km úplná paráda.

Celkově mám z toho týdne smíšené pocity, tempový běh úplná paráda, zato intervaly pěkný propadák. Uvidíme, jak to půjde dál

Posted in: on středa 11. února 2009 at v 16:27 2 komentářů

Leden nám přešel v únor a i můj tréninkový plán na zaběhnutí maratonu přešel do další fáze. Dosud jsem běhal různě dlouhé běhy běhy na 70% TF max. Tedy "regenerační" tréninky. Schválně píšu regenerační v uvozovkách, protože mě tedy občas regenerační rozhodně nepřipadaly :-)

Od tohot týdne mne čeká běhání 6 dnů v týdnu s úseky ve středu a dlouhým tempovým během v sobotu. Abych pravdu řekl, po běhaní na 70% TF max si nedokážu představit, jak budu úseky běhat na 95% a dlouhý tempový běh na 85%. Jsem zvědav co takové tréninky udělají s mými svaly. Poslední dobou jsem si zvykl, že mne nic moc nebolí ani po delším běhu. Trochu se obávám, že dojde ke změně. Ale jak se říká, co bolí, to sílí :-)

Začíná se mi také blížit termín mého prvního závodu v životě a sice Kbelská desítka. Trochu nevím, s jakým cílem ten závod vůbec běžet. Jestli si dát za cíl nějaký čas, nebo si závod spíš jen tak užít. Ale jak se znám, tak spíš poválím co to půjde :-)

Na závěr bych chtěl hodit do placu jedno doporučení: Nikdy, ale opravdu NIKDY neběhejte zkratkou přes park, který neznáte, po tmě. Lehce se vám může stát, že kolem cestičky bude natažený absolutně neviditelný drát. Můžu potvrdit, že takové zjištění docela bolí. (naštěstí jsem si jen odřel holeň a nic jiného, stejně ale žádná příjemná zkušenost.)

Posted in: on pondělí 2. února 2009 at v 22:33 1 komentářů