Lov maratonu a teď i Ironmana

Je to tak, dnešním během jsem se přehoupl přes prvních 100 odběhaných kilometrů. Někteří si možná říkáte: 100km co to je, to běhám každý týden. No, pro mě je to docela dost, znamená to, že běhaní není jen chvilková zábava, která mne přejde, ale že by mi to mohlo vydržet.

Novoroční týden byl v běhu ve znamení objevů. Přesunul jsem se z rodné moravy do Prahy, kde kvůli škole trávím přece jen nejvíce času. Běžel jsem v okolí Černého Mostu jen jednou, takže jsem moc dobrých tras neobjevil. Z tohoto důvodu jsem si tento týden každý výběh naplánoval jinou trasu, abych poznal co nejvíc cest v okolí. A vyplatilo se, našel jsem atletický stadion pro úseky, krásný kopečky (i když na popis krásný asi rychle změním názor až je budu běhat) i celkem pěkné trasy 5-10km mimo silnici.

Dnešní běh jsem poprvé absolvoval na sněhu. Ze začátku i docela chumelilo, ale asi po 2 km zrovna když jsem se protahoval, tak přestalo. Na sněhu se mi běželo pěkne na prd, ten bílej fujtajbl se mi pořád lepil na boty a běžet na nerovné podrážce nebylo teda nic moc.
Od sobotního běhu mě docela bolely achilovky, takže na 5. kilometru na rozcestí jsem dost váhal, jestli pokračovat na plánovaných 15km, nebo se vydat po 3km cestě k domovu. Nakonec jsem tělo přemluvil a pokračoval podle plánu. Ukázalo se, že volba byla dobrá i špatná. Dobrá z hlediska achilovek, které na asi 7km konečně povolily. Špatná, že jsem zabloudil a cesta se protáhla na 18km. Takovou vzdálenost jsem ještě nikdy neuběhl. Před měsícem bych nevěřil, že takovou vzdálenost můžu přežít ve zdraví. I když, ve zdraví, při psaní tohohle příspěvku cítím jak mi tuhnou kolena, lýtka a achilovky. Jsem zvědav, jestli se vůbec po dopsání zvednu od počítače :-)

Z bolestí mne tento týden první 2 běhy trápilo pořád pravé koleno. Na http://forum.behej.com/ ale nějaký chytrý človíček radil cvik, který by mohl od bolesti pomoci. Jedná se o jednoduché sezení na patách. Jednoduše si kleknete a posadíte se na paty. Cvik protahuje stehna, kolení vazy i lýtkové svalstvo. Začal jsem tento cvik zkoušet kdykoli jsem si vzpoměl. Byl jsem docela příjemně překvapený, když v sobotním běhu se koleno ozvalo až někdy po 5. kilometru a dnes o něm nevěděl dokonce celých 18 km, huráá. Člověk by si řekl, takový obyčejný cvik, ale on funguje.

Rozhodl jsem se také nechat si zpracovat individuální tréninkový plán od předního českého vytrvalostního běžce Miloše Škorpila. Jsem docela zvědav co si na mě připraví :-)

Posted in: on neděle 4. ledna 2009 at v 15:01