Můj druhý HIM, Pražský střední triatlon

V neděli 6.7.2011 jsem absolvoval svůj druhý střední triatlon. Příprava nebyla úplně podle představ, zato výsledek předčil všechna očekávání. Pro netrpělivce jsem závod dokončil za 5:39:48. O plných 46 minut lépe než při svém debutu.


Předpověď počasí nebyla zrovna příznivá, celkem zima, déšť. No a bylo snad ještě hůř :-) Vltava měla krásných 13 stupňů, silný proud. Z toho důvodu pořadatelé upravili trasu plavání. Původní plán byl, že se budou plavat tři kola, takže chvíli po proudu a chvíli proti proudu. Nakonec nás na lodi odvezli proti proudu a plavalo se jen po proudu. Bylo to i z důvodu studené vody. Délka plavání byla sice 1,9 km, ale tím, že se plavalo po proudu to bylo kratší, podle času odhaduju reálnou vzdálenost cca 1,2 km. Čas 21:20.

První depo bylo v rodinném duchu. Bylo nás jen 10 a vyplavali jsme v rozmezí 2 minut. Hezky jsme si v depu pokecali a popřáli si hodně štěstí do cyklistické části. Dost jsem řešil co si vlastně obléci, nakonec jsem vzal triko a na to cyklistický dres. A zvolil jsem dobře, nebyla mi nijak velká zima ani teplo. Závodníci, co absolvovali IM vyráželi na trať o 2 hodiny dříve, takže už měli pěkných pár kilometrů za sebou, když jsem se vydal na trať kola. Docela mě dostalo, když jsem viděl dva závodníky, jedoucí v neoprenech. Těm zima určitě nebyla :-)))

Kolo bylo oproti standardnímu HIM prodlouženo na 100km. Pořadatelé dokázali uzavřít strakonickou dálnici a musím říct, že po dálnici se svištělo moc dobře. V každém okruhu bylo sice potřeba vyjet pořádný kopec na Jíloviště, ale zpátky se jelo moc hezky.
Jako hlavní úkol při cyklistické části jsem si vytyčil nepřepálení a pravidelnou stravu. To druhé se mi při mém debutu vůbec nepovedlo a taky to tak dopadlo. Dával jsem si něco po každém 20km okruhu. Jednou energetickou tyčinku, jednou gel a takto pořád dokola.
V týdnu před závodem jsem se snažil maximálně vyladit časovkářský posed. Pořád jsem totiž cítil, že to není ono. A musím říct, že se mi povedlo obstojně. Sice ještě cítím nějaké mezery, ale rozhodně jsem pokrok. Celkově jsem na kole strávil 3:16:57, takže průměrná rychlost 30,46 km/hod.

Do běžecké části jsem vybíhal s poměrně dobrým pocitem. Neměl jsem žádné náběhy na křeče, sil jsem měl taky relativně dost. Nechtěl jsem ale rozhodně přepálit, takže jsem začal tempem kolem 5:10/km. Čemuž odpovídaly tepy kolem 150. Běžely se 4 okruhy po 5,2 km. Prvních pár kilometrů bylo klasicky pocitově divných, ale zhruba od 4. km si nohy zvykly na běžecký pohyb a běželo se mi obstojně.
Kolem 8. km přišla první krize. Nebyla ani tak energetická, energii jsem doplňoval kvalitně. Nohy toho začínaly mít dost, začaly na mě jít křeče. Naštěstí jsem zrovna dobíhal k občerstvovací stanici, kde měly magnéziový roztok od Nutrendu. Měl jsem z toho strach. Loni mě z nich chytily křeče do břicha a křečím v nohou nepomohly. Ale říkal jsem si, že horší to být nemůže. Vyšlo to. Křeče po pár stech metrech uplně zmizely a břicho si taky nijak nestěžovalo. A tak jsem fičel dál. Na občerstvovačkách jsem přecházel do chůze, dobře občerstvoval, vždycky prohodil pár slov s obsluhou a pokračoval jsem. V posledním kole už mi začínalo docházet. Svaly ve stehnech začínaly pekelně bolet. Dost jsem bojoval s chutí přejít do chůze, ale říkal jsem si, že když už jsem to vydržel tak daleko, dalších 5km zvládnu. Nevím jakto, ale podařilo se. S tímto jsem vždy v minulosti bojoval, jak začínalo jít do tuhého, nevydržel jsem a přešel do chůze. Tentokrát ne, poslední kilometry už byly opravdu tuhé, ale vyšlo to. Půlmaraton jsem absolvoval v čase 1:54:39, průměrné tempo 5:28/km.

Jak už jsem psal na začátku, celkový čas byl 5:39:48. Říkal jsem si, že bych chtěl dát čas pod 6 hodin, ale tohle mě samotného překvapilo.
S počasím se vydalo bojovat pouze 10 závodníků, takže jsem skončil celkově 5. a první ve své kategorii. A tady mám jedinou výtku k pořadatelům. Vyhlašování výsledků udělali až po dokončení posledního závodníka dlouhého závodu. Takže bych musel čekat cca 6 hodin. Na to jsem opravdu neměl sílu. Chápal bych čekání na posledního závodníka svého závodu, ale čekat na posledního z jiného závodu, to ne. Takže bednu jsem si bohužel neužil.

Posted in: , on středa 6. července 2011 at v 14:20 5 komentářů

Něco málo z aktuálního dění

Opravdu hooodně dlouho jsem nic nenapsal. Ani nevím proč, blogovací chuť mně nějak opustila. Dnešní aprílový den se mi aspoň trochu vrátila, takže něco málo sesmolím.


Loni po Doksymanovi jsem měl 3 týdny vyloženě relax, skoro bez tréninku. Taková flákačka. K maratonu ve stromovce daleko. Únava velká.
Nakonec jsem se k tréninku zase dokopal. Vzhledem k plánované účasti na maratonu ve stromovce koncem října jsem většinu času věnoval běhu. Pokračoval jsem i 2x týdně v plavání. Nebudu to nějak sáhodlouze prodlužovat, trénink šel celkem dobře, žádné zranění mě nepotkalo. Na maraton ve stromovce se udělalo hezké počasí, bylo velmi příjemně. Můj plán byl jednoduchý - zlepšit OR, nejlépe dostat čas pod 3:40. Od začátku jsem držel tempo o pár sekund na km rychlejší než bylo potřeba. To mi vydrželo zhruba do 30. km. Pak nohy začaly trochu tuhnout. Zpomalení nebylo nijak extrémní, takže jsem dokončil v čase 3:39:45. Vylepšení OR o 9 minut.

Zima nebyla nijak zajímavá, trénink nebyl sice úplně podle mých představ, ale něco jsem odtrénoval. Hlavně jízdy na kole na válcích byly zajímavé - hlavně ze začátku, než jsem se naučil držet stabilitu :-) Jednou jsem sjel a po hlavě zahučel přímo do odpadkového koše :-)

Na jaře, hned jak to bylo trochu možné jsem začal točit kilometry na kole. Ale přednost má teď běh. Včera jsem zaběhl pražský půlmaraton a bylo to slušné peklo. Teplota a sluníčko nepříjemně ovlivnili výkon, takže pouze za 1:35:45 (o 2 min za OR).
V květnu mě čeká maraton a pak už plnou parou na triatlony. V červnu Half Ironman, nějaké sprint triatlony a v srpnu zlatý hřeb sezóny, můj první Ironman - s největší pravděpodobností Železňák na Lipně.

Toť v krátkosti vše :-)

Posted in: on pátek 1. dubna 2011 at v 10:14 0 komentářů

Doksyman - můj první half Ironman

V neděli jsem se vypravil k Máchovu jezeru na vrcholový závod mé první triatlonové sezóny. Na můj první Half Ironmanský závod. Veškerá triatlonová příprava směřovala k tomuto závodu. Trvala 5 měsíců během kterých jsem naplaval přes 70 km, na kole ujel 1200km a naběhal 600km.


V sobotu jsem se snažil nepodcenit předzávodní přípravu a hlavně nic nezapomenout. Takže jsem si vše pěkně vyskládal a projížděl tam a zpět jestli mi něco nechybí.

Předzávodní noc proběhla bez problémů, vyspal jsem se parádně, ale ráno už jsem nemohl dospat. Na snídani jsem si dal asi půl kila rýžové kaše, abych měl na co šlapat. Veškeré věci jsem měl už z předešlého dne nabalené v autě, takže žádné velké oplejtačky a vyrazili jsme s přítelkyní směr Máchovo jezero.

V pořádku jsme dorazili, bez problémů jsem si vyzvednul startovní číslo vybalil věci z auta a dotáhnul vše do depa. Depo už bylo dost zaplněné, takže docela problém najít místo, ale podařilo se. Hezky jsem si vše poskládal a už jsem se soukal do neoprenu.



Start plavání byl z pláže, která byla hezky široká. Trochu nepříjemné bylo jen velmi zvolna se svažující dno. Člověk musel jít tak 50m aby se vůbec mohlo začít plavat. Bóje byly dost daleko, takže se dalo předpokládat, že na první nebude nijak velká mela. Na můj vkus byly až moc daleko, jsem je bez brýlí skoro neviděl.




Na start plavání se stavím dozadu a na kraj, znám svoje plavecké schopnosti, resp. neschopnosti. Ale už je tu výstřel a všichni ti neoprenoví maníci a máničky se hrnou do vody. Koukám jak puk, skoro všichni hned skáčou šipku, postaví se, znovu odrazí a takhle pořád dál, takový delfín. Hm, zkouším taky a má to co do sebe, v té malé hloubce je to mnohem rychlejší jak plavání. Jak je pláž velká, tak to na začátku není ani nijak hrozná mela, jak se začalo plavat, tak mi párkrát někdo sáhnul na zadek, jednou jsem dostal loktem do brýlí, ale jinak v pohodě. Nasazuju svoje mírné plavecké tempo a při nádechu sleduju jestli někdo plave vedle mě, tedy držím správný směr. Celkem to ubíhá, než se naděju, je tu první bóje, ještě tak vědět po jaké vzdálenosti byla. Další bóji absolutně nevidím, tak doufám, že ty desítky plavců co vidím mají lepší oči a plavu za nima. Pěkně si plavu, žádný stres, nechci se zničit, ještě toho mám spoustu před sebou. Najednou se kolem mě začne vařit voda, je to samá ruka a noha. Dojel mě nějaký balík plavců a ženou se přeze mě. Kašlu na ně, jedu bokem, nemám plavecké balíky rád, abych někomu sahal na nohy, nebo někdo mě, to není pro mě. A je tu druhá bóje, už mě začínají bolet ruce, doufám, že bude konec. Když se ale chvíli zastavím a rozhlídnu, koukám jak puk jak je to daleko zpátky na pláž, no co mi zbývá, plavu dál. Hm, nezpomaluju, ale ruce přestávají bolet, že bych se dostával do tempa? Asi jo, začíná mě to bavit :-)) Sice vlny jak na moři, ale je to celkem to jde.

Pláž už se blíží, posledních pár metrů delfínkem a vybíhám na koberec. Čas 38:40, chtěl jsem pod 40min, takže splněno, super. Depo nijak nehrotím, hezky oblíknu dres, nahodím do kapsičky jídlo, náhradní duši, v klidu obuju tretry a vyrážím. První depo kolem 5 min.




Od začátku se snažím kolo moc nehnat. Přesto tepy se drží kolem 170, plavání asi trošku rozpumpovalo srdce. Fouká poměrně silný vítr, ale dost často se jede lesem, kde to není tolik cítit. Snažím se zalehat do hrazdy co to jde a hezky si to fičím. Trať je dost vlnitá, ale jede se mi příjemně. První 30km okruh mám za cca 55 min, průměrná rychlost necelých 33km/hod. To jde. Plánoval jsem dát cyklistiku za 2h50min, takhle by to bylo ještě míň. Skoro celý první okruh někoho předjíždím, mě předjeli jen asi 2 lidi. Ke konci druhého okruhu si říkám, že by mohl být čas na magnesium proti křečím, lupnu tam jednu tubu, zapiju a valím dál. Žádné křeče jsem sice neměl, ale prevence je důležítá. Po 10 min dávám první gel. Sice pořád relativně pohoda, ale jíst se musí. Druhý okruh shodně jako první za cca 55 min. A máme tu 70.km cyklistiky a příchod krize. Začíná mě dost bolet kyčel, cítím náběh na křeče ve stehnech a přidávají se hodně nepříjemné křeče do břicha, že by z gelu? Další gel teda radši nedávám. Dost zpomaluju. Už v podstatě nemůžu lehnout do hrazdy, hned přijdou křeče do stehen. Žene se přeze mě jeden cyklista za druhým, už chci z toho kola pryč. Do depa dojíždím po 2h52min. Sice v rámci toho co jsem chtěl, ale necítil jsem se vůbec dobře.

Depo beru opět v klidu, sundávam cyklistický dres a tretry, obouvám běžecké boty, nahazuju triko a rozvážně hezky pomalu se vydávám na půlmaraton. Po kole jsem neuvěřitelně ztuhlý, no snad se to rozhýbe. Kousek za depem je hned občerstvovačka, piju vodu, beru kelímek s kolou. Jak tam lupnu kolu začne mě hodně silně píchat v boku, musím zastavit, vůbec to nejde. Zkouším to rozejít, dá se to, ale rozběhnout se ani náhodou, křeč je hned zpátky. První 3km za 24 min víc chůzí než během, to to hezky začíná. Gel radši neriskuju, ty křeče v břiše při kole byly hodně nepříjemné. Na občerstvovačkách piju hodně vody, sním banán a indiánským během se plazím do cíle prvního 7km okruhu. Dávám ho za 52min. Počítám a zjišťuju, že když se aspoň trochu rozběhnu, tak by to pořád mohlo vyjít pod 6 hodin. ¨





Zkouším teda do druhého okruhu zatnout zuby a běžet. Docela to jde. Tři kilometry dávám aspoň trochu rozumným tempem 5:30min/km. Pak ale přichází nebezpečné mletí ve střevech a dávám si neplánovaný sprint do lesa. Zdržel jsem se jen asi 2 minutky, takže nic hrozného, ale už se zaboha nejsem schopen rozběhnout jako předtím. Takže zase střídám běh s chůzí. Kus před koncem druhého okruhu mě začínají chytat křeče do lýtek. Dávám magnesiovou tubu, vůbec nepomáhá. No nějak už to doklepu. Druhý okruh za 45min. Pod těch 6 hodin by to pořád ještě šlo, ale musel bych skoro celou dobu běžet. To nedávám. Pokračuju do třetího, posledního, okruhu. Běžím, jdu, jdu, běžím, jdu, jdu, jdu, běžím... Plán pod 6 hodin definitivně padá. Začínají mě chytat stejné křeče do břicha jako nakole. Že by mi nesedl ten magnesiový roztok? Dávám další sprint do lesa, napětí povoluje, ale už nemám sílu se do cíle snažit dostat během. Zbytek skoro celý jdu, jen asi 200m před cílem začnu běžet, ať to nevypadá tak blbě. Jsem v cíli. Půlmaraton za neuvěřitelných 2h40min. Mazec. Celkový čas 6h21min40sec. Jsem HalfIronman. Ale nemám sílu se z toho nějak radovat.

V cíli tak na 10 minut lehám a snažím se vzpamatovat. Pomalu si uvědomuju, že už to je opravdu za mnou. Vzpomínám, jak jsem se cítil po svém prvním půlmaratonu a po prvním maratonu. Bylo to dost podobné. Neuvěřitelná únava. To ten ironman bude mazec. Ten závod je ale ještě daleko, skoro celý rok mám na přípravu, takže hurá do ní, ať se nemusím na závodě tak trápit.

Posted in: , on úterý 17. srpna 2010 at v 13:50 8 komentářů

Co to stojí stát se triatlonistou?

Přemýšlel jsem, kolik jsem vůbec utratil peněz pro to, abych se ze mě stal triatlonista. Napadlo mě myšlenky hodit sem, aspoň si to ujasním a možná si aspoň někdo udělá představu. Výdaje rozepíšu pro každou disciplínu zvlášť. Kvalita všeho vybavení není nejvyšší, ale ani to nejsou nějaký šméčka. Taková střední třída bych řekl. A pro případné čtenáře, pro to aby se člověk triatlonistou stal není potřeba v podstatě vůbec nic z toho co jsem koupil. Dá se to odplavat v šortkách, odjet na skládačce a odběhnout ve vietnamkách. Jak kdo chce :-))

Kde najdu, tak uvedu i link někde v obchodě, ale skoro nic jsem nekoupil nové. Dost toho je přes inzerát.

Plavání
Celkem: 7320 Kč

Cyklistika
Celkem: 30500 Kč

Běh
Celkem: 6800 Kč

Kompletní účet za to stát se triatlonistou: 44620 Kč. Není to úplně levný koníček :-)))

Posted in: , on čtvrtek 22. července 2010 at v 15:20 7 komentářů

Předbojský triatlon

Včera jsem absolvoval poslední sprint triatlon před vrcholem sezóny, mým prvním Half Ironmanem. Vyjel jsem si do Předboje na triatlon délek 750-28-5 s bezhákovou cyklistikou, což bylo super, od pátku mám na kole časovkářskou hrazdu :-)


Abych pravdu řekl, tak když jsem viděl, že celou noc i dopoledne propršelo, tak se mi moc nechtělo, nakonec jsem se přemohl a nelituji. Bylo příjemně teplo, pod mrakem, ideální závodní podmínky.
Registrace proběhla rychle bez problémů, takže hurá do depa. Snažil jsem se hezky poskládat všechny věci tak, abych nic nezapoměl. Helmu na hrazdu, do helmy brýle, na to triko. Na levou stranu od kola cyklistické tretry, napravo běžecké boty, na ně číslo. Na minulém triatlonu jsem si ho zapoměl vzít, takže pěkně na boty, abych ho nepřehlídl. Jdu se trochu proběhnout, zjišťuji, že rybnik, kde se plave je od depa tak 300 metrů po asfaltu a kamínky, to bude celkem náročný přeběh. Vidím, že si někteří k výběhu z rybníka chystají boty, tak se ptám, cože se to děje a ono jsou prý na přeběh povoleny běžecké boty, tak šup pro ně do depa.

Rybník je takový pomenší, budou se plavat 2 okruhy, první bójka je asi tak po 150 metrech, tak si říkám, to bude asi pěkná mela. Startovalo se z vody, místa bylo hodně, takže dobrý.
A je tu start, takticky chviličku čekám, ať se nemusím mlít se stejně lepšími plavci. Taktika vychází na výbornou, na první bójce jsem skoro sám, dál také. Plavu si pěkně svoje tempíčko a celkem to odsejpá. 6x jsem musel kolem bójky, 6x jsem u bójky trochu napil. Zatáčky mi nějak nejdou. Z vody jsem vylézal někde ke konci druhé třetiny startovního pole. Hezkým poklusem jsem si to dal do depa, zahodil běžecké boty, naházel na sebe cyklistické propriety a šup na trasu.

Hned od začátku jsem začal bušit jak smyslu zbavený, nevím proč, prostě jsem měl dobrou náladu :-))) Tepy kolem 180, po plavání pěkně ztuhlý, ale nic to, stejně jsem valil. Hned zalehám do hrazdy pevně rozhodnut být na ní až do konce, když už jsem si ji za ty nekřesťanský peníze koupil, tak ji aspoň využiji. Nojo, se lehko řekne, ale jak na ni nejsem zvyklý, tak mi po chvíli tuhnou ramena a musím se trošku protáhnout normální jízdou, tak aspoň jdu do stoje a protahuju při pořádném zabírání. Každopádně z hrazdy mám super pocit, schválně jsem si testoval co taková hrazda udělá, takže jsem jel normálně s úchytem na brzdách, pak přehodil na hrazdu a šup, na tacháči byly o 3km v hodině víc. Paráda. Cyklistika měla 4 kola, pokaždý se projíždělo kolem rybníka, kde byl špalír diváků co dokonce celkem kvalitně povzbuzovali. Bylo to i trochu z kopce, takže jsem tam vždycky zalehl do hrazdy a pořádně kolem nich prosvištěl. Připadal jsem si jak profík, dobrý pocit jsem z toho měl :-)) Jinak na cyklistice nic mimořádného, snad kromě toho když mě předjel první závoďák o kolo. To jsem si zrovna svištěl z mírného kopce po pěkném asfaltu rychlostí tak 45km/hod když najednou hučení jak kdyby jela motorka. Tak si říkám, ha, rozhodčíci se neflákají, kontrolují hákování a nemilosrdně trestají 2 minutama na trestné lavici, nebo čím se to trestá hákování :-) Ale motorka to nebyla, to jen maník s plným zadním kolem (jakože v kole neměl špice, ale jen dřevěnou desku, nebo z čeho se to dělá). No svištělo mu to pěkně, tak šedesátkou mohl jet.
Kolo celkem spokojenost za 51:40, průměrnou 32,5km/hod.

Do depa jsem dojel pěkně v pohodě, žádný stres, zahodil jsem kolo, helmu, tretry, nazul boty a už jsem si to mířil do prvního běžeckého okruhu ze 2. Hned na začátku se ukázalo, že jsem kolo trochu přepískl, prostě křeče jak svině. Místo abych to teda napálil a běžel si pro vítězství, no dobře, to asi ne, ale tak prostě abych si běžel, tak jsem jen tak pajdal a doufal, že to přejde. Naštěstí zhruba po 500m křeče opravdu ustaly a mohl jsem to napálit. No, mohl, ale nenapálil, nějak ty nohy byly tuhé, takže jsem dál spíš jen klusal. Na konci prvního okruhu mě předbíhalo pár lidí co sprintovali do cíle, jeden z nich měl číslo místo vepředu, tak vzadu. V duchu jsem si říkal, chacháá, číslo má být vpředu na běhu, budeš mít problémy. Pro jistotu jsem si zkontroloval svoje číslo a ejhle, já nemám číslo pro jistotu vůbec. Jsem ho blbec zapoměl v depu, protože jsem ho sundal z běžeckých bot, když jsem je bral pro přeběh z plavání. Ále, neběžím o zlatý trenky, tak si prostě po 1. okruhu doběhnu do depa pro něj. Moc se jim nechtělo mě tam pustit, ale probil jsem se, pak ještě nějaký obštrukce jakože já opravdu neběžím teprve z kola, ale byl jsem si jen pro číslo a už jsem pádil do druhého okruhu. Po chvíli jsem předbíhal chlapíka co měl kolem krku barevnou šňůru označující, že je v druhém kole, sakra, tu nemám, jsem si nevzal jak jsem to vzal oklikou přes depo. No tak co, nejsem na olympiádě, tak to snad na konci ukecám, že už to mám opravdu za sebou a ne jen jedno kolo. Druhé kolo se mi aspoň běželo opravdu dobře, už jsem si místy i připadal, že běžím, takže nakonec z toho nebyl zas až tak špatný čas. Nebylo to plných 5km, ale zhruba 4,8. Čas běhu jsem měl 20:41, což odpovídá průměru 4:19min/km. Na to jaký jsem měl první kolo problém docela spokojenost.

Skončil jsem na 18. pozici v kategorii, celkem nevím. Ale závodní pole bylo celkem nabušené, v mé kategorii bylo totiž jen 20 závodníků, z toho jeden měl DNF :-(( Ale co, vyhrávat budu až budu mít víc natrénováno :-))

Určitě patří pochvala organizátorům, k závodu nemám žádnou výtku. Potěšilo opravdu hlídání hákování rozhodčími při cyklistické části a na běhu 2 občerstvovací stanice na 2,4km okruhu, kdy kolem jedné se probíhalo 2x, čili celkem 3 stanice bylo fakt super, i když nebyl takový hic jako v sobotu.

Tohle byl zatím můj poslední závod, teď začíná měsíc bušení objemů a 15.8. start na mém prvním Half Ironmanském závodě.

Posted in: , on pondělí 19. července 2010 at v 10:10 7 komentářů

První triatlonový závod

Úplně první závod jsem absolvoval 29.5. na Orlíku. Jednalo se o sprint triatlon v terénu. Podle propozic se trasa dá absolvovat na trekovém kole, což bylo pro mě důležité, MTB nemám.

Na tento závod jsem si půjčil na plavání neopren. Plavat v 13 stupňové vodě je tak pro otužilce, ne pro mě. Byl jsem docela zvědavý, co neopren s mým plaváním udělá, všude jsem četl, že by měl pomoci.

Na závodě jsem potkal pár známých, tak jsem trochu pokecal a přijal poslední rady a doporučení. Hned jak jsem se začal soukat do neoprenu, ukázalo se, že to není žádná sranda se do něj dostat, trvalo mi to tak 10 min. Nakonec jsem ho na sebe nasoukal, ale už mi nezbyl čas na rozplavání, tak jsem se aspoň namočil. Voda v neoprenu krásně příjemná.

Na start plavání se postavilo asi 70 lidí a musím říct i v tomto počtu byl start hezká mela, fakt si nedokážu představit nějaké zahraniční závody, kde je klidně několik tisíc závodníků. Dostal jsem pár kopanců a šťouků, naštěstí nic vážného a po chvíli se pole docela natáhlo. Poprvé jsem plaval na volné vodě a musím říct, že vodící čára v bazénu má něco do sebe, kličkoval jsem jak postřelený zajíc. Nejsem žádný plavec, plavat jsem začal v podstatě začátkem roku a ni jak jsem to nehrotil, takže uplavat 600m v kuse se ukázalo jako celkem problém, musel jsem párkrát proložit prsa, ale aspoň jsem se srovnal na bójku :-) Z vody jsem vylézal za 12:17 na konci první poloviny startovního pole, na to jak jsem se trápil to není zas tak špatný čas.

Přechod k depu byl docela chuťovka. Hned z vody asi 400m do strmého kopce. Byl jsem hezky ztuhlý, takže jsem se spíš šoural, než běžel. Ani nevím, jak dlouho mi trvalo první depo, ale snad to bylo rozumně rychlé, ponožky jsem ani nedával a hned skočil do treter, nasadil helmu a valil.

Kolo se jelo po lesních cestách, ne volným terénem, proto asi bylo psáno, že se dá jet i na trekovém kole. Asi by se to i rozumně dalo jet, možná i líp než na MTB, kdyby cesty nebyly tak šíleně podmáčené. Takhle mi zadní kolo jezdilo ze strany na stranu a o pořádné jízdě jsem si mohl nechat zdát, spíš jsem se trápil. Do depa jsem přijížděl zhruba po 55 minutách, zablácený i za ušima.

Měl jsem docela obavu z přechodu kolo-běh. Ale bylo to úplně v pohodě, zhruba po 100metrech povolila počáteční ztuhlost a už jsem si běžel svoje. Asi to bylo i tím, že kolo jsem nejel nijak na krev, ale spíš takovou bahnitou projížďku. V běhu jsem si věřil nejvíc, přece jen by to měla být moje silná disciplína. Dle očekávání jsem hned od začátku začal sbírat závodníky před sebou i když jich nebylo zas tolik v dalších kolech už jich bylo mnohem víc, jak jsem předbíhal ty co dojeli za mnou a ty co jsem bral o kolo. Běh měl jen 4,2 km, takže docela krátké a rychlé s jedním dost prudkým výběhem, kde jsem měl co dělat nepřejít do chůze.

Do cíle jsem doběhl jako 26. ze 70 závodníků v čase 1:28:41. Podle mě dobré umístění na to, že to byl můj první triatlon. Bohužel jsem se po závodě moc nezdržel a brzo valil domů. Až doma jsem zjistil, že jsem skončil 2. v kategorii, škoda, mohl jsem si užít bednu hned na prvním závodě :-)

Posted in: , , on pátek 9. července 2010 at v 8:12 0 komentářů

Jak trénuje začínající triatlonista

Jen tak pro zajímavost sem dám jeden můj tréninkový týden. Není už z úplného začátku trénování, už jsem byl docela rozjetý.

Po - 2h volejbal
Út - 1. fáze: plavání, trénink s etriatlon.cz
2. fáze: běh, anaerobní práh, 2x6x2:00min s 1min MCH, mezi sérií 4min MK (celkem 12km)
St - kolo, základní vytrvalost, 80min
Čt - 1. fáze: plavání, trénink s etriatlon.cz
2. fáze: běh, základní vytrvalost 50min
Pá - volno
So - kolo, základní vytrvalost 3 hod
Ne - dlouhý běh 17km, v tempu 4:50min/km

Takže jen takto zhruba, aby měl každý představu, co triatlonový trénink obnáší

Posted in: , on čtvrtek 8. července 2010 at v 14:53 0 komentářů

Změna je život

Tady to teda pěkně umřelo. Ale hlavu vzhůru, zas mě popadla psací mánie, takže jsem našupu pár příspěvků a i dál se snad nějaké objeví.

Nejdříve k plánům které jsem prezentoval před několika (hodně) měsíci. Povedlo se mi splnit jen jediný a sice dostat se na FTVS. Jiné cíle se mi splnit nepodařilo, ale i když se teď na ně nesoustředím, tak stejně jednou padnou.

Plány se nezdařily, protože běh už pro mě není to hlavní. Proč jsem začal běhat a založil blog si neznalí můžou přečíst v mém prvním příspěvku. Co jsem nikde neprezentoval je, že maraton byl jen jeden z mých snů. No a vzhledem k tomu, že jsem si sen zaběhnout maraton už nadvakrát splnil, začaly mi myslí pomalu ale jistě vířit myšlenky, že když šlo tohle, proč nesplnit i něco dalšího. Tím dalším snem je stát se Ironmanem. Pokud by náhodou někdo nevěděl, neznamená to, že na sebe obleču železný oblek s raketou u zadku. Viz. http://www.csfd.cz/film/223262-iron-man/. Znamená to, že absolvuji triatlon, kde uplavu 3,8km, ujedu 180km na kole a nakonec uběhnu maraton. No není to šílenost?


S myšlenkou triatlonu jsem si pohrával už docela dlouho, ale odrazovalo mě , že jsem neměl kolo. Tahle překážka padla někdy během dubna, když se na aukru objevilo slušné kolo za velmi dobrou cenu. Nezaváhal jsem a kolo vyhrál. Od té chvíle začala moje triatlonová kariéra.

Před ironmanem mám docela respekt, takže jsem si první závod naplánoval až na rok 2011. V letošním roce chci absolvovat hlavně několik sprint triatlonů, abych si vůbec osahal o čem triatlon je. Vrcholem pak pro mě bude Half ironmanský závod 15.8.




Posted in: , , on at v 13:46 2 komentářů

Plány do roku 2010

Jak tak koukám na svůj blog, tak jsem ho začal nějak zanedbávat. Je tu konec ledna a žádný příspěvek o mých plánech, ale tak na plánování není nikdy pozdě :-)

V roce 2010 mám v plánu 3 velké (běhací) cíle. Jeden z cílů už jsem se snažil splnit loni. A i když těsně, nepodařilo se. Mám na mysli zaběhnutí 10km pod 40min. Nejblíž jsem byl v červnu, kdy jsem zaběhl Běh olympijského dne za 40:40. První ostrý pokus o překonání 40minutové hranice mám v plánu 6.3. na Kbelské desítce. Když tak ale zpětně koukám kolik jsem toho naběhal v lednu, tak se bojím, že to asi nevyjde. Ale letos to určitě bude :-)

Dalším z cílů je zaběhnutí půlmaratonu pod 1:30. Samozřejmě se o překonání pokusím na Pražském půlmaratonu, ale tam tomu moc nevěřím. Předpokládal jsem, že by to mohlo vyjít v Pardubicích, tam se ale bohužel nedostanu. Termín se kryje s talentovými zkouškami příjmaček na FTVS UK (Ano, rozhodl jsem se zkusit dálkově studovat FTVS). Takže budu muset pořádně zabrat na Pražském, nebo v termínovce vydolovat nějaký jiný.

No a posledním cílem, asi nebude překvapení, že se týká maratonu, je překonání hranice 3:30. Opět nepočítám,že by se mi čas podařilo dosáhnout na Pražském maratonu, letos totiž nepůjdu na jaře žádnou speciální maratonskou přípravu, prioritu má 10km, maraton odběhnu jen tak pro radost. Takže počítám splnění cíle na podzim na Berlínském maratonu. V tu dobu by už měly být cíle 1 a 2 splněny, takže by mohla být i lepší příprava.

Nejdůležitější pro splnění cílů bude, jak mě bude trápit šlacha u kolene. Začátkem ledna totiž začínala nepříjemně bolet už po pár kilometrech. To je taky jeden z důvodů proč jsem v lednu moc neběhal. Tento týden jsem byl běhy do 10km a ani jednou se neozvala, tak snad doplňkové sporty jako běžky, plavání a posilování srovnaly případné disbalance a už bude pokoj.

Tento týden jsem si také poprvé vyzkoušel dvoufázový trénink. Začal jsem totiž chodit 2x týdně ráno na plavecké tréninky pořádáné www.eplavani.cz. Je to pěkný záhul hned po ránu, ale příjemně mě překvapilo, že odpoledne jsem v obou dne bez problémů zvládnul lehký běh. Byl jsem i mile překvapen tempem, jsem čekal, že se budu jen tak ploužit. Ale 8km jsem v pohodě zvládnul na tempu 5:20min/km na průměrných 139 tepech. Takže spokojenost.

Posted in: , on pátek 29. ledna 2010 at v 7:57 3 komentářů

První běžecké zranění?

A je to tu, mám s běháním chvíli utrum.

V sobotu jsem byl na závodě 3.7 km v Dolních Počernicích. Vzhledem k tomu, že to mám zhruba 15 min z domu, tak jsem dopravu na závod vzal jako rozklusání a ze závodu jako výklus. Samotný závod se běžel v zámecké zahradě, což mimo jiné znamenalo hodně ostrých zatáček. A to je přesně to co mi nesedí, pořád zpomalovat, zrychlovat, zatáček, nepřerazit se. Mám prostě radši jedno tempo, které si můžu běžet. Čas 14:43 nijak oslňující, ale vzhledem k průběhu trati spokojenost.

No a teď k tomu hlavnímu, co jsem chtěl napsat. Už delší dobu mě sem tam při běhu bolí šlacha vlevo na levém koleni. Bolí jen při pomalém běhu. Při závodě jsem ji asi ještě nikdy necítil. Vzhledem k tomu, že se poslední dobou docela snažím v tréninku běhat po špičkách, tak jsem myslel, že změna stylu způsobuje větší zatížení nějaké šlachy a ta si prostě musí zvyknout. Moje milá šlacha je ale pěkná svině asi. Když zjistila, že se mnou není kloudná řeč a že ji nedám pokoj, ušila na mě boudu. O tom, že je to potvora zákeřná svědčí fakt, že se od včerejška tváří jak neviňátko. Ona ne, že by začala dělat větší problémy sama, jak se patří na slušně vychovanou šlachu. Ona do toho namočila celé koleno. Takže situace je taková, že mám levé koleno asi tak o polovinu větší než by mělo být a nemůžu s ním hýbat do krajních poloh (ať už pokrčit, nebo natáhnout). Zákeřné na tom je, že nic v koleni nebolí, jen v těch krajních polohách píchá pod čéškou.

Takže jsem dostal naordinováno běžecké volno, ledovat, mazat protizánětlivou mastí a pokud se to nezlepší zajít k doktorovi. Máte někdo případně tip na dobrého doktora v Praze? Který udělá víc než doporučí už nikdy neběhat?

Vzkaz pro Šlachu: "Nemám sice důkaz, že za to můžeš ty, ale cítím, že jo. Jestli si myslíš, že mě tyhle tvoje zákeřnosti položí, tak mě asi ještě neznáš. Chceš válku, máš ji mít". Ehm :-)

Posted in: , on pondělí 14. prosince 2009 at v 7:28 5 komentářů

Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)