Lov maratonu a teď i Ironmana

Mým momentálním běžeckým cílem je zaběhnout 10km pod 40 min. Závod na 10km jsem ale naposledy běžel začátkem března za 47:17 a to jsem věděl, že není vůbec moje aktuální výkonnost (vzhledem k tomu, že o měsíc později jsem při půlmaratonu měl čas lepší).

Proto jsem hledal nějaký závod, kde bych mohl testnout svoji současnou výkonnost. Volba padla na závod v Brně. Vzhledem k tomu, že tam bydlí ségra s rodinou, zkloubil jsem závod i s návštěvou.

Trať vedla historickým centrem brna se startem i cílem na Náměstí Svobody. Trochu jsem měl strach, že tam budou kostky, ale všude je nová rovná dlažba, po které se běželo bez problémů.

Mělo se běžet na 5x 2km okruhu. Menší změna byla v tom, že se prvně běžel 500m dlouhý okruh a pak až pět velkých okruhů. Měřily totiž dle pořadatelů jen 1,9km. Velký okruh jsem se rozhodl pro zahřátí proklusnout. Celkem nepříjemně mne překvapil profil. Posledních zhruba 700 metrů bylo pořád stoupání, tam mi taky tepovka v každém kole pěkně poskočila nahoru.

Oproti masovým akcím, které jsem běžel v poslední době bylo něco přes 100 startujících vítanou změnou. Žádná tlačenice na startu, pohodička.

Začátek jsem se nechal lehce strhnout, první malý 500m dlouhý okruh jsem měl za 1:50 min, což se mi teda zdálo solidně přepálené :-) Tak jsem zpomalil, aby se mi tepovka pohybovala někde kolem 85% TF max, což považuju za horní hranici na které dokážu déle běžet.

Už po prvním minikole jsem běžel v podstatě sám s běžci na dohled ve vzdálenosti zhruba 50 metrů. A to je přesně to co mi vyhovuje. Lehce mě totiž ruší v koncentraci, pokud vedle mě někdo dupe nebo vůbec dýchá v jiném rytmu než já :-) I když na PIMu mi to zas tak nepřišlo, tady jsem to pociťoval docela dost.

Nějak jsem vždycky zapoměl mačkat mezičasy, tak jsem vůbec nevěděl jak na tom jsem. Ale běžel jsem si svoje tempo a ostatní mi bylo putna. Pěkným zpestřením bylo když jsem ve třetím kole běžel z kopce a za sebou najednou uslyšel dupání, jak kdyby mne honilo stádo slonů. Byla to však jen vedoucí skupinka závodníků co mě brali o kolo :-)

Do posledního kola jsem šel s cílem začít finišovat hned ze začátku. Nasadil jsem do první poloviny kola na tep zhruba 88% a bylo to docela znatelné zrychlení. Předběhl jsem zhruba 5 běžců, pak ale nikdo přede mnou nebyl. Asi 500 metrů před cílem, kde začínalo největší stoupání jsem toho začal mít plný zuby. Ale nepovolil jsem si ubrat a jel na krev. V tom stoupání jsem předběhl dalších asi zhruba 7 lidí. Cílovou čáru jsem protnul v čase 43:35 na tepovce 96%. Vzhledem k času 47:17 před 10 týdny v Kbelích slušný čásek.

Dneska jsem z různých zdrojů a při přeměření trasy zjistil, že trať byla zhruba o 200m delší, o to víc si cením času. Myslím, že na podzim by to pod 40 mohlo jít.

Cílové foto, měl jsem toho plný kecky


Měl jsem i osobní fanklub :-)

Posted in: závod on neděle 24. května 2009 at v 15:04 2 komentářů

Je to tu, pražský maraton, závod na který jsem se připravoval a který byl mým cílem je za mnou. Jak vše probíhalo jsem sepsal v článku pro behej.com přečíst si ho můžete tedy tam.

I když mám za sebou cílový závod, rozhodně to neznamená, že s během končím. Už se mi tak zažral pod kůži, že se myslím jen tak nepustí.
Jako další cíl jsem si stanovil zaběhnutí 10km pod 40 min. Nestanovil jsem si ale žádný termín, až to přijde, tak to bude. Můj nejbližší pomaratonský plán je jen lehce vyklusávat a vzhledem k tomu, že se blíží státnice ve škole a léto mám poměrně nabité, asi si nechám svůj cíl na příští jaro.

Jinak předpokládám, že se zúčastním nějakého maratonu na podzim. Zatím se rozhoduji mezi Košicemi, Drážďany a Frankfurtem, máte tip, který z těchto nebo i jiných by mohl být super zážitkem?

Posted in: maraton, závod on pondělí 11. května 2009 at v 13:09 5 komentářů

Je to tu, skoro pět měsíců tréninku se zítra zúročí na mém prvním maratonském závodě. V poslední době jsem vás moc nezásobil svými pokroky v tréniku. Takže to vemu šmahem teď.

Poslední zhruba 2 měsíce chodím každé úterý a čtvrtek na Nike běžecké tréninky ve Stromovce. Tréninky se mi moc líbí, po běhání stále sám je běhání ve skupině velmi příjemné. Člověk pokecá, udělá nové známé a sem tam se dozví i nové užitečné informace. Všem, kteří mají možnost přijít rozhodně doporučuju, starají se dobře jak o běžecké začátečníky tak i o výkonnější běžce.

Každý víkend, pokud jsem neměl závod, jsem běhal dlouhé běhy. Nejvíc jsem běžel 32 km. Vždy jsem běžel bez jakéhokoli občerstvení a vždy to bylo po 20. km utrpení :-) Doufám tedy, že občerstvovačky a gely udělají zítra svou práci a krize se v absolutně nejoptimističtějším případě vůbec nedostaví (vím, naivka :-))

Poslední týden jsem už neběhal nic intenzivního ani dlouhého. Šel jsem se jen 3x lehce proběhnout. Celkem jsem ve své přípravě, vlastně vůbec celkově ve své běžecké kariéře, naběhal 742 km za 4 a půl měsíce. Není to úplně nejvíc, ale na to, že to jsou v podstatě moje běžecké začátky to není zas tak špatné. Cílový čas jsem si stanovil na 3:40. Nebudu se však vůbec zlobit za čas horší. Za jakýkoli čas, který uvidím v cílové rovině bude vítězstvím.

Tento týden jste si taky mohli na behej.com přečíst článek o mé přípravě na maraton. Doufám, že se vám líbil. Když budu zítra schopen, hned sepíšu svoje maratonské zážitky a v pondělí si je budete moci přečíst.

Všem kteří, zítra běží přeju hodně štěstí, ať vám to běží. Vy, kteří nepoběžíte můžete ostatní aspoň sledovat online na http://live-map.praguemarathon.com/?lang=cs, pokud by jste chtěli sledovat mě tak moje startovní číslo je 2982 :-)

Posted in: maraton on sobota 9. května 2009 at v 21:03 0 komentářů

Ve čtvrtek jsem se zúčastnil nočního orientačního běhu kolem Hostivařské přehrady. Nikdy předtím jsem na žádném, denním nebo nočním, orientačním běhu nebyl. Jednalo se o závod smíšených dvojic. Účastnil jsem se spolu s kamarádkou Markétou, o které jsem věděl, že orientační závody běhá a má tedy bohaté zkušenosti se čtením mapy.

Překvapením byla poměrně hojná účast závodníků. Na start se postavilo 72 párů. Startovalo se hromadným startem, takže celkem tlačenka. Kontrolních stanovišť bylo 15. Moc se v orientačních bězích nevyznám, ale pochopil jsem, že tento závod měl jednu zvláštnost. Všechna kontrolní stanoviště byla za 1 bod, byly u nich ale také samolepící štítky s 10 - 2 body. Kde páry, které ke stanovišti dobíhaly první si vždy odlepily nejvyšší zbývající body.

S Markétou jsme se ještě před startem dohodli, že poběžíme na ty nejvzdálenější stanoviště a nebudeme se snažit vybrat body na těch bližších. Předpokládali jsme, že na těch blízkých bude celkem mela. To se potvrdilo, když jsme probíhali kolem nejbližšího stanoviště. Bylo vtipně umístěno na stromě, kam se ze země nedosáhlo. Ke stromu doběhlo asi 20 párů naráz, takže to byla celkem mela :-) Rozumně jsme se rozhodli držet se plánu a pokračovat dále.

Naše strategie se celkem vyplatila. Sice jsme nikde nebrali nejvyšší body, ale nějaké tam byly. Oběhli jsme 12 stanovišť z 15. Na celý závod byl totiž limit 60 minut, kdy za každou další započatou minutu se odečítaly 2 body. Jeden pár si toto buď neuvědomil, nebo neměli hodinky, každopádně dorazili skoro 40 minut po vypršení časového limitu a ve výsledku vybojovali krásných -68 bodů :-)

V našem páru se o navigaci starala Markéta, jako zkušený veterán bleskově a přesně určovala směr další cesty i za běhu. Já jsem se k mapě radši ani nepřiblížil, zabloudili bychom na první křižovatce :-)

Celkově jsme skončili na 6. místě, což jsme oba považovali za parádní úspěch. Já osobně si pěkně zaběhal nočním okolím Hostivařské přehrady a naučil se něco málo o orientačním běhu. Sice bych si zatím netroufl jít do nějakého závodu, kde bych měl číst mapu, ale třeba jednou to přijde.

Závod byl pěkným zpestřením mého tréninku a závodů odehrávajících se většinou po asfaltových cestách a v městě.

Jinak se kvapně blíží cílový závod tohoto roku, PIM maraton. Bude to vyvrcholení mé náročné 4 měsíční přípravy. Už se strašně těším až se za 14 dní postavím na start a vyběhnu.

Posted in: závod on sobota 25. dubna 2009 at v 9:14 3 komentářů

Dnes jsem se zúčastnil půlmaratonu v Pardubicích. Ráno jsme s partou vyrazili stylovým rychlíkem jménem Emil Zátopek :-) Cesta rychle utekla v družném hovoru převážně o běhaní.

V Pardubické ČEZ aréně proběhlo bezproblémové odbavení, převlečení a už jsme vyráželi ke startu. Počasí nám přálo, zataženo, bezvětrno, příjemných 14 stupňů. Na start jsem se zařadil s cílem běžet někde kolem 1:45, tedy 5min/km. Přesně ve 12 zazněl startovní výstřel. Na startu jsem se opět potkal s kamarádem, se kterým jsme společně odběhli celou Modřanskou rokli. Dohodli jsme se, že zase poběžíme spolu. Začátek jsem běžel opět podle pocitu, lehce zkontroloval, že tep je v závodních mezích a užíval si začátku závodu. Značku prvního kilometru jsme přehlédli, druhý už zaznamenali a poměrně nás překvapilo, když jsem odečetl čas 8:46, tedy tempo 4:23/km. Hlavou mi blesklo, že to bude asi pekelně přepálené, přestože jsem se cítil v pohodě a nezpomalili jsme nijak extrémě.

Další kilometry jsme běželi v rozmezí 4:35-4:45/km, tedy na naši úroveň celkem fičák, jako kdyby jsme měli běžet jen 10km a ne půlmaraton. Na 10. kilometru jsem odmáčknul čas 46:10, tedy krásný osobák na 10 km :-)

Na 15. km jsme dorazili v čase 1:09:48. Kamarád ale poté hlasil střevní potíže a běžel je urgentně řešit do nejbližší restaurace. Posledních 6 km jsem odběhl tedy sám. Na 16. km jsem před třemi týdny na PIM dostal krizi, ze které jsem se už do konce závodu nevyhrabal. Dnes jsem sice také cítil lehkou únavu v lýtkách, ale nic nepřekonatelného. Místo abych vyčerpáním zpomaloval jsem se spíše hecnul a pomalu zrychloval. Vrchol přišel během 20. km, který jsem zaběhl v čase 4:11/km. Předbíhal jsem spoustu lidí, dost často takovou rychlostí, jakou Keňané na 14. km předbíhali mě :-)) (Závod se běžel 3x na 7km okruhu). Poslední, 21. km, jsem se do toho dal opravdu vše. Povzbuzování diváků a touha předhonit co nejvíc lidí mě vybičovala k heroickému výkonu. Cílem jsem proběhl v čase 1:36:57 offic., dle mého měření 1:36:42.

Zlepšení oproti PIM před 3mi týdny tedy skoro o 12 min. O takovém času se mi ani nezdálo. Nevím co za to může, jestli kvalitní tréninky, trať jak placka, parádní počasí, experimentálně vyzkoušené 2 energetické gely, nebo Emil Zátopek. Asi vše dohromady. Každopádně euforie.

Posted in: závod on sobota 18. dubna 2009 at v 17:47 11 komentářů

V neděli jsem se zúčastnil přespolního závodu na 10km nad Modřanskou roklí. Do závodu jsem šel s cílem užít si krásného počasí v přírodě. Den předtím jsem totiž absolvoval poměrně náročný atletický sedmiboj.

Na stránkách závodu bylo avizováno, že se jedná o lesní cesty v členitějším terénu. Což byl jeden z důvodů proč jsem na závod šel, chtěl jsem vyzkoušet běh po lesních cestách, když už skoro veškerý trénink dělám na asfaltu.

Ráno jsem trochu nestíhal, takže na start závodu jsem dorazil asi 5 min před odstartováním. Stačil jsem si akorát připnout číslo a už jsem se stavěl na startovní čáru. Hlavou mi blesklo, že bez zahřátí a protažení bych měl jít začátek volněji, ale když jsem vedle sebe viděl nabuzeného kamaráda, se kterým jsem se tam potkal, na nějaký volnější start jsem rezignoval.

Hned od začátku jsem běžel tak, aby se moje tepovka pohybovala do 85% TF max. Z minulých zkušeností vím, že tato hranice je pro mě optimální pro dlouhý rovnoměrný běh. Tepovku se mi dařilo bez problémů držet kromě výběhů těch nehorázných kopců. Kopce, to byla pro mne jedna velká neznámá. V tréninku jsem je nikdy neběhal, všechny co jsem zatím v rámci tréninku běžel nebyly nijak extrémě prudké i když třeba delší. Kopce, do kterých se v závodě běželo, byly ale jedním slovem brutální. Sice krátké, ale nehorázně prudké v kombinaci s lesním terénem místy skálou mi daly solidně pokouřit. Naštěstí jich nebylo v závodě zas až tolik (odhaduju asi tak 5). Rozběhnutí do stálého tempa po takovém kopci byla neuvěřitelná zkušenost. Nohy jako z olova, plíce zapomenuté někde v půli kopce, nebyl to zážitek, který bych zařadil mezi své nejoblíbenější.

Jako absolutně demoralizující považuji posledních 500 metrů závodu. S kamarádem, se kterým jsme celý závod běželi spolu, jsme tušili brzký konec a lehce finišovali. Aspoň do zatáčky po které se nám prostřel výhled na cílovou "rovinku". Stručně řečeno, představte si, že vyběhnete ze zatáčky, čekáte cílovou rovinku, kde jste chtěli zafinišovat. Cílovou rovinku i rychlejší finišující běžce sice spatříte, ale o 50 metrů výš!!! Já když to viděl, tak jsem se zmohl jen na zoufalé "No ty kráávo". V tom kopci jsem málem duši vypustil a rozběhnout se na cílových 30 metrů po absolvování kopce považuji za jedno ze svých největších vítězství.

Celý závod hodnotím jako velmi povedený. Po masovém PIM půlmaratonu byla komorní atmosféra závodu vítanou změnou. Trať závodu se mi hodně líbila (když pominu ty kopce). Po běhaní na asfaltových cestách parádní zpestření.

Zaznamenal jsem také zlepšení své běžecké formy. Před měsícem jsem na Kbelské desítce (která byla absolutní plackou oproti tomuhle) zaběhl čas 47:23. V neděli jsem cílem proběhl v čase 47:48. Tedy jen o 25s pomaleji. Vzhledem k náročnosti trati to považuju za skvělý úspěch.

Posted in: závod on úterý 7. dubna 2009 at v 13:59 1 komentářů

Konečně jsem se dostal k zapsání mého zážitku z PIM 1/2 maratonu.

V sobotu ráno jsem vstal někdy kolem 9. (ano, pořádně jsem se vyspal :-)) Nasnídal se (ovesné vločky s mlíkem), nachystal si věci, chvíli se poflakoval po bytě a vyrazil směrem Rudolfinum.
Už na Černém Mostě jsem viděl aspon 30 červenobaťůžkářů a čím jsem se přibližoval k centru, tím více se jich objevovalo. Na přestupu na Můstku snad v metru nebyl nikdo jiný než závodníci půlmaratonu.

Osobní baťohnosič a fotograf v jedné osobě ještě nedorazil, tak jsem si dal krátkou procházku kolem startovních koridorů a technického zázemí. Po předání batohu s náhradními věcmi jsem se šel trochu rozklusat a protáhnout. Pak již nebylo na co čekat, tak jsem zalezl do svého koridoru dle přiděleného startovního čísla. Zbývalo asi 15 min do startu. Čím více se start blížil, tím víc se můj tep zvyšoval, aniž bych cokoli dělal. Těsně před startem jsem měl tepovku jako kdybych už dávno vyrazil :-)

Hned po odstartování jsem zjistil, že zařazení se do koridoru podle startovního čísla nebyl úplně nejlepší nápad. Chtěl jsem běžet někde kolem hranice 5:00min/km, což ale většina lidí kolem mne nechtěla. Problém byl však s předbíháním, lidí všude mraky, místo na předbíhání žádné. První kilometr tedy spíše než běh připomínal kličkovanou.

Někde po 2. km obrovský běžecký had trochu protrhal a už nebyl problém nacházet místo pro předběhnutí. Razil jsem si tedy cestu svým tempem kontrolovaným podle 85% TF max. Běželo se mi absolutně nádherně, sluníčko svítilo, vítr nefoukal, nic mne nebolelo, idylka. Trasu jsem si vyloženě užíval. Usmíval jsem se do kamer, foťáků, mával divákům, prostě paráda.

Na 5. km byla první občerstvovací stanice. Přemýšlel jsem, jakým způsobem se občerstvit, zda zpomalit do chůze a vklidu se napít, nebo vůbec nezpomalovat a zkusit to za běhu. Nakonec jsem zvolil druhou variantu, zjistil jsem ale, že při běhu se z kelímku moc dobře pít nedá, dobře polovina ionťáku skončila na bradě a na triku :-) Na občerstovačce na 10. km jsem tedy už trochu zpomalil a dal si i kousek banánu.

Samotného mne překvapilo, jak se mi dařilo držet rovnoměrné tempo. Na 10. km jsem byl za 50.02, tedy skoro přesně 5:00min/km.

Lehké problémy začaly na 13. km při zamíření do Nuslí. Začaly mi lehce tuhnout lýtkové svaly. Nic vážného, ale už to nebyl tak úplně bezstarostně bezbolestný běh.

Opravdové problémy začaly mezi 16. a 17. km, kdy se trasa stáčela směrem na Smíchov. To už svaly ztuhly opravdu nechutně a já začal citelně zpomalovat. Od 18. km do konce už to bylo čiré utrpení, od přejití do chůze už mi moc nechybělo. Jediné co mi v přerušení běhu zabránilo byla jistota, že jak půjdu do chůze, tak už se znovu nerozběhnu. Nakonec jsem se pomalým tempem dobelhal až do cíle, ani na nějaký cílový finish jsem neměl sílu.

Doběhl jsem v čase 1:48:17 (Real time). Navzdory pekelně těžkému závěru naprosto úžasný čas. I když jsem do závodu nešel s nějakým pevně daným cílovým časem, tajně jsem doufal, že pod 1:50 by to mohlo jít. A vyšlo to :-)

Tady je tabulka mezičasů, jak mi přišly na email:

Split	Time	min/Km	Delta	min/Km	RealTime
5 Km	0.27.49	5,33	0.27.49	5,33	0.25.07
10 Km	0.52.44	5,16	0.24.55	4,59	0.50.02
15 Km	1.18.14	5,12	0.25.30	5,05	1.15.32
Finish	1.50.59	5,15	0.32.45	5,22	1.48.17

Závod celkově hodnotím pozitivně, vše bylo podle mě perfektní, jediným zklamáním je čas vyrytý na medaili, kdy jméno ani čas, není skoro vidět.

Za 6 týdnů mě čeká meta nejvyší, maraton. Po zkušenosti z půlmaratonu si zatím uběhnutí maratonu nedokážu představit. Vzhledem k vytuhnutí svalů už na 16. km je nepředstavitelné, jak pak dokážu uběhnout ještě jednou tolik.

Jinak ze závodů. Příští týden jdu na atletický sedmiboj "Zlatá teniska" (to bude teprve sranda, když jsem polovinu disciplín nidky nedělal :-) a v neděli si půjdu střihnout přespolní závod nad Modřanskou roklí na 10km. Také zvažuju účast na Pardubickém půlmaratonu, říkam si, že to bude možná kvalitnější příprava než klasický dlouhý běh. Ještě uvidím :-)

Edit:
Parádní aplikace v Google maps. Můžete si vyhledat svoje kamarády, vložit je do seznamu a vidět jak jste všichni běželi. Krátký návod na použití je pod mapou. http://google-maps.praguemarathon.com/index.html?lang=cs

Na závěr pár fotek

Posted in: závod on pondělí 30. března 2009 at v 23:15 1 komentářů

Když jsem začal běhat a přemýšlel na časy v závodech, které mě čekají, jsem si na PIM půlmaraton dával za cíl běžet pod 2 hodiny. V průběhu tréninku a hlavně po Kbelské desítce jsem reálný cíl přehodnotil na 1:50. Spekuloval jsem i s casem 1:40. Po posledním týdnu jsou mé cíle trochu jiné.

Posledních 7 dní tréninku na PIM půlmaraton nebylo úplně podle ideálních představ. Trošku rozepíšu co mne během posledních tréninkových dní potkalo.

Sobota
V plánu dlouhý tempový běh. Na začátek 20 min rozklusání a rozehřátí. Pak 140 min v tempu 85% TF max a na závěr 20 min výklus. Bylo celkem pěkné počasí i když docela foukal vítr. Do zhruba 22. km se mi běželo parádně v průměrném tempu 5:10min/km. Půlmaraton jsem zvládl za 1:48. Tedy celkem pěkný čas. Po tom 22. km už ale začaly problémy. Úplně mi ztuhly nohy, každý krok bolel. Zbylých 5km jsem tedy dorazil střídavou chůzí a pomalým během. Už sice mě nechytaly křeče, ale ta bolest namožených šlach taky není úplný med.

Neděle
V plánu bylo 8km volně, regeneračně. Po sobotním běhu jsem ale absolutně neměl sílu ani chuť vybíhat, trénink jsem vynechal.

Pondělí
Volno. Ráno před prací jsem si dal 40 min posilování dle tréninku z www.cviceni-doma.cz. Mimochodem tuto stránku doporučuji všem co by chtěli posilovat, ale nechce se jim chodit do posilovny a nemají fantazii na vymýšlení cviků.

Úterý
10 km volně. Zde začaly problémy, na oběd jsem si naprosto neprozřetelně dal absolutně nezdravý oběd. Měl jsem strašný flák kuřecího steaku s neuvěřitelně kořeněným špenátem a hranolky. Oběd opravdu vydatný. Po obědě jsem šel do školy na 2 hodiny a pak vyrazil běhat. Už od prvních metrů jsem cítil, že ten steak se v žaludku nějak divně převrací a pohybuje. Běželo se mi celou dobu dost těžce, tepovka si dělala co chtěla. Nakonec jsem se smíšenými pocity doběhl.
Večer mi začalo být fakt blbě, což vyústilo ve zvracení, průjem a vůbec, nepříjemnou noc.

Středa
Celou středu mi bylo dost blbě. Na běhání ani pomyšlení. Celý den jsem měl pocit, jako kdybych byl neuvěřitelně přejedený, přitom jsem od úterního stejku nic nejedl. Za celou středu jsem do sebe dostal asi 10 piškotů. Celý den byl provázen průjmem. Těžko říct, zda můj stav byl způsoben něčím nezdravým ve steaku, nebo bacilem chyceným doma o víkendu od neteří, které měly podobné problémy.

Čtvrtek
Ráno už mi nebylo úplně nejhůř, úplně nejlepší to však také nebylo. Na oběd jsem do sebe dostal i nějaké normalní jídlo, po kterém se stav ještě o stupínek zlepšil (žaludek mě už asi bolel spíš z hladu). Večer jsem dal lehkou večeři a 2 piva. Ty mi udělaly asi nejlíp :-) Po nich veškerá žaludeční nevolnost přešla.

Pátek
Celý den už jakž takž v pohodě. Na běhaní však ani pomyšlení. Po škole jsem zaskočil koupit náplasti a lékařskou vazelínu. V tréninku jsem s odřeninama sice žádné problémy neměl, ale tak lepší to na sebe napatlat, než pak trpět.
Vzhledem k průběhu posledního týdne jsem se rozhodl, že nepůjdu na žádný konkrétní čas, ale že si závod prostě pořádně užiju. Nepoběžím úplně volně, ale spíš tak, abych se cítil pohodlně.

Jinak jsem si po Kbelské desítce koupil funkční triko a mikinu, takže už aspoň z půlky budu vypadat jako běžec :-) Za absolvování půlmaratonu jsem si slíbil bežecké kraťasy, takže na maratonu už bych snad mohl vypadat kompletně jako běžec :-)

Přeju všem kdo se půmaratonu zúčastníte skvělé zážitky a výkon, na který budete pyšní.

Posted in: on pátek 27. března 2009 at v 19:37 1 komentářů

Na sobotu mi v plánu vyšel dlouhý tempový výběh. Konkrétně 20 min rozklusání na 70% TF max, poté 120 minut na 85% TF max a nakonec vyklusání 20 min.

Vypadalo to jako ideální zjištění formy na PIM půlmaraton, který bude za 14 dní. Běželo se docela příjemně, bylo krásných 10 stupňů, sem tam vykouklo sluníčko, opravdu příjemný běh. Okruh, který jsem si naplánoval měl 15km, počítal jsem tedy s jedním celým okruhem a pak zhruba do třetiny a zpět. Profil trasy byl docela kopcovitý, ale aspoň nějaká změna po těch pražských rovinkách.

Dvacet minut rozklusání bylo bez problémů. Pak jsem zrychlil a pokoušel se držet tepovku na 85%. Cítil jsem však, že v takovém tempu nemám šanci vydržet až do konce. Zvolnil jsem tedy a pohyboval se kolem 80%. První hodinu v tempu jsem odběhl relativně bez problémů, ke konci jsem se sice už necítil úplně nejlíp ale zrovna jsem končil okruh a běžel kolem domu, tak jsem si udělal občerstvovačku.

Vyrazil jsem na další kolo. Po pauze jsem ale začínal cítit docela tahání v lýtkách a koleních vazech. Dalo se to však přežít, tak jsem pokračoval. Krize přišla po zhruba 20 minutách, kdy mne chytily neuvěřitelné křeče do lýtek a šlach na zadní straně kolena. Běh byl docela utrpení, takže jsem se rozhodl radši skončit a lehce doklusat domů.

I s rozehřátím jsem nakonec celkem uběhl 20.2 km v čase 1:49. Pokud bych běžel celou dobu v tempu (kde jsem měl průměr 5:06min/km) dal bych půlmarton za 1:46. Vzhledem k závodní atmosféře a méně kopcovité trati věřím, že čas 1:45 nebude problém. Podle tempového běhu příští sobotu se ještě rozhodnu, zda nezkusit jít za vodičem na 1:40.

Co mě tento běh dost nemile překvapilo byly křeče. Předtím jsem nikdy v tréninku tolik v takovém tempu neběžel, předpokládám, že to bude tedy nezvyklostí těla na tak dlouhodobě působící zátěž. Vzhledem k tomu, že PIM půlmaraton je už za 14 dní, nestihnu tělo řádně připravit. Nemáte teda nějaký doporučení čím se nadopovat před nebo během závodu pro zamezení křečím? Předpokládám, že to má souvislost s nedostatkem minerálů, nemáte tedy zkušenosti s nějakými doplňky?

Posted in: běh, trénink on neděle 15. března 2009 at v 11:44 5 komentářů

Dnes mám za sebou svoji závodní premiéru. Zúčastnil jsem se Kbelské desítky. Moje ambice v tomto závodě sahaly k 55 minutám. Realita však byla někde jinde. Každopádně jsem zaběhl osobní rekord (což by nikoho nemělo překvapit, vzhledem k tomu, že to byl můj první závod :-))

Největší strach jsem měl z moc vysokého tempa. Z tréninku jsem zjistil, že nohy sice tempo kolem 4 - 4:30 min/km jakž takž snesou, ale plíce a bránice rozhodně ne. Při takovém tempu mne po chvíli vždy začalo píchat v boku.

Sice jsem původně opravdu chtěl běžet na 55 minut, ale vzhledem k umístění vodiče na 50 minut jsem se za něj zařadil, kdyžtak odpadnu, říkal jsem si. První 2 km jsem se poctivě držel vodiče. Zdálo se mi však, že běží nějak pomalu! Na třetím km jsem se tedy trhl a vyrazil tempem, na kterém jsem se cítil dobře.

Prvních 5 km závodu bylo po rovině, část dokonce i z kopce, takže se běželo výborně. Značku 5km jsem minul v čase 23:27 tedy průměrné tempo 4:41 min/km. Když jsem si všiml svého času, tak mi v mysli proběhla myšlenka, jestli jsem to náhodou nepřepálil. Čekal mě totiž úsek dlouhého táhlého stoupání. To se projevilo i na mém tempu. 6. a 7. km jsem odběhl v tempu 5:10 min/km.

Menší krize přišla, když se trasa začala otáčet zpět a opřel se do nás protivítr. Snažil jsem se za někoho schovat, ale nějak to pořád nebylo ono, tak jsem se rozhodl větru čelit naplno a běžet svým tempem.

Na značce 8. km jsem se rozhodl, že je čas začít finišovat. Na značce 9. km jsem toho opravdu litoval :-)) Přesto ten 9. km byl pro mě asi nejlepší z celého závodu. Běžců jsem předběhl tuny. Nejvíc mě těšily ty obdivné (nasrané?) pohledy, jak mi to běží. Moje ego opravdu jásalo radostí :-)
Ten 9. km jsem odběhl v tempu 4:18 min/km. Kdyby mi někdo před závodem řekl, že poběžím předposlední km takto rychle, asi bych se mu vysmál.

Jak byl 9. km krásný, tak byl 10. km čisté utrpení. Začalo mne píchat v boku, nohy tuhly, docházel dech. Přesto jsem se snažil držet tempo a utěšoval se, že už to brzy skončí. Poslední km jsem odběhl v tempu 4:28 min/km. Cílovou čáru jsem překračoval na tepové frekvenci 190 tepů, což je 96% TF max. Bylo mi fakt na umření.

Výsledný čas 47:23 a naprostá euforie. Vzhledem k mým ambicím na 55. minut byl takový čas obrovským překvapením.

Tento měsíc mne čeká 28.3. PIM 1/2 maraton. Abych pravdu řekl, vůbec se necítím na porci 21km připravený. Mám však ještě 3 týdny tréninku. Snad si tedy budu víc věřit. Cílem je běžet pod 2 hodiny.

Chtěl bych poděkovat organizátorům za perfetkní zvládnutí celého závodu. Masáž po závodu od 2 krásných slečen byla luxusní :-))

Posted in: závod on sobota 7. března 2009 at v 18:20 4 komentářů